"V devětadvaceti jsem si začala vydělávat jako sexuální pracovnice na privátě a zůstala jsem tam dva roky. Odešla jsem od otce svého dítěte, protože mě ohrožoval zbraní. Jelikož šlo o docela vlivného muže, bála jsem se jít na policii. Večer mě napadl a ráno šel do práce," vzpomíná na situaci před několika lety Mirka.
"Vzala jsem čtyřleté dítě a hledala jsem pronájem, jenže všude chtěli kauci, na kterou jsem neměla. Potřebovala jsem tedy hodně peněz a hlavně rychle. Napadlo mě proto odpovědět na pracovní nabídku erotického privátu, který hledal holky," doplňuje Mirka, která časem tuto profesi opustila.
Ženy se k prostituci - podobně jako ona - mnohdy rozhodnou právě kvůli nedostatku peněz. Spolek pro ochranu žen odhaduje, že je v Česku prostituce motivovaná sociální nouzí až z devadesáti procent. Experti nyní varují, že vlivem zdražování i rostoucích cen energií by mohlo v současnosti čím dál více žen řešit ekonomickou tíseň právě prací v sexuálním byznysu.
Zdeňka Pecharová ze zmiňovaného spolku upozorňuje, že se mezi jejich klientkami již začínají objevovat ženy, pro které je zdražování poslední kapkou, na základě které se k prostituci uchýlí. Podle ní počet klientek, jež uvádí, že se k prostituci rozhodly ze sociálních důvodů, v poslední době narostl o tři procenta. Jednou z nich je šestatřicetiletá samoživitelka Natálie, která vychovává tříletého chlapce.
"Dostala se do krajní situace, kdy sotva zvládla zaplatit nájem, současné zdražení potravin její problémy ještě umocnilo. Těsně jí navíc nebyly přiznány sociální dávky. Za nájem v Praze vydá 25 tisíc měsíčně, v kombinaci se zdražením se ocitla v situaci, kdy výdaje za bydlení spolkly dvě třetiny jejích příjmů a nezbývaly jí tak peníze na nic jiného. Natálie se tudíž svůj bezvýchodný stav rozhodla řešit prací v sexuálním byznysu. Na privátu," tlumočí Pecharová.
Hodnotit, jaká část prostituce je skutečně motivována sociální nouzí, je ovšem podle vedoucí terénního programu ze spolku Ulice Plzeň Kristýny Karpíškové velmi těžké. Ačkoli se některé ženy třeba identifikují jako samoživitelky, jejich skutečná situace tomu někdy neodpovídá.
"Nelze obecně říct přesné procento, které zaujímá prostituce ze sociální nouze, protože všechny pracovnice v sexbyznysu to dělají pro peníze. Všichni chodíme do práce kvůli výplatě. Jediný rozdíl je v tom, jakou práci si vybíráme nebo co si za plat pořídíme," vysvětluje.
S tím souhlasí i mluvčí organizace Rozkoš bez rizika Jitka Papežová, podle které může být pohled na to, co přesně znamená sociální nouze, subjektivní. "Naše statistiky říkají, že se zvyšuje průměrný věk ženy nabízející sexuální služby, stávají se matkami více dětí, a mnohdy může být vstup do sexbyznysu racionální volbou, která přinese flexibilitu a vyšší výdělek při méně odpracovaných hodinách," doplňuje.
Nicméně Karpíšková přiznává, že se většina žen, se kterými je spolek Ulice Plzeň v kontaktu, v nějaké formě sociální nouze nachází. "Některé klientky už jsou na tom tak špatně, že se během nynější složité situace moc nemají kam posouvat, jedině se mohou prohlubovat jejich dluhy vůči bankám, častěji nebankovním institucím, městům a podobně," říká.
V Plzni podle ní většina jejich klientek provozuje pouliční prostituci, jen několik jich pak působí v klubech a na privátech. Prostitutky na ulici v Plzni si podle ní vydělávají většinou na drogy a základní životní potřeby. Část žen pak tímto způsobem finančně podporuje ještě další lidi, nejčastěji partnery nebo rodinu.
"Když nemáte peníze a chcete, aby vaše děti měly alespoň trochu slušný život, je to velká motivace," svěřuje se bývalá sexuální pracovnice Mirka. V sexuálním byznyse začala pracovat kvůli synovi, ale zároveň se to snažila utajit před okolím, aby o něj nepřišla. "Přišla jsem tam a většina holek měla děti. Živily je samy a staraly se o ně, takže mi rozuměly. Pomohly mi, abych si vydělala co nejvíc, a tak jsem tam dva roky zůstala," pokračuje.
Předtím, než se začala živit prostitucí, pracovala Mirka jako kosmetička, pomáhala kolegyním s pletí a postupem času si začala uvědomovat, že by se ke své práci mohla vrátit. "Během těch dvou let, co jsem v sexbyznysu pracovala, jsem měla dva přítele. S druhým jsem otěhotněla a vzali jsme se. Dal mi peníze na kosmetický salon a tak jsem se sexuálními službami skončila," líčí.
Více než polovina sexuálních pracovnic jsou samoživitelky
Podle organizace Rozkoš bez rizika tvoří až 60 procent sexuálních pracovnic samoživitelky. Většina klientek, se kterými organizace spolupracuje, má alespoň jedno dítě a zastoupení matek v celkovém počtu stoupá. "Pohlédneme-li na statistiky námi vyšetřených žen za několik let zpátky, jejich počet s jedním dítětem tvoří stabilně čtvrtinu, počet žen se dvěma dětmi se ovšem více než zdvojnásobil," popisuje mluvčí Papežová.
Například jen mezi lety 2009 a 2019 se zvýšil z deseti na dvacet procent. I podíl matek se třemi dětmi nyní přesáhl hranici deseti procent a podle jmenované organizace může do budoucna ještě zásadně stoupat. "Že v sexbyznysu přibývají samoživitelky s dvěma a více dětmi, může být tím, že matky situaci ještě s jedním dítětem zvládají, ale dvě a více už je pro ně prostě těžké uživit," říká ředitelka organizace Hana Malinová.
Některé ženy však děti ani mít nemusí, na prostituci se dají, protože nemají peníze ani pro svou potřebu. "Nedostatek peněz je velký důvod, proč s tím začít. Třeba pokud nemáte na jídlo nebo vás vyhodí z bytu. Několik kolegyní na privátě to tak mělo," svěřuje se Aktuálně.cz dvaatřicetiletá Adéla, která v sexuálním byznysu pracovala tři roky.
"Na privát jsem šla, protože jsem přišla o práci. Všude měli výběrové řízení na dvě až tři kola. Nefungovalo to tak, že hned dostanete práci. Já jsem neměla nárok na podporu v nezaměstnanosti, na úřadu mi řekli, že mi dávky nedají, protože jsem byla stále hlášena u rodičů. Musela jsem zaplatit nájem a potřebovala jsem peníze rychle, tak jsem šla pracovat na privát. Problém jsem vyřešila a najednou jsem byla finančně v pohodě," líčí Adéla, která se později vdala a teď pomáhá svému příteli ve firmě.
Zdražování se dotýká také sexuálních pracovnic a jejich klientů
V reakci na zdražování, které souvisí mimo jiné s válkou na Ukrajině, se spousta žen propadá do ještě větší krize. Ačkoli podle Zdeňky Pecharové ze Spolku pro ochranu žen nejde o hlavní faktor, proč se k prostituci v poslední době uchylují, může jít často o poslední ránu, která vyústí v to, že svou situaci přestanou zvládat.
"V posledních týdnech některé pracovnice ceny zvedaly ve snaze dosáhnout na vyšší výdělek, ale to nemělo efekt, zákazník pak chodí za ženami, které nechaly ceny stejné," vysvětluje.
Zdražování se totiž dotýká i zákazníků, kteří podle svých možností zvažují, kolik za tyto služby zaplatí. Socioložka Hana Malinová vysvětluje, že klienti často nejsou bohatí, ale patří spíše do nižší střední třídy. Jedná se třeba o zahraniční dělníky, kteří jsou v Česku bez manželek. "Zhruba před dvěma lety bylo 80 procent zákazníků, kteří využívali sexuálních služeb, cizinci, kteří po covidu jezdit přestali. Práce se tak přesunula hodně na ulici, protože tam byla možnost dodržet vládou vyhlášená hygienická pravidla," popisuje.
Aby se ženy do podobně krajních situací nedostávaly, je podle Kristýny Karpíškové z Ulice Plzeň klíčové, aby vláda přišla se systémovým řešením. "Když jste chudá, tak máte problémy na všech frontách, a to velké. Proto by bylo namístě, aby došlo k souboru opatření, které by řešily třeba podporu sociálního bydlení či obchod s chudobou. Tím to často začíná i končí. Z ulice se lidé po delší době dostávají těžko a na to se jim pak nabalují další problémy. Proto je nutné zařídit, aby se na ulici vůbec nedostali," říká.
Zdeňka Pecharová mimo jiné poznamenává, že před nástupem vlády Petra Fialy (ODS) měla obavu, aby kabinet sociálně motivovanou prostituci bral dost vážně. "S novou pravicovější vládou jsme preventivně změnili strategii. S předešlým kabinetem ANO a ČSSD jsme mluvili o tom, že z lidského hlediska je sociálně motivovaná prostituce špatně, u vlády Petra Fialy jsme víc najeli na rétoriku, že je dobré se o ty ženy postarat, aby byly v systému a platily daně," popisuje.
Odborníci se shodují na tom, že prioritou vlády by v současnosti mělo být posílení kapacit sociálního bydlení v podobě obecních bytů. Nabádají také ke změnám v exekuční legislativě nebo zlepšení systému vymáhání výživného. Zástupci resortů ministerstev, která se lidmi v sociální nouzi zabývají, pro Aktuálně.cz sdělili, že jsou si tíživé situace vědomi a pomoci samoživitelkám se věnují.
"Ministerstvo pro místní rozvoj má jako svou prioritu dokončení zákona o podpoře v bydlení, který se zaměřuje právě na řešení bytové nouze pro sociálně slabé. Zákon by měl umožnit větší dostupnost poradenství, podpory i konkrétního bydlení napříč Českem právě pro skupiny ohrožené ztrátou bydlení a následným sociálním vyloučením," vysvětluje ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti).
Na řešení dostupnosti sociálního bydlení s ministerstvem pro místní rozvoj spolupracuje ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Resortní mluvčí Jakub Augusta mluví i o dalších řešeních, která by měla ulevit samoživitelkám. "Od 1. dubna bylo například zvýšeno životní minimum, čímž se mimo jiné rozšířil okruh těch, kteří mohou pobírat příspěvek na dítě. Lépe se zpřístupnily i další sociální dávky, třeba příspěvek na bydlení. Jde o cílenou sociální podporu," říká.
Koordinátorka Spolku pro ochranu žen Pecharová ale připomíná, že ministerstvo práce Mariana Jurečky nepřichází s plánem, který by řešil přímo sociálně motivovanou prostituci.
Zákon o sociálním bydlení
Samostatný zákon, který by se věnoval sociálnímu bydlení, slibovalo ve svých programových prohlášeních několik posledních vlád, dosud však není hotový. Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) ho označovala dokonce za svoji prioritu. Naposledy novelu slibovala vláda Andreje Babiše (ANO). Ani té se však nepodařila prosadit. Současný ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) upozornil že norma, kterou jeho úřad nyní zpracovává, nebude jen zákonem o sociálním bydlení, to má tvořit pouze její část.
