"Pro predátory a obchodníky s lidmi není válka na Ukrajině tragédie. Je to příležitost," napsal na Twitteru generální tajemník OSN António Guterres. Jak velké je riziko, že se Ukrajinky utíkající před válkou stanou obětí obchodu s lidmi či nucené prostituce?
Netroufnu si to úplně určit. Ale mám část příbuzných v Polsku a okamžitě mě napadlo, že hlavně tam mohou být ukrajinské uprchlice nuceny k prostituci a jejich situace může být o poznání horší než u nás. Myslím, že se tam k nim budou kuplíři chovat hodně špatně. Poláci nemají kvůli událostem za druhé světové války rádi Ukrajince. Tahle nenávist teď může vycházet víc na povrch a promítat se v chování kuplířů.
Na výzvu "Proč bys platil dva tisíce za Češku, když můžeš mít Ukrajinku čtyřikrát levněji?" narazil na erotických stránkách jeden český podnikatel. Protože mu nabídka připadala v současné situaci za hranou, upozornil na ni vaše sdružení. Objevují se podobné nabídky?
Kuplíři změnili strategii, už nelákají na "levné Ukrajinky". Mohli si všimnout, že se jejich praktiky řeší v médiích. V pátek jsme na to byli upozorněni stejným podnikatelem, který nás informoval o vámi zmíněné nabídce. Ještě se však nedá potvrdit, že by inzeráty na podřadné priváty či "Ukrajinky za levno" zcela zmizely. Způsob je stejný, kuplíři jen nabízejí jiné služby. Tomu, že za tím stojí stejní lidé, nahrává, že potenciální klienty oslovují totožně, tedy také přes amatérské weby. A následně zájemce osloví soukromou zprávou.
Pozorujete, že by zaměření na ukrajinské ženy bylo v režii nějaké organizované skupiny?
Několik dnů nebylo jasné, zda jde o organizovanou skupinu, či jednotlivce. Naposledy nám ale podnikatel, se kterým komunikujeme, sdělil, že opravdu fungují jako organizovaná skupina. Jde o lidi, pro které tato činnost není novinkou, mají už s kuplířstvím zkušenost.
Média také přinesla zprávy, že se na hranicích potulují skupiny mužů, kteří lákají ženy z Ukrajiny na placený odvoz do Česka, levné ubytování a nabídku práce. Pak je převezou do nočních klubů, kde je nutí k prostituci, a dokonce jim dávají drogy. Děje se to i poté, co novináři na situaci upozornili?
Na hranicích už by to mělo být o dost lepší. Česko zareagovalo a snaží se tomu předcházet, je tu maximální snaha, aby se to nedělo. Dostala jsem informaci, že tam jsou i policejní složky, které se na to zaměřují. Také uprchlicím rozdávají informační letáky, aby věděly, na co si dát pozor.
Takže to vláda řeší dostatečně?
Ano. Ministr vnitra Vít Rakušan se snaží situaci řešit, jsem s ním v pravidelném kontaktu.
Jak se kuplířům na hranicích podaří ženu nalákat, aby jim zaplatila za odvoz do Česka?
Z našeho pohledu je nepochopitelné, že těm mužům naletí. Avšak roli hraje fakt, že Ukrajinci jsou zvyklí na korupci. Vycházím z více zdrojů, mimo jiné z vyprávění kolegyně Ukrajinky, která mi vysvětlila, že se tam hodně uplácí a nikdo se tomu nediví. Když vyčerpané ženě na útěku na hranicích někdo nabídne, že ji za úplatu převeze do Česka, a má pro ni práci a ubytování, nenapadne ji, že tyto služby mají být zadarmo.
Do jakých nočních klubů kuplíři tyto ženy odváželi?
Podle mých informací to nebyly úplně typické noční kluby, jako jsou třeba v pražské ulici Ve Smečkách. Šlo spíš o podřadné, špinavé priváty. V Praze se povedlo zachytit první podnik, kam Ukrajinky dováželi. Toto už je teď bezpředmětné, jak jsem zmínila, jakmile se na podvodníky zaměřila pozornost, tak své služby přesunují. Nechci specifikovat kam a jak přesně, aby se zase nerozhodli vymyslet něco dalšího.
Mají Ukrajinci v Česku dost možností, jak se dostat k ověřeným nabídkám práce či ubytování, a vyhnout se tak podvodníkům?
Vláda i nejrůznější organizace se opravdu snaží, aby to tak bylo.
Pozná nějak návštěvník klubu či privátu Ukrajinku nebo jakoukoli jinou ženu, která je k prostituci nucena?
Když to bude Ukrajinka a nebude skoro vůbec mluvit česky, je to signál, že je k prostituci nucena. Většina Ukrajinek, které tu jsou delší dobu, už umí alespoň trochu jazyk. Nám se doteď do prostředí nucené prostituce nedařilo dostat, poprvé vlastně až nyní v souvislosti se ženami prchajícími z Ukrajiny. Pro jakoukoli neziskovku je to prostředí nebezpečné. Kuplíři nemají problém s násilím, mohou vás zastrašit, aby zamezili tomu, že se jejich praktiky dostanou na světlo.
Prostituci by mohlo zvýšit i zavedení školného
Jak obecně funguje vztah mezi kuplíři, respektive pasáky a ženami, které pro ně pracují?
V Česku je nucená prostituce v menšině. Dle různých údajů zasvěcených organizací, i po konzultaci s někdejším premiérem Vladimírem Špidlou, jsme došli k tomu, že až 90 procent prostituce je sociálně motivované. To znamená, že k ní žena přistoupí, protože je v tíživé finanční situaci. Běžný kuplíř ženy nemusí nutit, ony přicházejí samy, protože potřebují peníze. Pasák si z jejich příjmů bere většinou polovinu, ale špatně se to dokazuje.
Mezi sexuálními pracovnicemi v Česku je také až polovina samoživitelek. Mají zodpovědnost za děti, tudíž jsou v té práci disciplinované. Naopak u mladých dívek či studentek si kuplíři stěžují, že na ně není spoleh. Jenže sociálně motivovaná prostituce se špatně odhaluje.
Proč?
Protože když například policista v civilu přijde do klubu nebo na privát a zeptá se ženy, kolik odvádí kuplíři a jak to tam funguje, ženy jsou pasákem nabádané k tomu, aby tvrdily, že si jen pronajímají pokoj. Kuplíři jim vyhrožují, že pokud je nahlásí a oni půjdou do vězení, ženy si budou muset hledat práci jinde. Kuplíře svým způsobem kryjí, protože vědí, že by přišly o práci. Policisty informujeme, aby si na toto dali pozor.
Věnuje se stát problému prostituce způsobené sociální nouzí dostatečně?
Měli jsme dobrou zkušenost s vládou Andreje Babiše. Po volbách jsme měli obavy, zda komunikace bude fungovat stejně. Ty se nepotvrdily, i nová vláda se snaží sociálně motivovanou prostituci řešit. Preventivně jsme však trochu změnili komunikaci. Vládě ANO a ČSSD jsme to předestírali tak, že z lidského hlediska je sociálně motivovaná prostituce špatně, že ohrožuje důstojnost. Zatímco u vlády Petra Fialy jsme přešli na rétoriku, že je třeba se postarat, aby ty ženy byly v systému a platily daně.
Jak se dá proti prostituci vzešlé z nouze bojovat?
Řešíme to právě na vládní úrovni i s kraji a obcemi, a to hlavně osvětou. Nedávno skončil náš program Společně proti chudobě, kontaktovali jsme kraje a obce a informovali jsme je o sociálních příčinách prostituce. Základem je předcházet tomu, aby se lidé vůbec dostali do sociální nouze.
Proto politiky informujeme o souvislostech mezi sociálně motivovanou prostitucí a sociálními problémy. Když budou snáze dostupné obecní byty, lépe nastavená exekuční legislativa nebo vymáhání výživného, bude sociálně motivovaná prostituce oslabovat. Když třeba vláda Petra Fialy začala jednat o snížení slevy na jízdné pro studenty, kontaktovali jsme ji s tím, aby si dali pozor na další kroky, které by mohly vést k sociálně nucené prostituci studentek. Třeba zavedení školného.
Sdružení Rozkoš bez rizika uvedlo, že Ukrajinky jsou po Češkách druhou nejpočetnější skupinou mezi jejich klientkami, tedy sexuálními pracovnicemi. Mohou Ukrajinky, které se tu již sexem živí, ke stejné činnosti nalákat své krajanky, které teď do Česka utekly před válkou?
To by byla hrozná představa, ale zatím to nevíme, uvidíme v budoucnu. Ale po tom všem, co proběhlo médii, už doufejme, že všichni vědí, co to znamená, když narazí na levnou službu Ukrajinky. Když po tom všem zákazník služby vědomě využije, musí mít úplně pokřivený charakter.
Pokud se žena z vlastní vůle rozhodne pracovat v sexuálních službách, s čím jí vaše sdružení pomáhá?
Pokud se žena rozhodne, že tu práci chce dělat, nevadí nám to. Ideální představa je, že by ženy profesi vykonávaly nezávisle na sociálním zázemí, ale jen proto, že je to baví. Kritický moment přijde, když žena nemá na nájem a na úřadu práce se třeba dozví, že se o pár korun nevejde do nároku na sociální dávku.
Znám spoustu příběhů žen, které měly do týdne zaplatit nájem, měly děti a nevěděly, jak to rychle vyřešit. To je dovedlo k tomu, že šly do erotického podniku. Průšvih je, že nové tváře si za pár dní vydělají na nájem a ještě jim zbyde, z toho se těžko odchází. Po pár letech ale příjmy začnou klesat a ženy si uvědomí, že mohly tíživou situaci řešit jinak.
Jak je se zkušeností v sexuálním byznyse těžké změnit povolání?
Snažíme se s tím ženám pomoci. Ale myslím, že je úkolem státu, aby se žena do té krajní situace, kdy nevidí žádnou jinou cestu, než si vydělávat prostitucí, vůbec nedostala. Dostat z toho ženy ven dá hodně práce. Naše dva exitové programy jim pomáhají.
V rámci jednoho oslovujeme všechny firmy, které nabízejí volná místa přes úřad práce, a nabádáme je, aby se nebály zaměstnávat ženy s touto minulostí. Předáme jim brožuru, kde se dozví vše o problematice, například pro jaké profese mají ženy se zkušeností v sexuálním byznyse předpoklady, jaké měkké dovednosti tam získaly. Školíme je i v tom, jak se k těmto ženám chovat a čeho se vyvarovat.
Druhým programem pomáháme ženám, které chtějí začít podnikat. Mohou si anonymně dojít pro pomoc ke konkrétním pracovníkům úřadu práce a nesetkají se s předsudky.
Jak jsme zmínily, na rekrutování žen z Ukrajiny do erotických podniků vás upozornil uživatel, který na to narazil na internetu. Stává se vám často, že vás někdo upozorní na nějakou nekalost?
Často se to nestává. Ale spolupracujeme s několika aktivními sexuálními pracovnicemi, ve volném čase nám pomáhají. Dobrovolnice, které znám, jsou pro sexuální práci z většiny zapálené a berou ji vážně. Třeba vyzvídají od zákazníků názory na nějaké problémy, oni jim poradí, na koho by se obrátili nebo co si o problému myslí. A následně dobrovolnice podnět předají nám. Kolikrát nám to pomůže, máme tak přímý kontakt s tím, co se ve službách děje. Původně náš spolek vznikl jako iniciativa na erotickém privátě na Praze 4, pak se kolem něj utvořil profesionální tým.
