Hradec Králové – Před královéhradeckým soudem znovu stojí Lukáš Nečesaný, obžalovaný z pokusu o vraždu kadeřnice. Ta u soudu vypověděla, že si je jistá, že ji napadl právě on. V rozhovoru pro Aktuálně.cz Nečesaný přiznal, že ho její výpověď šokovala. Od začátku procesu vinu odmítá a tvrdí, že ženu musel napadnout někdo jiný těsně poté, co z kadeřnictví, kde se chtěl nechat ostříhat, odešel.
Za pravdu mu dal na jaře i Nejvyšší soud, který jej po dvou a půl letech pustil z vězení s tím, že nashromážděné důkazy ho vylučují jako možného pachatele. Nyní se hradecký soud případem zabývá znovu.
Jak vůbec zatím hodnotíte vývoj soudu?
Tak vůbec jsem tohle nečekal (kadeřnice řekla, že si je jistá, že útočil Nečesaný, pozn. red.). Ale teď se nechci bavit o tom, proč najednou došlo k tomu svědectví té paní. Takže ten první den jsem z toho, co u soudu zaznělo, byl šokován. Ale druhý den byl pozitivnější, protože znalec řekl, že co paní poškozená řekla, není tak věrohodné a je potřeba na to prověřit.
Oba znalci, kteří tam byli, reagovali na posudky, které tenkrát zadaly vypracovat orgány činné v trestním řízení. A podle Ilji Žukova (znalec z oboru psychiatrie, pozn. red.) byly ty posudky provedeny špatně, byly tam špatně definované úrazy a i názvy různých pohmožděnin.
Setkal jste se s někým, kdo s vámi byl ve vězení nebo ve vazbě?
Potkal jsem dva lidi, kteří byli se mnou. Jeden se byl podívat u soudu a pak jsem ještě potkal jednoho pána na tržnici. Ten mi říkal, že mi drží palce.
Ale třeba mě hodně překvapilo, když mě kontaktovali dva lidi z vězení, kteří mi říkali, že policie je navštěvovala ve vězení a přesvědčovala je, aby šli k soudu svědčit proti mně. Těch lidí bylo třicet, ale nikdo jim na to neskočil. Dál o tom mluvit nechci.
Jak vám šlo zapojování zpátky do společnosti?
Čekal jsem to horší. Nebyl jsem ve vězení tak dlouho, aby to pro mě byl šok. Kdybych tam byl deset let, bylo by to méně snesitelné a i lidi by na to reagovali jinak. Těch dva a půl roku nebyl asi takový problém, abych měl potíže se znovu začlenit do společnosti.
Setkal jste se s nějakým nepochopením nebo odporem?
Na ulici ne. Na internetu jsou ale lidi na mou osobu dost hnusní. Neznají mě, nevědí, co se stalo. S tím, že by mě někdo venku na ulici při komunikaci napadal, s tím jsem se nesetkal. V 99 procentech jsem se setkal s pozitivní reakcí, ale v některých případech jsem těm lidem musel poskytnout nějaké věrohodné důkazy pro to, aby mi věřili. Ale nikdo mi nenadával. Nikdo mi neříkal „Ty vrahu!“ a podobně. Takže ten návrat byl vlastně příjemný. Nikdo na mě neřval nebo nic podobného.
A neproměnilo se to třeba poté, co vašeho otce a vaši matku policie obvinila z přijetí úplatku a proběhl zásah u vás?
To jsem ani nepocítil. Samozřejmě se mě lidé na tátu ptali, protože když mě táta bránil a vykřikoval do médií, že kvůli mně vyhlašuje policii válku… Ale ne, neproměnilo se to.
Jak vás zasáhla tato kauza?
Byl jsem součástí domovní prohlídky. Z toho jsem byl vyjukaný a bál jsem se, jestli mámu a tátu nešoupnou do vazby a tak… Ale nechci se k tomu vyjadřovat. Byl jsem toho prostě součástí a hodně mě to zasáhlo. Bylo to pro nás všechny těžký. Je to další nátlak na nervy.
Nebojíte se, že otec půjde do vězení?
Tak samozřejmě, že se bojím. Já jen doufám, věřím a modlím se, že nepůjde.
Co jste vlastně dělal od té doby, co vás Nejvyšší soud propustil z vězení?
Zaměřil jsem se hlavně na studium. Hledal jsem si školu, kde by mě vzali do čtvrtého ročníku. Protože na mé původní škole obor, který jsem studoval, zanikl. Takže jsem hledal akademie, kde mají podobné obory. A nejlepší varianta byla v Příbrami na obchodní akademii, kde jsem se musel naučit na šest rozdílových zkoušek, který jsem udělal a na základě nich jsem byl přijat. Takže jsem v Příbrami na akademii. V úterý a v pátek jsem byl ve škole.
A v létě?
Byl jsem jenom s rodinou. Byla tam tedy nějaká svatba, kdy jsme to plánovali a pak jsme se vzali. Byli jsme celou dobu spolu. Ani jsem po tom, co mě pustili, nikde nebyl, nic jsem nezapíjel. Byl jsem jenom s rodinou. To jsem si tenkrát říkal ještě ve vězení, že jak vylezu, tak půjdu někam pařit, ale nakonec jsem nikde ani nebyl. Což mě samotného překvapuje.
Jaké máte plány, pokud padne osvobozující rozsudek?
Snad se to podaří rozbít a dobře to dopadne. Pokud padne osvobozující rozsudek, dodělám si maturitu a hned půjdu na vysokou školu. Na něco ekonomického nebo management, marketing… něco takového. Určitě budu studovat a věnovat se rodině.
Dodržel jste slib, který jste dal na jaře u Nejvyššího soudu? Že budete s rodinou, že dokončíte školu?
Řekl jsem tam, že si dodělám školu a tak dále, a na všem pracuju. Takže ano, slib držím.
