Onkologové upozorňují, že v jejich ordinacích přibývá pacientek, které prošly umělým oplodněním (IVF). Vaše centrum ale na svých stránkách tvrdí, že tato hormonální stimulace nemá negativní dopady na organismus. Proč?
Ačkoliv se nechci onkologů nijak dotknout, mají bohužel obecně horší znalosti z oblasti reprodukční medicíny a jsou zatíženi svým pohledem na svět. Mít onkologické onemocnění je samozřejmě jedna z nejhorších věcí, která může člověka potkat, nicméně někteří onkologičtí lékaři přistupují k pacientovi velmi protektivně, aniž by mu umožnili vlastní rozhodnutí.
My se zabýváme tímto problémem velmi podrobně a žádné podobné riziko potvrzené nebylo. Je důležité si uvědomit, že hladiny hormonů, které v těhotenství vznikají, jsou mnohonásobně vyšší než jakékoliv hladiny hormonů, kterých dosahuje žena při hormonální stimulaci před umělým oplodněním.
V těhotenství ale jde o přirozené hormony, které vyplavuje tělo postupně. Při hormonální stimulaci dostávají ženy najednou velkou dávku hormonů, které jsou vyráběny uměle.
IVF centra podávají v rámci stimulace vaječníků hormony gonadotropiny, což je peptidová látka, která se velmi rychle odbourává. Zatímco dříve se podávaly dvakrát denně, dnes už jen jednou denně. Pro zdravou ženu tedy jednorázová stimulace vaječníků opravdu nepředstavuje zvýšenou zátěž. Pro její organismus může být mnohem větší problém neléčená neplodnost.
Hormonální stimulace
Před vlastním umělým oplodněním si žena píchá injekce s vysokými dávkami umělých hormonů, které stimulují vaječníky, aby vyplavily co nejvíce uzrálých vajíček. Mezi poměrně běžné vedlejší účinky patří otoky, přibírání na váze nebo bolesti břicha.
Pokud se ženě nepodaří díky umělému oplodnění otěhotnět, opakuje celý cyklus znovu. Podle onkologů může opakovaná hormonální stimulace před IVF vést k vyššímu riziku vzniku rakoviny.
"Přestože jednorázové krátkodobé zvýšení hodnot hormonů v ženském těle nemusí být tolik zatěžujícím, mnohonásobné opakování této metody se však může chovat biologicky již velmi odlišně a vícečetné hyperstimulace v rámci IVF jako rizikový faktor mohou působit," poznamenává onkolog Tomáš Svoboda z FN Plzeň.
Některé ženy ale podstupují kvůli neúspěšnému umělému oplodnění hormonální stimulaci opakovaně. Výjimkou nejsou ani ženy, které podstoupily stimulaci osmkrát nebo i vícekrát za život. Neexistuje žádná medicínská hranice, která by počet cyklů omezovala. Ani tyto ženy nevarujete před tím, že opakovaná stimulace může znamenat zvýšenou zátěž pro organismus?
Pracovala jsem téměř deset let na brněnské klinice a strávila jsem nějakou dobu i na onkologickém oddělení. Na brněnské onkologické klinice se před časem prováděla velká studie a nezjistilo se, že by hormonální stimulace měla výrazný vliv na zdraví žen.
Ovšem je tu výjimka, některé ženy mají genetické predispozice nebo kvůli svému zdravotnímu stavu mají vyšší riziko vzniku onkologického onemocnění. Například žena, která je neplodná proto, že má endometriózu, má primárně zvýšené riziko určitých typů nádorů, například vaječníků. Tato žena přichází do centra asistované reprodukce s tím, že si s sebou už určité riziko přináší. Já se zabývám řadu let celostní medicínou a vím, že farmakologická léčba může být obecně problematická. Ale mnohem větší rizika než léky spatřuji v tom, co máme v životním prostředí, v půdě nebo ve stravě.
Podle vás tedy nehraje při hormonální stimulaci ženy roli ani její genetická zátěž, ani její věk, ani počet cyklů, které v rámci této stimulace podstoupila?
Genetická zátěž pochopitelně roli hraje. Jsou ženy, v jejichž rodě se vyskytují dědičné dispozice ke vzniku nádorových onemocnění. Řada z nich bohužel také díky tomu zhoubným nádorem onemocní. Ostatní jmenovaná rizika žádná velká studie neprokázala.
Loni vyšla v Británii nová rozsáhlá studie (viz box níže), která ale určitá rizika dokládá. Britští výzkumníci sledovali celkem 250 tisíc žen, které podstoupily umělé oplodnění v letech 1991−2010. Závěry studie uvádějí: "Studie u žen po IVF nepotvrdila vyšší riziko děložního hrdla nebo invazivní rakovinu prsu, ale ukázala o 15 procent vyšší riziko neinvazivního nádoru prsu." To je sice ohraničený nádor, který se dá operovat, ale pokud není včas odhalen a léčen, může začít metastázovat.
Musíme mít dostatečné klinické znalosti a také schopnost v těchto vědeckých a statistických datech číst a porozumět jim. Jinak bychom se mohli dopustit vážné systémové chyby a označit něco za následek IVF a hormonální stimulace, což ale ve skutečnosti s vlastním provedením IVF souvislost nemá.
Konkrétně se to týká například endometriózy. Ve studii se zvýšené riziko týkalo především pacientek s endometriózou a také těch, které vůbec nerodily. Pro srovnání je vhodné si vzít jako skupinu ženy, které byly léčeny výhradně pro mužský faktor neplodnosti, tedy ony samy byly po reprodukční stránce v pořádku. U těchto žen žádné zvýšeného riziko karcinomu vaječníku ve studii nalezeno nebylo, což je velmi podstatná informace.
Co ukázala britská studie
Britští výzkumníci sledovali celkem 250 tisíc žen, které podstoupily umělé oplodnění v letech 1991−2010. Rozsáhlá data získali díky spojení dvou databází: záznamy o ženách, jež absolvovaly asistovanou reprodukci, a národní onkologický registr.
"Studie zjistila o 15 procent vyšší riziko neinvazivních nádorových forem prsu," shrnuje výsledky výzkumu onkoložka Petra Tesařová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Neinvazivní jsou nádory v počátečním stadiu, které nevytváří metastáze a dají se operovat. Pokud ale nejsou včas rozpoznány a léčeny, vedou k vývoji invazivního, metastázujícího nádoru. Podle studie se riziko vzniku tohoto typu nádoru zvyšovalo s počtem léčebných cyklů.
A není stejně podstatná informace i ta, že sledované ženy měly o 15 procent vyšší riziko vzniku neinvazivního nádoru prsu?
Jak už jsem říkala, je potřeba brát zjištění v celkovém kontextu. Někdo má k výskytu nádorů genetické dispozice a o zvýšeném riziku pro určitý typ onemocnění se rozhoduje ještě předtím, než se člověk narodí. Nerada bych, abychom hormonální stimulaci před IVF démonizovali. Žena, která je neplodná a která nerodila a nekojila, má obecně vyšší riziko rakoviny prsu. A centra reprodukční medicíny se snaží ženám pomoci otěhotnět.
A rozhodně není pravda, že ženám nějaké informace zatajujeme. Starší pacientky například upozorňujeme na to, že mají vyšší riziko chromozomových vad embryí. Takových pacientek se bohužel u nás vyskytuje čím dál více, průměrný věk žen, které k nám přicházejí, je nyní už 39 až 40 let. Je proto důležité, aby podstoupily preimplantační diagnostiku embryí, abychom jim neimplantovali patologické embryo.
Některé ženy udivuje, že se IVF centra zajímají jen o to, zda v pořádku donosily dítě a porodily. Jejich zdravotní stav pak už centra reprodukční medicíny dále nesledují. Proč tomu tak je?
Monitorovat zdravotní stav ženy po IVF není náplní práce pracoviště reprodukční medicíny, pacientka je dále průběžně sledovaná u svého gynekologa. Podstupuje pravidelná gynekologická a od určitého věku i mamografická vyšetření.
Existuje národní onkologický registr i registr asistované reprodukce a je možné tyto oba registry teoreticky propojit. Protože ale žádné studie neukázaly, že by toto riziko bylo zvýšené, neuložil stát centrům asistované reprodukce toto kritérium sledovat. Nebylo by příliš efektivní, aby stát vynakládal finanční prostředky na něco, co nemá konkrétní přínos. Pokud stát do budoucna usoudí, že to bude efektivní a zřídí takové propojení ze zákona, bude se to provádět.
