Třicetiletá Ilona Kováčiková se z těžkého covidu vyléčila v ECMO centru FN Ostrava. | Foto: FN Ostrava.

Byla rekordní čtyři měsíce na mimotělním oběhu. Cvičit musela, i když byla připojená na přístrojích

Třicetiletá Ilona Kováčiková nebyla nikdy vážně nemocná. To se však změnilo loni v prosinci, když se nakazila covidem. Rozvinul se u ní těžký průběh. "Vůbec jsem nevěděla, že mám covid. Asi čtvrtý den od prvních příznaků už jsem ale nemohla popadnout dech, takže přítel zavolal sanitku," popisuje žena.

Její zdravotní stav se prudce zhoršoval, postupně jí selhaly základní životní funkce. V ostravské fakultní nemocnici ji napojili na mimotělní podporu života, takzvané ECMO. A na ní zůstala rekordních 126 dnů.

Přístroj dokáže poskytnout mimotělní srdeční a respirační podporu lidem, jejichž orgány už nejsou schopny samy obhospodařovat tělo. Užívá se k léčbě osob s těžkým srdečním či plicním selháním. Technologie se od vypuknutí epidemie covidu-19 stala velmi užitečnou v boji proti těžkému stádiu nemoci. 

Prakticky hned od momentu, kdy lékaři pacientku napojili na mimotělní podporu, s ní začali i rehabilitovat. "Cvičit při tom, co jsem byla připojena na mimotělní oběh, bylo velmi namáhavé. I když jsem měla špatný den a nechtělo se mi nic, tak jsem musela rehabilitovat," popisuje Kováčiková. 

"Když vidíme, že je na tom pacient stále lépe, zatěžujeme ho do takové míry, dokud se může posadit," vysvětluje Ján Šida z kliniky rehabilitace v ostravské nemocnici. 

Kováčiková poprvé na vlastních nohou opustila nemocniční pokoj v polovině dubna. "Když jsem si poprvé stoupla na nohy, byl to neuvěřitelný zázrak, protože jsem ležela čtyři měsíce v kuse téměř nehybně. Zvládla jsem to díky rehabilitacím, doktorům a sestřičkám," popisuje žena. 

"Teď je mi lépe, ale jde to pomalu, ještě nejsem úplně zotavená. Vzpomínky mi občas navodí špatné chvíle. Obávám se, že se to třeba může vrátit," přiznává žena i téměř rok po své hospitalizaci.