reklama
 
 

Z dluhu přes 300 tisíc na osm milionů. Truhlář už dvacet let platí vyděračský úrok

20. 9. 2018 5:30
Rozjetou prodejnu s nábytkem Jaroslava Procházky položil dodavatel, který chtěl dvakrát zaplatit za jednou dodaný nábytek. "Vyhrožovali mi ukrajinskými vymahači a já pak podepsal, že ty peníze opravdu dlužím, a ještě souhlasil s denním penále 1300 korun. Měl jsem tehdy jít na policii a oznámit vydírání," tvrdí muž, jehož jméno bylo na jeho přání změněno.

Plzeňsko - Osm let dílna a prodejna nábytku, kterou Jaroslav Procházka vedl se synem, prosperovaly. Až v roce 1998 přišel v podnikání třiašedesátiletého muže z Plzeňska nečekaný zlom. 

Vyučený truhlář, který se dnes živí jako řidič, tvrdí, že jeden z jeho dodavatelů po něm chtěl neoprávněně zaplatit dvakrát za jednou dodaný nábytek.

"Zboží mi dodal, ale když jsem v obchodě nebyl, tak si vzal hned peníze z kasy, i přes odpor prodavačky. Napsal k tomu potvrzení, že dostal zaplaceno, ale tam byl uveden úplně jiný materiál," říká muž.

Vznikl tak dluh 314 tisíc, protože Procházka doklad, že za dodané zboží zaplatil, neměl. Navíc dokonce podepsal dokument, ve kterém uznává, že peníze opravdu dluží.

"On a jeho právník mě podrobili nátlaku, vyhrožovali mi ukrajinskými vymahači a já pak podepsal, že ty peníze opravdu dlužím, a ještě souhlasil s denním penále 1300 korun. Měl jsem tehdy jít na policii a oznámit vydírání," tvrdí muž.

Roční obrat podniku otce a syna do té doby byl mezi 800 až 900 tisíci korun. Dluh přes 300 tisíc, navíc denně zvyšovaný o dalších 1300 korun, nakonec přivedl firmu, která vyráběla nábytek a okna, ke krachu.

"Nezvládli jsme to a já šel do práce dělat řidiče." Jenže splácet stále narůstající statisícový dluh z ročního platu 95 tisíc hrubého nešlo už vůbec. "Vzal jsem si půjčku 150 tisíc, ze které jsem 2900 měsíčně splácel. Vymahačským ukrajinským firmám jsem zaplatil 110 tisíc v hotovosti a dal okna za 90 tisíc," popisuje Procházka.

Závazek dále narůstal

Jenže zatímco 110 tisíc mu soud později uznal, okna jako uhrazení části dluhu ne. Závazek tak místo snižování dál narůstal. "Takže jsem chodil do práce, splácel exekutorům a zůstávalo mi jen životní minimum."

Po čase muž jistinu uhradil, dodnes z 314 tisíc původního dluhu zaplatil už 370. "Několikrát jsem volal plzeňské exekutorce Vendule Flajšhansové, že to není možné, platit dál takové peníze. Jenže to nebylo nic platné. Dodnes mi spočítali i s úroky, že dlužím, včetně 1,2 milionu odměny exekutorky, přes osm milionů korun," říká.

Podle údajů z Centrální evidence exekucí nyní činí smluvní pokuta přesně 8 356 878 korun. Procházka říká, že s věřitelem, jehož se Aktuálně.cz snažilo na jediné dostupné adrese bezvýsledně kontaktovat i doporučeným dopisem s otázkami, se několikrát snažil bezvýsledně domluvit, dal věc i k soudu.

"Vždy mi ale řekli, že v 90. letech to byla divočina, dluhy včetně onoho vyděračského penále jsem podepsal, takže je musím zaplatit. Psal jsem i ministru spravedlnosti, obrátil jsem se na organizaci Člověk v tísni. Všechno marné."

Procházka nyní vydělává měsíčně 16 až 17 tisíc korun hrubého, exekuce mu odečítá zhruba dva tisíce korun měsíčně. Manželka má důchod 6800 korun. Žijí skromně a vystačí i díky tomu, že bydlí v rodinném domě u své dcery, která vystudovala vysokou školu. Procházkův syn se nyní živí jako řemeslník v Německu.

"Je mi to neuvěřitelně líto, nikdy jsem nikomu nic nedlužil. Hlavně kvůli dětem, aby s tím ještě neměly potíže. Přiznám se, že si někdy připadám jak ve snu, stále se mi tomu nechce věřit, že je u nás možné udělat z dluhu 314 tisíc skoro osm milionů. A že to potkalo zrovna mě," říká.

V Procházkově případu se však nyní přece jen objevila šance. Muž se setkal s autorem Mapy exekucí Radkem Háblem, který se popisováním často nelidského přístupu vůči dlužníkům v Česku zabývá.

Zdánlivě beznadějný případ

"Nemám rád ty zdánlivě beznadějné případy, vždycky se snažíme nějaké řešení najít. Prapůvod všeho je smlouva, on sice splácel 1500 měsíčně, ale dluh se mu zvyšoval o 1300 korun denně," říká Hábl, který Procházku spojil s právníkem Petrem Němcem, který se na problematiku exekucí specializuje.

Soudy podle něho rozhodovaly v neprospěch dlužníka proto, že závazek vznikl při podnikání. "Je problém, že je to sankční úrok, podnikatelský. Bylo to na IČO a na jeho soukromou osobu, kdyby měl společnost s ručením omezeným, tak je bez potíží, nechal by firmu zkrachovat a jel dál. Tak to přece dělá leckdo," vysvětluje Němec.

Hábl však podotýká, že nyní už by dluh růst neměl, protože Procházka má jistinu od roku 2008 zaplacenou. "Stále je tu ale riziko, že k němu domů přijde exekutor, že bude muset prokazovat, co je jeho a co není jeho," dodal.

Procházka ani jeho manželka navíc nemohou mít bankovní účty, protože by byly obstavené. "Nemůže čerpat žádný bankovní produkt. Kdyby ztratil bydlení, tak ho nikdo neubytuje, měl by i problém najít při ztrátě práce jinou. Pro spoustu zaměstnavatelů představují lidé v exekuci problém," míní autor Mapy exekucí.

O možnosti zastavit Procházkovu exekuci bude ještě rozhodovat soud, kde už dlužníka zastupuje právě advokát Němec. Dnes už se nemůže odvolávat na nepříznivé okolnosti Procházkova zadlužení před dvaceti lety, zjistit, jak se vše odehrálo, už je nemožné. Procházka navíc promeškal možnost bránit se u soudu, kam si nepřizval advokáta. Má proto připravenou jinou argumentaci, obrací se při ní rovnou k ústavě.

"Budeme apelovat na morálku. Výkon rozhodnutí je realizace práva a spravedlnosti. A pokud se změnily okolnosti života pana Procházky, může se exekuce stát nesmyslnou, nepřiměřenou," upozorňuje advokát Němec s vysvětlením, že dluh vznikl ještě v době, kdy Procházka podnikal, teď by se k němu mělo přistupovat jinak.

"Není možné, aby byl člověk v exekuci nadosmrti. Exekuce ztrácí smysl, když se ví, že ji nikdy celou nezaplatí. Jistina se vymohla, zbyla jen pokuta. Kdyby byl společnost s ručením omezeným, dávno by to položil. Když jsme se smířili s tím, že firmy krachují a jejich dluhy zmizí, je absurdní, že se po lidech vymáhají dluhy nadosmrti," podotýká Němec.

Exekutorka Vendula Flajšhansová z Exekutorského úřadu Plzeň-sever se k případu odmítla vyjádřit. "Vaší žádosti o schůzku nemohu vyhovět, neboť jsem ze zákona vázána povinností mlčenlivosti, a to ve vztahu ke všem zúčastněným osobám na daném exekučním řízení," napsala.

autor: Martin Biben | 20. 9. 2018 5:30

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama