Málo se ví, že nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva a Řád Tomáše Garriguea Masaryka, se laureátům jen propůjčují.

A nejde přitom jen o symbolický slovní obrat. Po smrti oceněného by skutečně měla rodina metál vrátit Pražskému hradu. Podle zákona vyznamenání zůstávají jen pozůstalým zahraničních osobností.

"Řády jsou vyšší formou vyznamenání; propůjčují se občanům České republiky a udělují se těm, kteří nejsou občany České republiky," píše se v zákoně o státních vyznamenáních ČR.

Prezidentská kancelář tak mívá nemilou povinnost. Po skonu laureáta upozorňuje jeho rodinu, že řád je třeba vrátit. Činí tak s časovým odstupem, aby nenarušila truchlení pozůstalých.

Tradice propůjčování řádů a vyznamenání pochází už z první republiky. Protokol T. G. Masaryka vedl známý znalec etiky, Jiří Guth-Jarkovský, který se při ustavení řádů inspiroval ve Velké Británii a ve Francii.

Řády se podle odborníků propůjčují z jednoduchého důvodu: nesmí ho nosit nikdo jiný než oceněný, tudíž je zbytečné, aby fyzicky patřil jeho pozůstalým. Těm zůstává listina potvrzující ocenění.

Nezanedbatelná je také peněžitá hodnota řádů, která se pohybuje v řádu desetitisíců až statisíců korun. Stát se tak pravděpodobně zároveň snaží zabránit zpeněžování řádů. V minulosti se v médiích objevily informace, že na různých aukcích lze české řády koupit.

Hrad si údajně statistiky ohledně vrácených metálů nevede.

Je znám i takový příklad, že jeden řád TGM se na Hrad vrátil bez vyzvání. Donesla ho vdova po zesnulém kancléři prezidenta Václava Havla, Ivanu Medkovi, paní Helena Medková.