"Linie těchto lidí vyhynula a teprve poté přišla z Afriky druhá vlna moderních lidí, kteří Evropu obsadili," říká vedoucí správy Chýnovské jeskyně Karel Drbal a dodává, že nynější obyvatelé střední Evropy nejsou přímými potomky nalezené ženy. Právě ona ale patří mezi nejstarší důkazy osídlení kontinentu moderním člověkem.
Ženinu tvář už v minulosti pro pražské Národní muzeum obnovila francouzská odbornice. Na nové rekonstrukci se podílel brazilský expert na modelování tváří Cícero Moraes s mezinárodním týmem vědců. Za českou stranu se prací účastnili Drbal a geodet Jiří Šindelář. Výsledky tým představil letos v červenci.
Moraes již dříve s českými odborníky pracoval na rekonstrukci tváře pravěké ženy z Mladečské jeskyně poblíž Litovle na Olomoucku.
Tentokrát první odhady naznačovaly, že kosti z Koněprus jsou staré 15 tisíc let. Při zkoumání chemicko-fyzikální metodou nemohli vědci přesně určit jejich stáří. Až později se přišlo na to proč. V 50. letech minulého století se podobné pozůstatky konzervovaly přípravkem, ve kterém jsou obsaženy kravské kosti, což citlivé přístroje mátlo.
Teprve novější metodou založenou na analýze DNA vědci zjistili, že žena měla zhruba 10 procent genů člověka neandertálského. "Narodila se v období, kdy se moderní lidé, kteří přišli z Afriky, v Evropě setkávali s původními neandertálci. Její stáří se tak posunulo na neuvěřitelných 45 tisíc let," vysvětluje Drbal. Neandertálci ve střední Evropě vyhynuli před 36 tisíci lety.
K určení tvaru hlavy napomohlo i to, že se zachovala velká část lebky. Měkké tkáně jako svaly a tuk vědci poté modelovali i podle databází skenů tváří současných lidí. Jelikož měli k dispozici ženinu DNA, mohli určit, že měla tmavou pleť a černé, kudrnaté vlasy. "Neděláme si iluze, že jde o přesnou kopii toho, jak žena vypadala. Ale na 90 procent jsme se skutečnosti přiblížili," říká Drbal.
Lidé žijící před 45 tisíci lety byli podle Drbala podobní současným. "Víme například, že neandertálci měli svatyně. V jeskyních dnešního Švýcarska si stavěli oltáře a do nich vkládali lebky zvířat, která lovili. Možná to byla jejich božstva," popisuje expert. Připomíná i nálezy hrobů neandertálských dětí, kde se podle analýzy pylů původně nacházely květiny.
Poznání životního stylu tehdejších lidí je možné díky srovnání s dnešními přírodními kmeny. Podle Drbala se od nich příliš nelišil. "Lidé mají stejné potřeby, tedy opatřit si potravu, přežít a rozmnožit se," popisuje vědec.
S neandertálci, kteří se od tehdejších lidí vzhledově lišili, předkové dnešních lidí pravděpodobně vycházeli. "Určitě se stýkali. Akorát moderní člověk byl dokonalejší ve využívání přírody či ve výrobě zbraní," vysvětluje Drbal.
Jelikož neandertálci žili v drsných podmínkách doby ledové, neměli tolik příležitostí k rozvoji. "Představte si, že se do jejich prostoru přesunul úplně nový typ lidí, který přišel z Afriky, měl jiné nástroje a způsoby lovu. Určitě jim konkuroval," vysvětluje odborník. Nejsou však podle něj důkazy, že by moderní lidé neandertálce vyhubili. "Určitě spolu měli děti, tato žena je důkazem," říká.
Dědictví neandertálců proto přežívá i v současných lidech. "Například zrzavá barva vlasů je pozůstatek po nich. Pravděpodobně je jím i naše bílá kůže," dává příklad odborník.
