Žíželice - "No tak tedy přijeďte, ale moc času nemám, v sobotu jedeme na obecní vodu a nakládáme hasičskou avii," říká do telefonu Petr Kvítek, když si domlouváme návštěvu. Pětašedesátiletý starosta čtyřsethlavých Žíželic na Žatecku patří mezi rekordmany ve starostenském křesle.
Vystudovaný agronom je v čele obce již 32 let - předsedou tehdy ještě místního národního výboru se stal v roce 1986, když mu bylo třiatřicet.
K tomu, aby funkci vzal, byl tehdejší vedoucí zemědělské farmy v nedaleké Velemyšlevsi podle svých slov víceméně přinucen. "Přijel ředitel statku a říká: V Žíželicích, kde bydlíš, není předseda národního výboru, tak tam půjdeš," vzpomínal při naší srpnové návštěvě Kvítek. Marně prý protestoval, že je zemědělec, nic podobného nikdy nedělal a nezná legislativu.
"Dostal jsem to příkazem, že pokud nenastoupím, tak prý nebudu dělat ani vedoucího farmy. Takže na výběr moc nebylo," konstatuje. A přiznává i to, že již tehdy byl členem strany. "Měl jsem funkci na farmě, jinak to nešlo," konstatuje.
A teď budu jezdit na chopperovi!
Svou roli ovšem hrálo i to, že i on se již dříve zapojoval do veřejného života - v roce 1977 byl jako aktivní sportovec i u zrodu místní tělovýchovné jednoty. A zatímco starostování chce letos pověsit na hřebík, funkci v jednotě si zatím ponechá. "Lidi chtějí, abych to dělal dál, ale půlka života stačí," konstatuje.
I přesto bude kandidovat - ale pouze na řadového člena zastupitelstva. Je na pátém místě kandidátky, která to bude mít obtížnější než dříve. Zatímco při minulých volbách kandidovala dvě sdružení, nyní jsou čtyři kandidátky.
"Už se těším do důchodu. Lidé mi říkají, že se budu hrozně nudit, když nebudu starosta. Nudit se nebudu, jsem místopředseda tělovýchovné jednoty, kterou povedu dál, a navíc jsem si před dvěma měsíci koupil choppera," říká pyšně s tím, že tak rozšíří řady místního motorkářského klubu na jedenáct členů.
Nemá ale zatím jasno, kdo jej na postu starosty nahradí. "Mám místostarostku, kterou jsem přemlouval, ale ta to chce dělat jen jako neuvolněná. Jenže to se nedá," vysvětluje na zahrádce hospůdky u místního koupaliště - i to si vybudovali místní svépomocí, podobně jako třeba sousední fotbalové hřiště. Místostarostka Helena Makuková je tak sice nakonec lídr kandidátky, ale o tom, kdo usedne v křesle starosty, se rozhodne až po volbách.
Buřty, pivo a makali jsme celý den
Když má porovnat dobu před revolucí se současností, tak podotýká, že dříve se lidé podle něj víc sdružovali. "Za předchozího režimu byly akce Z, postavili jsme tak třeba celý kulturní dům. Předseda národního výboru koupil buřty a dvě basy piva a makali jsme jak šrouby," vzpomíná. "To už si nedovedu představit. Ale pořád je skupina lidí, kteří jsou se mnou, a všechno zvládneme," dodává.
Nejvíce mu prý dneska vadí míra byrokracie. "Říkalo se, že byrokracie bude ubývat, ale je to naopak. Každý výkaz dáváte třikrát," konstatuje.
Nejhorší je podle něj úředničina spojená s evropskými dotacemi. "Neříkám, že jsem dostal málo. Ale máme Mikroregion Žatecko, kde se sdružuje 17 vesnic, a ti starostové už dotace ani nechtějí. Je to tolik papírování, tolik ježdění, tak složitá legislativa, že říkají: Radši si našetříme svoje peníze a postavíme ze svého," konstatuje Kvítek.
Proč do Španělska, když můžu na raft se starostou
O tom, jakou má v Žíželicích pozici, svědčí i pohled na výsledky voleb před čtyřmi lety. Zatímco jeho sdružení Za trvalý rozvoj obce získalo 98,6 procenta hlasů, kandidátka konkurenční ČSSD jen 1,4 procenta.
A jen hlasy ve volbách to nekončí. Velkou účast mají i akce, které Kvítek pořádá. Jako již například v úvodu zmíněná tradiční voda - letos se jela Vltava. "Je starosta, za kterým lidi jdou. Já můžu jet na dovolenou do Španělska, ale radši pojedu s ním na raft, je to úplně jiná zábava," říká například Zdeněk Švejda. A podle něj by tak bylo nejlepší, kdyby Kvítek pokračoval ještě čtyři roky.
