Praha - Roman Houska, jehož zastřelil v pondělí večer před jeho domem v Chomutově zatím neznámý pachatel, byl nesmlouvavý, urputný a tvrdý vyjednávač. V době, kdy měl v sociální demokracii největší vliv, prosadil všechno, co si předsevzal.
Do sociální demokracie vstoupil v devadesátých letech. „Když se ČSSD začala na severu Čech formovat, byl jeden z prvních, kdo to dával dohromady," líčí kolega, který znal Romana Housku dvacet let.
V Chomutově postupně převzal nad stranou absolutní nadvládu a následně se stal hlavním hráčem v ČSSD v Ústeckém kraji.
V posledních měsících však už dával svým přátelům a straníkům jasně najevo, že s politikou končí. „Říkal nám - kluci, příště si to budete už dělat sami," vzpomíná stranický kolega, který se účastnil politických jednání v krajské organizaci. Přátelé také mluví o tom, že Roman Houska trpěl těžkou cukrovkou.
"Roman Houska žil, jak žil, a možná právě to ho stálo život," komentoval jeho smrt někdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek.
Osudový muž J. V.
Díky tomu, že byl ochoten zajít do krajností a jeho vzkazy souputníkům i novinářům leckdy hraničily s výhrůžkami, byl vnímán ve straně jako enfant terrible. Přesto se klíčová stranická jednání bez něj neobešla.
Image jednoho ze stranických "kmotrů" dokreslovala Houskova minulost - několikrát stál před soudem, vždy odešel alespoň s remízou, když ne jako vítěz. Například byl podezřelý z toho, že v 90. letech vyhrožoval podnikatelům a vydíral je. V roce 2005 ale jeho stíhání skončilo, krajský soud totiž případ kvůli průtahům zastavil.
Sám Roman Houska kvůli těmto kauzám do politiky veřejně nechtěl vstoupit a místo své vlastní budoval kariéru životní partnerky Jany Vaňhové. Stal se klíčovým mužem její politické dráhy a v nejvyšší či vyšší stranické struktuře ji udržel posledních osm let.
Začalo to v roce 2005, kdy se do té doby málo známá komunální politička Jana Vaňhová stala k překvapení mnohých delegátů místopředsedkyní tehdy vládní ČSSD. Na sjezdu porazila nejen nynější místopředsedkyni ČSSD Alenu Gajdůškovou, ale i velmi populární ministryni školství Petru Buzkovou.
Nestál za tím nikdo jiný než Roman Houska. „Pečlivě pro ni získával na sjezdu podporu jméno po jménu," tvrdí tehdejší účastník sjezdu.
Uhájit místo pro Vaňhovou se podařilo i na sjezdu o dva roky později, teprve v roce 2009 byl konec. Jana Vaňhová byla sice jedinou kandidátkou na povinně ženské místopředsednické místo, získala i veřejnou podporu tehdy nezpochybnitelného stranického předsedy Jiřího Paroubka, ale pamětníci říkají, že v zákulisí Paroubek pracoval proti ní.
Nepřítel Paroubek
Dalo by se říci, že kotel zákulisních her se tehdy přehřál. Na neúspěch ve zmíněné místopředsednické volbě si totiž Houska s Vaňhovou zavařili v roce 2008, když se Houskovi podařilo dostat partnerku na místo hejtmanky, i když lídrem vítězné krajské kandidátky byl populární děčínský sociální demokrat Jaroslav Foldyna.
"Byl to příběh, který vzbudil v ČSSD vlnu nevole, takže i proto jí to mnoho lidí nechtělo hodit," vzpomíná na sjezd v roce 2009 jeden z tehdejších sjezdových vyjednávačů.
Prohra na sjezdu odstartovala velké nepřátelství, které však nakonec nestálo místo ve straně Housku nebo Vaňhovou, ale Jiřího Paroubka. Roman Houska sice ještě v roce 2006 nabídl Paroubkovi pro sněmovní volby místo lídra na Ústecku, o tři roky později však začal aktivně pracovat na jeho konci.
Proti Sobotkovi
V posledních letech se pak Roman Houska dostal do sporu i s Paroubkovým nástupcem.
Ústecká ČSSD se v roce 2011 stala součástí vnitrostranické frakce podporující Michala Haška proti Bohuslavu Sobotkovi na předsedu ČSSD.
Neúnavným dohadovačům v kuloárech sjezdu opět vévodil Roman Houska. Hašek nakonec těsně prohrál, Houskovi se ale podařil alespoň dílčí úspěch - udělat z Marie Benešové, v současnosti ministryně spravedlnosti, místopředsedkyni strany.
Sobotka ústeckým socialistům oplatil jejich postoj vzápětí. Když komunisté porazili ústeckou ČSSD v roce 2012 v krajských volbách, předseda strany na ně veřejně ukázal a vyzval je, aby z výsledku 16,13 procenta hlasů vyvodili zodpovědnost. Neboli - aby se zamysleli nad svými funkcemi.
Přes veškerou snahu Lidového domu se nic takového nepodařilo. Naopak - Roman Houska opět zabodoval a podařilo se mu opět dojednat koalici, kde na Janu Vaňhovou zbylo mezi komunisty místo vicehejtmanky.
Naposledy Houska se Sobotkou zkřížil zbraně krátce před svou smrtí. Po předčasných volbách během takzvaného puče po lánské schůzce nechyběl na schůzce, kde frakce Michala Haška dojednávala, jak Sobotku z vedení strany odstavit.
Jana Vaňhová následně hlasovala na předsednictvu pro Sobotkův odchod a vyškrtnutí z vyjednávacího týmu. Mezi straníky to vysvětlila tím, že jedná v podobném duchu, v jakém se k Ústí zachoval Sobotka o rok předtím.
Příběhy divokého severu
Kromě toho, že zle zatopil dvěma předsedům sociální demokracie, patřil Roman Houska k lidem, jejichž pověst doprovázejí historky o drsném jednání, jež jde až na hranici únosnosti.
Z doby jeho vrcholné éry se tradují i příběhy „divokého severu", například ten, kdy se Jaroslav Foldyna nechal na stranické schůzi vytočit tak, že po Romanu Houskovi hodil stůl.
Další příběh - těžko ovšem ověřitelný - je z doby před zadržením hejtmančina náměstka Pavla Koudy v roce 2012. Tehdy se podle svědků straničtí bossové Kouda s Houskou pohádali kvůli volbám tak, až se navzájem inzultovali.
A do třetice - když jej loni kontrolovali policisté kvůli chybějící poznávací značce na vypůjčeném vozu a chtěli, aby se podrobil dechové zkoušce, odmítl ji stejně jako krevní test a raději si nechal dočasně zabavit řidičský průkaz.
Tajemné podnikání
Oč byl známější jako zákulisní hráč v ústecké politice, tajemstvím zůstalo zahaleno jeho podnikání. Kolegové a přátelé tvrdí, že se s ním o jeho byznysu příliš nebavili. Vzpomínají jen, že byl vyučený kuchař a číšník a vaření patřilo k jeho zálibám. Slabost měl i pro staré hodiny, které sám spravoval. To jej ale neživilo.
"Měl nějaké hospody nebo hospodu, obchodoval s pozemky," tvrdí zdroj z Houskova blízkého okolí.
V obchodním rejstříku je Roman Houska v současnosti uveden jen u společnosti Investim Group, kterou spoluvlastnil s matkou. Co firma dělala, není z rejstříku patrné, protože předmět podnikání je zahalen do obecné kolonky „koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej". Podobně nelze dohledat ani to, jak se firmě dařilo. V obchodním rejstříku jsou zveřejněny v rozporu se zákonem jen zakladatelské dokumenty z roku 1999.
Další společnost spoluvlastněná s matkou - Akita plus - je nyní v likvidaci a Houska se jí zbavil před patnácti lety.
Nad rámec rodinného majetku s Janou Vaňhovou, kam patří například vila, před kterou byl v pondělí v podvečer zastřelen, oficiálně vlastnil Roman Houska už jen dům v Husově ulici v Chomutově, kde sídlí restaurace Domovina zvaná také jako Kozlovna. Náleží do širší skupiny chomutovských restaurací spojených se značkou La Cantina.
Jak příznačné, že Roman Houska zde jako kontaktní osoba uveden není.
