Natálie Podešvová při nácviku klaunérie. | Foto: Vojtěch Brtnický

Klaunérie a vzdušná akrobacie on-line?

"Podobné je to i s klaunérií. Klaun potřebuje partnera, kterým je publikum. Bez něj se klaunérie vlastně dělat nedá. Na hodinách se vzájemně střídáme a učíme se, teda spíš každý hledáme svůj vlastní klaunský charakter. Sami doma si můžeme něco připravit nebo dostáváme zadání, která natočíme, pošleme a pak k našemu úkolu dostaneme poznámky, což je velmi zdlouhavé.

Také je tady riziko, že člověk bude využívat stereotypy, které viděl u velkých klaunů. Myslí si, že to na diváka funguje, ale vytrácí se tím autenticita, osobní vklad, originalita a možná i hravost, která je u klauna jednou z nejdůležitějších vlastností. Mohla bych takhle pokračovat i u jiných praktických předmětů, jako je pozemní nebo vzdušná akrobacie, kterou máme teď jako třeťáci prvním rokem. Tady asi složitost náhrady v rámci on-line výuky nemusím nijak komentovat," pokračuje studentka nonverbálního divadla.