Praha - "Jmenuju se Václav Krbeček a děkuju pánu Bohu, že jsem mezi vámi."
Je to téměř 50 let, co se se tento muž pokusil v jižních Čechách překonat drátěné zátarasy železné opony a dostat se na Západ. Málem mu to vyšlo. Jenže pak přišla dávka z pohraničníkova samopalu a tehdy sedmnáctiletý mladík mohl být rád, že přežil. Jedna kulka mu jen těsně minula srdce, další mu navždy zůstala v břiše.
"Pan Krbeček měl úžasné štěstí," uznává Miroslav Lehký, náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Stejné štěstí ovšem nemělo nejméně 288 lidí, kteří se mezi lety 1948 a 1989 marně pokoušeli uprchnout z komunistického Československa a na hranicích je zabil elektrický proud nebo dávka ze samopalu.
Ústav pro totality se nyní rozhodl dát 288 obětem konkrétní jména a zmapovat jejich životní osudy. "Pohraniční stráž je fenoménem komunistického režimu," konstatoval náměstek Lehký. Dodal, že už v roce 1948 si komunistické špičky stanovily jasný cíl - všemi prostředky zabránit přechodu hranice na Západ.
"Na hranicích docházelo k masakrům," poznamenal Lehký. Kromě Čechů a Slováků zahynuli u československé železné opony i Poláci, Maďaři, východní Němci, obyvatelé SSSR, ale také Rakušané nebo západní Němci, které zasáhla kulka československého pohraničníka.
Už byl za hranicí, ale...
Václav Krbeček se pokusil o útěk v roce 1953. Odjel vlakem přes Vimperk do Lenory, kde se zamíchal mezi mladé brigádníky, aby nebyl nápadný.
Zmizel v hlubokých jihočeských lesích a mířil k drátěnému plotu. Od počátku ho provázelo štěstí. Bez úhony například prošel mimovým polem. Jelikož z vysílání Svobody Evropy věděl, že jsou dráty pod proudem, pod zátarasy se podhrabal.
Dostal se na druhou stranu a myslel si, že má vyhráno. "Ztratil jsem určitou obezřetnost," vzpomíná dnes Krbeček na události před padesáti lety. Následovala osudová chyba.
Krbeček se vydal dál, ale omylem se vrátil k hranici. A v tu chvíli se ozval výstřel ze samopalu. Pohraničník na něj z dvaceti metrů vystřelil 48 ran.
Nebyl postřelen, spadnul z kola
Krbeček byl sice těžce raněný, ale přežil. Tři dny byl v bezvědomí, v nemocnici ho hlídali dva vojáci se samopaly.
A štěstí ho neopustilo ani později. Vyšetřování jeho činu prokurátor zastavil s ohledem na to, že mu bylo teprve 17 let. Rodiče ovšem museli podepsat prohlášení, že o synově pokusu o události na hranicích nebudou mluvit a že si zranění způsobil při jízdě na kole.
Zdravotní potíže má ovšem Krbeček do dneška. Mívá silné bolesti hlavy, nikdy už nemohl hrát housle, na které se naučil v raném dětství.
Historici popsali sedmnáct tragických útěků
Ústav pro studium totalitních režimů zatím na svých internetových stánkách popsal třináct případů usmrcených osob z 50. a 60. let - více ZDE.
"U portrétů jednotlivých usmrcených je možné nahlédnout do autentických materiálů, které většinou vytvořili příslušníci Pohraniční straže při dokumentaci zákroků proti 'narušitelům'," řekl mluvčí ústavu Jiří Reichl.
Dodal, že pro badatelé mnohdy velmi obtížně zjišťují, co vedlo konkrétní osoby k jejich rozhidnutí utéct přes hranice. "Oceníme proto spolupráci veřejnosti, především příbuzných obětí železné opony," řekl Reichl.
