Praha - Do čela české armády míří Josef Bečvář. Ve středu jeho nominaci schválila vláda, nyní ji ještě musí potvrdit prezident Miloš Zeman. Ten se ale již dříve o Bečvářovi vyjadřoval v pozitivním smyslu, a tak je pravděpodobné, že červnovému jmenování nového náčelníka Generálního štábu nic nebrání.
Bečvářova úloha ale nebude snadná. Po charismatickém generálovi Petru Pavlovi, který ve stejnou dobu převezme prestižní post předsedy vojenského výboru NATO, by to měl těžké každý nově jmenovaný šéf generálního štábu. Shodují se na tom bezpečnostní experti či generálové, které Aktuálně.cz oslovilo. "Pavel si vytvořil silnou, charismatickou a respektovanou pozici, nehledě na značné podfinancování armády a složitou bezpečnostní situaci. Svému nástupci tím paradoxně dost zkomplikuje život," říká například bezpečnostní expert a nedávný ředitel kabinetu ministra obrany František Šulc.
Jaký nicméně Josef Bečvář je? S nadsázkou lze říci, že Bečváře - s výjimkou armádních kruhů - nikdo nezná. A příliš mu v tom nepomohla ani funkce prvního Pavlova zástupce. "Bečvář je nevýrazným a až dosud veřejností přehlíženým generálem. Ostatně ani na poradách vedení ministerstva se výrazněji neprojevuje. Nikdy také nepřišel s nápadem či vizí, která by zaujala anebo se o ní v bezpečnostní komunitě hovořilo," shrnuje jeden z členů vedení ministerstva obrany. A může to být podle oslovených expertů i daň za to, že byl celkem šest let českým přidělencem obrany ve Francii, odkud se podruhé vrátil až v loňském roce.
Nebojoval
Handicapem nového velitele armády může být ovšem i to, že největší bojová jednotka, které velel, byla dělostřelecká baterie. Což je uskupení o pouhých několika desítkách mužů. Jak ale připomíná bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý - který než byl do této funkce jmenován, velel několikatisícovým pozemním silám -, Bečvář byl svého času i náčelníkem vojenské policie, takže má manažerské zkušenosti z řízení většího počtu lidí (zhruba 1200).
"Nesuďme ho proto dříve, než něco dokáže," dodává generál Šedivý. Bečváře charakterizuje jako nenápadného vojáka, jenž hned zbrkle "nestartuje" kvůli každé prkotině či problému, natož aby "hulákal" na podřízené. "Neznamená to ale, že není cílevědomý a že je měkký. Nejde zkrátka o žádnou vojenskou ´gumu´. Nepodceňujte ho, může jen překvapit," dodává Šedivý.
Achillovou patou Josefa Bečváře může být i fakt, že v éře expedičních misí armád NATO v žádné z nich nebyl. Ty jsou přitom důležitým předpokladem profesního růstu vojenských stratégů. Dosluhující generál Pavel či již zmíněný Šedivý mají v tomto směru bohaté zkušenosti. Šedivý se ale Bečváře opět zastává s tím, že v žádné zahraniční misi nebyl ani Pavlův předchůdce Vlastimil Picek, a přesto se prý s těžkou funkcí velitele armády vypořádal.
Rovněž někdejší šéf Úřadu pro vyzbrojování ministerstva obrany generál Pavel Bulant je přesvědčen, že Bečvář má nezbytné manažerské zkušenosti, aby novou funkci v době teroristických úderů či válek v Iráku, Afghánistánu anebo v Africe zvládl. "Jeho zkušenosti z řízení vojenské policie se mu budou zvláště v této době hodit," míní Bulant.
Přestál čistky?
Proč vlastně padla volba na neznámého Josefa Bečváře? Jeden z vlivných úředníků ministerstva obrany to říká bez obalu: "Lepší to odmítli, takže nezbyl nikdo jiný."
S tak nekompromisním odsudkem ovšem Šedivý nesouhlasí. Bečvář podle něj splňuje nezbytné kvalifikační předpoklady, bez nichž není možné velet úspěšně armádě. Vzápětí ale dodává: "Poté, co byla v éře ministra obrany Bartáka cílevědomě vylikvidována celá generace perspektivních generálů se západním vzděláním a zkušenostmi z bojových misí, je volba vlády optimální variantou. Bečvář je jedním z těch, kteří z té čistky zbyli. Není tedy jeho vinou, že kvůli té čistce neměl při výběru na post šéfa generálního štábu mnoho konkurentů. Jak říkám: armádě chybí celá jedna generace generálů... anebo je velmi oslabena," mírní nakonec svá slova Šedivý.
A ještě jedna podstatná otázka: co vlastně čeká Josefa Bečváře v čele armády v časech nejistých bezpečnostních poměrů? Jeho představy o dokončení koncepce rozvoje a transformace vojska budou v každém případě limitovány výší obranného rozpočtu, který by se už neměl - alespoň podle příslibu vlády - v následujících letech snižovat, nýbrž pozvolna růst. Jak ovšem připomíná bezpečnostní expert František Šulc, "utrácet smysluplně peníze je v armádě možná ještě složitější než je škrtat".
Sám Josef Bečvář na otázku svých priorit říká: "Hodlám se zaměřit na dokončení rozpracované koncepce armády a novelizaci branných zákonů. A stejně tak se musí doplnit početní stavy armády. Některé bojové útvary jsou proto hluboko pod hranicí, která jim ještě umožňuje plnit úkoly."
Armádu navíc očekává dokončení modernizace elitní brigády rychlého nasazení (má sice špičkové obrněnce, ale jezdí na náklaďácích z poloviny minulého století), vrtulníkového letectva, ženijního vojska či zdecimovaného dělostřelectva. Což se neobejde bez nákupů výzbroje a techniky. Za svou prioritu považuje proto Bečvář transparentní nákupy služeb a vybavení pro armádu. Tady by se Bečvářovi mohla hodit jeho minulost policisty. Podle jeho blízkého spolupracovníka má vysoké právní vědomí, což může být předpoklad, že nebude tolerovat korupci a zametat přehmaty pod koberec. Bečvářovy schopnosti prověří čas, proto počkejme a uvidíme.
