Vládní expertka: Do šesti let chceme 40 % žen - manažerek

Lucie Stuchlíková Lucie Stuchlíková
12. 11. 2014 15:44
Vláda schválila strategii pro rovnost mužů a žen. Koncepci v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje spoluautorka dokumentu Lucia Zachariášová.
Ilustrační foto
Ilustrační foto | Foto: Reuters

Praha - Vláda ve středu schválila strategii, která má v příštích šesti letech výrazně zlepšit pozici českých žen. Dokument je přitom velmi aktuální - předminulý týden vyšla mezinárodní studie, ve které Česko v otázce rovnosti mužů a žen předstihla i Uganda.

"Všichni se tady tak nějak chlácholíme, že vlastně nemáme problém," vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz jedna z autorek strategie Lucia Zachariášová, proč nás přeskakují nejbližší sousedé i země třetího světa.

Vláda se v čerstvě schváleném dokumentu zavázala, že do roku 2020 obsadí ženy dvě pětiny vedoucích pozic ve firmách i politice. Zároveň se má zvýšit zaměstnanost žen na 65 % a Sobotkův kabinet také slibuje zajistit místa ve školkách téměř pro všechny děti nad tři roky.

České ženy v číslech

V každoročně zveřejňovaném žebříčku Global Gender Gap Index skončila ČR na 96. místě ze 142 zemí. Z evropských zemí dopadla hůře jen Malta a Turecko.

Rozdíl v odměňování žen a mužů je v Česku 22 %. Do roku 2020 chce vláda tento rozdíl snížit na evropský průměr 16,4 %.

V 60 největších tuzemských společnostech jsou ženy zastoupeny v představenstvech jen ze 4 %. Vláda chce zvednout podíl žen ve vedoucích pozicích na 40 %.

Propad míry zaměstnanosti u žen s dětmi oproti těm bezdětným je až 41 %. Průměr EU je pouhých 12 %.

Aktuálně.cz: Česká republika se opět propadla v mezinárodní studii, která každý rok sleduje rovné postavení mužů a žen ve světových zemích. Zatímco ostatní státy se postupně zlepšují, my stagnujeme. V čem jsme zaspali?

Lucia Zachariášová: Několik posledních let tu probíhala systematická marginalizace lidskoprávní agendy jako celku, stejně tak i otázky rovnosti mužů a žen. Pokud to vezmu přes ty neustále vysmívané kvóty: vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice se jako relevantní téma řeší na půdě EU i ve všech okolních státech, a to nezmiňuji severské země. My jsme k tomu ale zatím nedospěli. Všichni se tady tak nějak chlácholíme, že vlastně nemáme problém, že kdyby ženy chtěly, tak jdou do politiky samy. Ale myslím si, že je nejvyšší čas se seriózně zabývat tím, jaké konkrétní kroky dělat, abychom se dále v těchto žebříčcích nepropadali.

A.cz: Při pohledu na srovnávací studie hodně zaostáváme především v ekonomickém zapojení žen. Máme velmi málo manažerek či odbornic v technických oborech. Jak je to možné, když v sousedních zemích, jako je Polsko, Maďarsko nebo Slovensko, se ženám do těchto oborů proniknout daří?

LZ: Bude to znít jako fráze, ale je to kvůli genderovým stereotypům. Nikdo se tady cíleně nezamýšlí nad tím, jak by se dala situace změnit. A to nejenom na úrovni ministerstev, ale i na úrovni samosprávných celků nebo v soukromém sektoru, kde se ale situace pomalu zlepšuje. Ale doufám, že i díky této strategii se to stane veřejným tématem a budeme schopni naplňovat úkoly, které jsme si stanovili.

A.cz: Jedním z nich je dostat do roku 2020 čtyřicet procent žen do vedoucích pozic ve veřejné i soukromé sféře. Jak toho hodláte dosáhnout?

LZ: Tento strategický cíl souvisí především s projednávanou směrnicí Evropské unie, která se týká genderové vyváženosti v dozorčích radách velkých akciových společností. Chceme ale přijímat i vlastní opatření. Na posledním jednání jednoho z výborů Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů jsme se třeba bavili o tom, že by šlo podmínit veřejné zakázky tím, že uchazeči o zakázku budou muset mít vyrovnané zastoupení mužů a žen. To je ale zatím ve fázi debat, berte to jako příklad.

A.cz: A co ženy v politice nebo státní správě?

LZ: Spoléháme se především na již připravený návrh zákona o zipu na kandidátních listinách – používám to raději než slovo kvóty, které u nás vyvolávají negativní reakce. Jedním z dalších připravovaných opatření je tzv. strategie plus jedna: ta spočívá v tom, že pokud je například na pozicích vedoucí odboru převaha žen, tak by se měl během roku tento poměr vyrovnat o jednoho muže.

A.cz: Česko také nedopadá příliš dobře při srovnání platů mužů a žen...

LZ: Podle údajů Eurostatu jsme čtvrtí nejhorší v EU, ženy zde mají téměř o čtvrtinu méně peněz za práci na stejné nebo srovnatelné pozici. To považuji za alarmující.

A.cz: Proč jsme v tom horší než ostatní evropské státy?

LZ: Nerovnost ve výdělcích je jeden z nejviditelnějších důsledků našeho přístupu k rovnosti žen a mužů. Tento statistický údaj je složený z mnoha faktorů – projeví se v něm nedostatečná možnost sladit práci a rodinný život, malé možnosti flexibilních forem práce nebo i diskriminace jako taková. Když přijde mladá žena, zaměstnavatel automaticky předpokládá, že během pár let bude rodit. A když už ji přijme, dá jí menší plat. Navíc se tu stále díváme na muže jako na živitele rodiny. Jenže realita už je dávno jinde – v České republice není reálné, aby mohly existovat pouze jednopříjmové rodiny, to si téměř nikdo nemůže dovolit. Navíc je tu vysoká rozvodovost a 90 % dětí je svěřováno do péče matek. Takže ty ženy se svými nižšími platy se pak reálně starají o děti. A pak to také dopadá na výši důchodů – Česká republika je jedna ze zemí, kde jsou seniorky nejvíce ohroženy chudobou.

A.cz: Co s tím vláda tedy bude dělat?

LZ: Je nutné lépe sladit práci a rodinný život, podporovat ženy při vstupu na trh práce, důsledněji nakládat s přímou či nepřímou diskriminací, dělat osvětu. Do roku 2020, ideálně samozřejmě i dříve, chceme například naplnit Barcelonské cíle, které požadují 33 % míst pro děti do tří let a 90 % míst pro děti od 3 let ve školách. Chci jen zdůraznit, že to neznamená, že tam ty děti musí povinně jít, jde jen o to ta místa zajistit.

A.cz: Jenže o místech ve školkách se mluví před každými volbami, ale téměř nic se s tím nedělá.

LZ: Taky tomu nerozumím. První vlaštovkou je zákon o dětské skupině, který, doufám, podpoří některé zaměstnavatele, aby začali dětské skupiny vytvářet. Pro nové programové období evropských fondů už také byly podniknuty kroky pro to, aby bylo možné hradit obecní školky. Protože dětská skupina může pomoci, ale páteří musí být obecní školky.

A.cz: Část politiků ale také argumentuje tím, že boom porodnosti skončí a školky zase potřeba nebudou.

LZ: Ano, jsou tu populační skoky. Ale počty odmítnutí stoupají dlouhodobě a nelze to ignorovat. Systém by měl být navíc nastaven tak, aby populační výkyvy zvládl, musí být adaptabilní. Je potřeba bavit se také o rozšíření otvírací doby školek nebo o tom, aby bylo možné sdílení místa ve školce - dvě děti mohou například chodit jen po určitou část týdne a mohly by tabulkové místo sdílet.

Lucia Zachariášová

Lucia Zachariášová vystudovala Právnickou fakultu UK a v rámci úřadu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu vede oddělení rovnosti žen a mužů, které koordinuje tuto agendu na celostátní úrovni. Oddělení plní zároveň funkci sekretariátu Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a jejích výborů a pracovních skupin. Lucia Zachariášová se zabývá zejména otázkou vyrovnaného zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích a také tématem slaďování práce a soukromého života. Zajišťovala přípravu Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014-2020.

A.cz: Další cíl strategie je dosáhnout na 20 % flexibilních pracovních úvazků. Máte na to nějaké konkrétní recepty, třeba daňové zvýhodnění firem?

LZ: Je důležité flexibilní formy práce propagovat, například práci z domova, která je důležitá pro lidi, kteří o někoho pečují. Daňové zvýhodnění je určitě možné, ale nejsem si jistá, jestli se něco takového již teď chystá. Ale propagace a podpora je první krok, aby se zaměstnavatelé přestali bát.

A.cz: Navrhujete také, aby páry, které se na rodičovské dovolené vystřídají, dostaly bonus. Kde jste se inspirovali?

LZ: Podobnou podporu mají například v Norsku, kde je 12měsíční rodičovský příspěvek a dva měsíce z toho jsou určené na vystřídání. V případě, že se rodiče nevystřídají, tak o příspěvek za tyto dva měsíce přijdou. Naše rodičovská je poměrně dlouhá, ale dejme tomu, různé rodiny mají různá nastavení. Ale je potřeba, aby byl systém flexibilnější a umožnil vyšší zapojení otců do péče. To je jedna ze stěžejních věcí, jak nabourat genderové stereotypy, které tu teď fungují.

A.cz: Je to ale v tuto chvíli, kdy ženy mají mnohem menší platy, vůbec reálné? Možná by se rodiče i rádi vystřídali, ale doma musí zkrátka zůstat ten, kdo má méně peněz...

LZ: Na tom je dobře vidět, jak je ten komplex problémů provázaný, je to trochu začarovaný kruh. Domnívám se ale, že pokud bychom muže podpořili podobným způsobem jako v Norsku, alespoň část jich to začne využívat. A zaměstnavatelé se ocitnou v situaci, kdy jim může odejít na rodičovskou muž i žena a nebudou automaticky jednoho z nich znevýhodňovat.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Praha o 30 procent zdraží svoz komunálního odpadu

Pražský magistrát zvedne o 30 procent cenu za svoz komunálního odpadu. Zastupitelé hlavního města ve čtvrtek schválili novelizaci vyhlášky, která cenu služby stanovuje. Město by mělo zdražením ročně získat 220 milionů korun navíc, což má významně snížit množství peněz, které musí na systém svozu a likvidace odpadu doplácet. Součástí změny je také zavedení služby svozu bioodpadu, jejíž cena bude proti současnosti o polovinu nižší.

Proti zdražení se postavila opozice. V současnosti domácnosti v metropoli platí za svoz běžného odpadu měsíčně od 86 do 5737 korun, podle četnosti a velikosti kontejneru.

Primátorův náměstek Petr Hlubuček (STAN) uvedl, že cena za svoz se neměnila od roku 2005, kdy vyhláška vstoupila v platnost. Náklady města na svoz komunálního odpadu ročně činí přes 977 milionů korun, na poplatcích vybere 723 milionů. Zbytek dotuje z rozpočtu. Náklady na svoz se navíc podle vedení magistrátu zvyšují. Po zvýšení, které má do rozpočtu města přinést asi 220 milionů korun navíc, by se finanční účast města měla snížit z loňských 26 na tři procenta.

Zdroj: ČTK
Další zprávy