Během zimy a začátku letošního jara uhynulo 38 procent českých včelstev, zhruba 250 tisíc chovů. Na některých místech nepřežila téměř žádná, ztráty občas dosahují až 80 procent, odhadují včelaři. Škody zatím sčítají, počty proto budou narůstat. Jedním z viníků je parazitický roztoč kleštík včelí, latinsky zvaný varroa destructor. Šíří současně několik virových onemocnění, které mohou být pro včely smrtelné.
"Je to analogické s koronavirem. Včelí viry se šíří hodně rychle a mají spoustu mutací. Když se to vymkne z ruky, mohou včelstvo lehce zničit," popisuje Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského. Včelařů je v Česku okolo 60 tisíc, včelstev přes půl milionu.
V kombinaci s letošní teplou zimou, kdy byly včely aktivnější a pokračovaly v kladení vajíček, je letos riziko úhynu větší. Kleštíci se přisají na vyvíjející se larvu, jejíž pokožka je měkká, a nakazí ji viry. "Včely se pak narodí s velkými ranami na kůži, což je vyčerpává. Když máte poničenou zimní generaci, která obvykle žije osm až devět měsíců, tak se životnost zkracuje," vysvětluje tajemník Českého svazu včelařů František Krejčí.
Do třiceti procent jsou ztráty přirozené. Každý druhý rok se včelstva rojí a rozmnožují, třetinový úbytek tím vyrovnají. Letos ale někteří chovatelé hlásí mnohem vyšší čísla. "Jsou i stanoviště se stoprocentními ztrátami. To už normální není. S největší pravděpodobností se jedná o kolaps v důsledku virových infekcí," odhaduje Titěra.
"Mohu mluvit z vlastní zkušenosti. Loni na podzim jsem měl 55 včelstev a letos jsem skončil se třinácti," říká Krejčí. Výnos je tak podle něj oproti jiným letům třetinový.
Virové infekce včelaři léčit neumí, mohou ale hubit roztoče, kteří je šíří. Prostředky, které předcházejí přemnožení parazitů, se do úlů dostávají odpařováním, vykuřováním. Ošetření je tak poměrně náročné. "Když se s tím poleví, nemusí se několik let nic stát. Pak ale přijde špatný rok a včelstva uhynou ve velkém. Příští rok je to zas dobré, protože chovatelé začnou o včely znovu pečovat," vysvětluje Titěra, proč se úhyny vyskytují ve vlnách.
Epidemie se může šířit dominovým efektem. "Špatný rok odskáčou i dobří včelaři. Nemocné včely často vlezou do cizího úlu. Těch máme v Česku obrovské množství, " říká expert.
Kleštík se v Evropě objevil v první polovině 20. století. Původně se vyskytoval pouze v Asii. Evropská včela však na rozdíl od svých asijských příbuzných není proti parazitovi tak odolná a roztoč se proto snadno přemnoží. V 80. letech začal na českém území včelstva ničit. Epidemie varoázy, kterou přenáší, se vyskytují dodnes.
Za úhyny však mohou stát i sami včelaři, když včely přes zimu dostatečně nenakrmí cukrem. "Když dojde k chybě, mohou umřít hladem," připomíná Titěra.
Problém znamená i velká hustota včelstev v krajině. V Česku je třikrát vyšší než v Polsku, Německu či Rakousku. Podle posledních údajů připadá zhruba osm včelstev na kilometr čtvereční, navíc jsou nerovnoměrné rozložené.
Včely se podle Titěry o potravu přetahují i s divokými opylovači, kteří nežijí v úlech. "Není to vyloženě boj, ale zdroje jsou společné. Je to znát zejména u bílkovin, které jsou základem imunity. Hmyz ho získává z pylu," říká expert. Nedostatek pylu znamená slabší včely, které snadněji podléhají nemocem.
Krejčí z Českého svazu včelařského upozorňuje zase na to, že v krajině velkých zemědělských podniků chybí vhodné rostliny, například pole s pohankou či slunečnicí. "Když tam zasejete kukuřici, řepu nebo brambory, máte krajinu převčelenou," říká. Biopásů, tedy kusů pole, kde se nechávají volně kvést rostliny pro opylující hmyz, je zatím málo. "Zachraňují nás zanedbané plochy, kde roste třeba zlatobýl či náletové bodláky," uvádí.
Pro včely může být podle Titěry do budoucna problém i nedostatek vody v krajině, kde chybí například louže. "Po dešti často žádná voda nezůstává, vše se rychle svede do kanálů. Včely mají zásobu medu a pylu, ale vodu do zásoby nesbírají, protože miliony let nezažily, že by nebyla rosa či studánka," varuje před dalším rizikem odborník.
