Brno - Ústavní soud (ÚS) se zastal muže, jehož židovským prarodičům nacisté zkonfiskovali dům v Mimoni na Českolipsku. Nemovitost po válce převzal stát, nyní je tam policejní služebna. Muž jako dítě přežil koncentrační tábor, prakticky celá jeho rodina ale za války zahynula. O nemovitosti se tak dozvěděl až mnohem později, když v důchodu začal pátrat v archivech.
Promeškal tak všechny lhůty podle restitučních předpisů, proto podal určovací žalobu. Okresní soud v České Lípě mu vyhověl, ovšem liberecká pobočka krajského soudu verdikt změnila s vysvětlením, že nárok bylo možné uplatnit jen podle restitučních předpisů. Podle ústavních soudců ale krajský soud nezohlednil velmi specifické okolnosti případu.
"Není obcházením restitučních předpisů, jestliže stěžovatel uplatňuje své nároky určovací žalobou, protože je nemohl bez vlastní viny a pro vážnou překážku podle restitučních předpisů uplatnit včas, a uplatňuje je bez zbytečného odkladu po odpadnutí této překážky," stojí v nálezu zpravodaje Davida Uhlíře.
Neznamená to, že každý, kdo tvrdí, že o restitučním nároku nevěděl, má otevřenou cestu k uplatnění určovací žaloby. Ve většině případů převáží zásada, že právo náleží bdělým. Justice by ale měla zohledňovat mimořádné okolnosti konkrétních případů.
Navrácení rodinné identity
ÚS v nálezu kritizoval formalismus úřadů, které někdy ve jménu majetkových zájmů státu odbývají i nároky, jimž by mohly vyhovět. Potlačují tak "mravní kapitál materiálního právního státu" a promarňují jeho věrohodnost. Stát by měl být schopen uznat podíl své odpovědnosti, projevit ochotu k odčinění alespoň části minulých křivd.
"V důsledku rasové perzekuce byl stěžovatel připraven nejen o nejbližší příbuzné a o rodinný majetek, ale i o všechno, co tvoří rodinnou paměť, vědomí člověka o rodinných kořenech, emocionální zakotvení v čase, pevné přesvědčení o kontinuitě paměti předávané z předků na potomky," stojí v nálezu. Mužův nárok tak nesměřuje pouze k nápravě majetkové křivdy, ale zahrnuje i požadavek na navrácení části rodinné identity.
"Prakticky nic jsem si nepamatoval, a to v souvislosti s velmi traumatizujícími zážitky, kterými jsem byl obklopen. Po mých prarodičích nezbyly žádné doklady, dokonce ani fotografie. Dokumenty, které se mi podařilo získat, jsem velice obtížně hledal po různých archivech v rámci ČR. V archivech jsem nehledal majetek, ale informace o mých předcích, k čemuž jsem se odhodlal až po odchodu do důchodu," cituje soud v nálezu mužovo vyjádření.
Nyní je znovu v platnosti prvoinstanční rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě, opět bude rozhodovat odvolací soud.
