Aktuálně.cz: Proč je první hodina po porodu pro matku i dítě tak důležitá?
Markéta Keller: Jako epidemiolog těžko řeknu, že jde jen o zlatou hodinu. Jde i o to, co se děje před ní. Mě zajímá, jak je nastavený mozek na zvládání stresu a zátěží. Zajímá mě, jak se dítě bude učit, jak později jako adolescent bude schopné zvládnout emoční výkyvy. Zda se u něj může vyvinout posttraumatická stresová porucha.
Po několik generací jsme matkám hned po porodu děti nedávali. Tím jsme šli proti přírodě. Přestože jsem vědec a opírám se o data, tak kdykoli se ztratím, podívám se, jak to funguje v přírodě. Je naprosto přirozené, aby si matka chránila svoje děťátko.
Do mozku dítěte se zapisuje emoční paměť. Nejstarší emoce strach a vztek jsou na světě 250 milionů let. To, jaký mám první kontakt s vnějším světem, je tam zapsané. A právě tak se potom budu dál chovat. Proto je to důležité.
Co by tedy v první hodině mělo proběhnout, aby nastavení bylo co nejlepší?
Zaprvé je důležité, aby maminka nebyla vystresovaná před porodem. Myslím si, že mluvit jenom o jedné hodině je vytržení z kontextu. Je to jako když budu léčit ledvinu, kterou možná vyléčím, ale pacient mi umře.
Je dobré, aby matka byla v dobrém partnerském vztahu, ideálně aby nekouřila a aby neprožívala větší, než je civilizačně nezbytně nutný psychosociální a socioekonomický stres. Jsme v 21. století v Evropě, nějaký stres bude. Ale jde o to kolik. Je důležité, aby ve chvíli, kdy žena rodí, se s ní v porodnici mluvilo jako s jedincem, ne jako s pacientkou, která tam má něco vyprodukovat. To něco je další člověk.
Porod je šílená hormonální smršť. Maminka se potřebuje uklidnit. Nejlépe se uklidní s partnerem, pokud mají dobře nastavený vztah, a s tím dítětem. Z mého pohledu je úplně nejlepší, pokud je to zdravotně možné, nechat ty tři lidi spolu. Klidně tři hodiny. Oni si zavolají, kdyby něco.
Postavila bych to na přírodě. Darwin řekl, že štěně stejně jako malé dítě potřebuje objetí a lásku. Když to tam je, tak se vyvine dobře. Když to věděl Darwin, proč to nevíme my?
Jaká jsou rizika, když dítě od matky těsně po porodu oddělíme?
Začnu pozitivně. Dobré je, že většina těch rizik je modifikovatelných. Dají se v průběhu života snížit nebo dokonce eliminovat. Což je dobré. Když si toho ovšem někdo všimne, a to včas. Aby si toho někdo včas všiml, tak musí vědět, že se na to má podívat.
Podstatné je, že pokud dochází k přenosu stresu z matky na plod přes placentu, tak se dítě rodí s tím, že hůř zvládá stres. Má potom problém zvládat emočně vypjaté situace, učit se. Průšvih je, že stres má vliv na porodní váhu. Pokud je malá nebo extra velká, tak jsou jasné dané komplikace - kardiovaskulární choroby, špatné učení, špatné zvládání emočního stresu, vyšší riziko deprese, úzkosti, kratšího života.
Když je matka celé těhotenství vystresovaná, partner na ni řve nebo tam vůbec není, ona nemá peníze, neví, co bude, až se děťátko narodí, tak je úplně jedno, jestli jí ho po porodu někdo na ten hrudník dá.
My tedy potřebujeme, aby matka byla v pohodě, už když jde rodit. Pak tomu dáme korunu zlatou hodinou. Tím to nastavíme parádně.
Takže matky, kterým dítě během první hodiny nedaly, se nemusí děsit, že na něm byly napáchány nevratné škody?
Myslím si, že to, co jsme za 70 let zpackali, teď docela rychle doháníme. A to nejen Česko, ale celá západní Evropa. Všechna zmíněná rizika jsou přenastavitelná. Je důležité, že špatná první hodina nutně neznamená, že je člověk postižený do konce života.
Kolem tří čtyř let se u dítěte začíná vyvíjet schopnost pochopit pohled na svět někoho jiného. Je nutné, aby dítě do této doby nebylo trestané za svoje rozhodnutí, ale bylo mu umožněno o nich přemýšlet. A jakkoli to zní jako klišé, nikdy nemůžete dítěti dostatečně říct, že ho máte rádi a že je pro vás nejskvělejší.
Jedna z nejpodstatnější částí mozku pro kognitivní funkce je frontální lalok. Ať si rodiče zajdou kamkoli, kde se prodávají hračky k řešení problémů. Můžou také s dítětem hrát hry typu: kolik kolem sebe vidíš předmětů začínajících na B? Když se dítěti do jeho dvanácti let budete takto věnovat 10 minut denně, tak to úplně v pohodě nejenže dotáhnete, pokud vůbec bylo co, ale dobře mu nastavíte mozek.
Myslím si, že by stačilo, aby rodiče a děti neseděli všichni na mobilech, když jedou třeba autobusem. Zažívám to tady i v Británii. Mamka i taťka sedí na mobilu, dítě se na něco zeptá a oni mu odpoví na půl pusy. To prostě není dobré. Jeden z problémů také je, že jsme přestali žít trojgeneračně. Naše děti nevidí, jak si jejich rodiče váží svých rodičů.
Můžete porovnat české a skotské porodnictví?
Nerodila jsem ani v jedné zemi, ale z toho, co vím, bych já osobně chtěla, abych měla u porodu českého lékaře, českou porodní bábu, ale aby se to celé odehrávalo ve skotském prostředí. Přístup je tam jiný, přátelštější, klidnější - a to i ve velkých nemocnicích. Pokud nejste v rizikové skupině, tak ve Skotsku rodíte sama v místnosti. Je tam s vámi porodní bába, ale doktor je za rohem. Můžete u toho mít, koho chcete.
Na druhou stranu, ve Skotsku když to nejde přirozeně, tak hned berou kleště. Víme, že dvě procenta klešťových porodů končí postraumatickou epilepsií. Také vás ve Skotsku nepřijmou do porodnice, dokud vám nepraskne voda nebo nemáte už skutečně hodně bolestivé kontrakce. A je naprosto normální, že pokud nejsou komplikace, tak vás po čtyřech až šesti hodinách pouštějí domů. To mně připadá brzy.
Česko má jednu z nejdelších rodičovských dovolených vůbec. Zaznívají tu argumenty, že bychom její délku měli zachovat, protože do tří let má být dítě s matkou. Co si o tom myslíte?
Do 18 měsíců bych dítě matce opravdu nebrala. Pak bych to řešila individuálně.
