Oznámil jste, že po dvaceti letech končíte v Sociální demokracii. Co vás k tomuto rozhodnutí vede?
Především se jedná o to, že nové vedení uvažuje o spolupráci levicových subjektů včetně komunistické strany. To je pro mě nepřijatelné. I to, že na sjezdu vedení nebylo schopné jasně deklarovat, že nechce spolupracovat s politickými silami, které zpochybňují naše členství v Evropské unii a v NATO, je další ukázka toho, kam může Sociální demokracie směřovat.
Jde opravdu o reálnou obavu, že se SOCDEM spojí s Kateřinou Konečnou a koalicí Stačilo? Sociální demokraté si spolupráci s komunisty zakázali už v roce 1995 v Bohumínském usnesení. Jeho možnou revizi Jana Maláčová označila za "předčasnou otázku, která není na stole".
Je to pro mě víc než reálná obava. To, že představitelé Sociální demokracie, kteří získali důvěru na tomto sjezdu, nebyli ochotni tuto variantu vyloučit, naznačuje, že o tom seriózně uvažují.
Myslíte, že může toto nové směřování straně vrátit větší podporu a důvěru voličů?
U mě to důvěru nevyvolává. A i u řady členů Sociální demokracie to opravdu vyvolává obavy o dalším směřování této nejstarší politické strany.
Ve straně jste byl dvacet let. Jaké máte ze současného vývoje a svého odchodu pocity?
Je mi velmi líto, že se Sociální demokracie dlouhodobě potýká se ztrátou důvěryhodnosti. A ještě více je mi líto, že se rozhodla to řešit způsobem, který myslím povede k zániku Sociální demokracie založené na hodnotách solidarity a tolerance, strany, která přivedla Česko do Evropské unie a do NATO, zastávala se slabších a chtěla společnost reformovat. A zároveň odmítala antisystémové tendence.
Jakou cestou se tedy podle vás měla Sociální demokracie vydat?
Jsem přesvědčen, že Česko by se mělo připravit na zásadní změny, nikoli před nimi strkat hlavu do písku. Sociální demokracie si vybrala cestu nostalgie, nikoli snahu postavit se problémům, které naši společnost trápí, ať už jsou to hospodářské a sociální otázky, nebo dopady nových technologií.
Sám se označujete za progresivního sociálního demokrata. Přitom váš nástupce v pozici ministra zahraničí Jakub Kulhánek před rokem ze Sociální demokracie odešel naopak proto, že mu přišla "příliš progresivistická".
Sociální demokracie se dlouhodobě potýkala s tím, že nevěděla, jakou cestou se chce vydat. Toto dilema pro mě tímto sjezdem končí. Vybrala si cestu konzervativní levice, spolupráce se stranami, které vnímám jako antisystémové a které se tváří jako levice, ale levicí určitě nejsou. Tento laciný národovecký tón, ke kterému část nového vedení tíhne, je něco, co není v DNA sociální demokracie. Zvláště ne té evropské.
Uvažujete, že byste vstoupil do nějaké jiné politické strany?
Neuvažuji o vstupu do žádné politické strany. Budu se věnovat tomu, čemuž se už věnuji, a to je výzkum, akademická činnost a práce v občanské společnosti.
