Před volbami jste, už jako bývalý člen ANO, vyzval voliče, aby nevolili populisty a nacionalisty, ale aby mandát dali těm, kdo prosazují nějakou aktivní konstruktivní politiku. O žádné konkrétní straně jste ale nemluvil. Koho jste měl na mysli?
Já jsem to záměrně nechal otevřené, protože jsem čekal, kdo se ozve a jak to bude komentovat. Myslím, že populistický tón dnes mají všechny strany. Někdo víc, třeba SPD. Jiné strany nebudí na první pohled ten dojem, ale jejich politika je do značné míry populisticky podbarvená. To je problém nejen naší politické scény.
Byla taková výzva adresovaná také vůči hnutí ANO?
Byla. Primárně to byl apel vůči politickému subjektu, se kterým jsem byl pár let spojený.
Takže v ANO cítíte populismus?
Byla to jedna z věcí, proč jsem odešel. Nešel jsem do politiky proto, abych reflektoval výzkumy veřejného mínění a jim se podřizoval. Nebo abych z migrační krize dělal téma významnější než témata, která budou ovlivňovat budoucnost naší země.
Která ze současných stran tedy vaše kritéria splňuje?
Na pravém konci politického spektra jsou strany, které k tomu populismu tíhnou podstatně méně. Pravicové strany mají asi větší politickou odvahu než ty v centru nebo nalevo.
Znervózňuje vás, jak v Česku dopadly volby?
Já už jsem před mnoha lety říkal, že politika je v krizi. Není to jen nějaké vychýlení Česka, ale roli u nás přece jen hraje menší zralost politického prostředí. My opravdu nemáme téměř žádné politické lídry. A pokud, tak nemají politickou odvahu. To vytvořilo prostředí pro nárůst extremistických stran. Celá politická reprezentace se někam posunula.
Kam?
Žádná strana v kampani nemluvila o jasných vizích a programových cílech, třeba digitální ekonomice, dopravě nad rámec stavby dálnic, o inovacích. V jejich programech to bylo, ale debata o nich nebyla. Protože podle průzkumů by to nepřineslo body.
Takže vás výsledek voleb znervóznil?
Ano. Že je místopředsedou sněmovny člověk až na pár oblastí prakticky nekompetentní, s krajními názory. Jeho stranický kolega, který by neměl šanci získat bezpečnostní prověrku, bude šéfem bezpečnostního výboru. To jsou konkrétní bezpečnostní rizika. A evidentně to některé strany včetně ANO netrápí.
Babiš by se měl distancovat od SPD
Co by podle vás nyní ANO mělo udělat?
Očekával bych - a bylo by to ku prospěchu budoucnosti hnutí -, že se od takových subjektů a jejich podpory či tolerance distancuje.
Mluvíte o stále nezralé tuzemské demokracii. Na Slovensku je ale demokracie stejně mladá, a přesto se zdá, že se tamní společnost posouvá správným směrem. Ficův Směr v posledních krajských volbách výrazně ztratil, stejně jako ultranacionální kotlebovci. Čím to?
Ten kontrast je opravdu zajímavý. Částečně to asi jde vysvětlovat tím, že se s obdobím Mečiara už nějak vyrovnali. Kdežto u nás jsou stále strany, které se angažovaly v opoziční smlouvě a doteď říkají, jak to bylo dobré. Ještě před dvěma lety byl Směr na hranici vyloučení z Evropské socialistické strany. Fico byl vnímán opravdu jako problém. Dělal Slovensko nečitelným a nespolehlivým.
To se nyní změnilo?
Určitě k tomu přispělo i slovenské předsednictví, že se Slovensko z toho "vychýlení" vrátilo zpátky do nějakého mainstreamu. Nyní si počínají velmi dobře a šikovně.
Lépe a šikovněji než Česko?
Na rozdíl od nás Slovensko reflektuje, co mu členství v unii přineslo, a zároveň své postavení v ní. Skvěle využili své předsednictví. Mají konzistentní zahraniční politiku a prozápadně orientovaného prezidenta. Takže dnes mají v řadě aspektů příznivější pozici než my. Slovensko není tou nejvíc hybnou silou eurozóny, ale je v ní. Je součástí diskusí, brainstormingů, u kterých my nejsme. Protože oni tím hráčem chtějí být a chápou, jak se domůžou svých zájmů.
Když jste před lety propůjčil vznikajícímu politickému hnutí své know-how a svoji osobnost, s jakými ambicemi a očekáváními to bylo?
Ten proces námluv tehdy trval nějaký čas. Potřeboval jsem v ten projekt získat důvěru. První nabídky, které přicházely od Andreje Babiše, pro mě nebyly přijatelné. Pak přišla nabídka do evropských voleb. Měl jsem ambici nějakou měrou, byť třeba ne velkou, přispět ke změně postavení České republiky v unii. A zároveň přispět na parlamentní půdě k tomu, abychom spustili reformní úsilí a někam ho dovedli.
Ze začátku jste byl hlavním ideovým tvůrcem zahraniční politiky ANO. Kdy se od vás Andrej Babiš odchýlil?
Mělo to vývoj. My jsme se v řadě věcí lišili nějaký čas.Ty rozhovory byly
složitější a složitější, ale často, jak i on sám říkal, v 90 procentech jsme se shodli. Ale už jsem tam začal postrádat ambici uvádět tu shodu do praxe. A bylo evidentní, že jeho názory formuje jeho bezprostřední okolí. Začalo to před nějakým rokem, rokem a půl.
Takže období, kdy pomalu startovala předvolební kampaň.
Myslím si, že v tom sehrály roli i některé unijní problémy. Problematika eurozóny a migrační krize, kde jsme se rozcházeli. Tam už se objevoval ten populárnější nádech, ještě ne doslova populistický, ale že za všechno může unie. Je to problém unie, unie je slabá, euro je zkrachovalý projekt. Takové ty břitké, ale zároveň podle mého názoru povrchní, realitě neodpovídající a zjednodušené soudy. Což je potom voda na mlýn někomu dalšímu.
Byl ochotný pro vítězství obětovat vše
Proč Babiš podle vás na euroskeptický populismus naskočil? Jako bývalý velkopodnikatel s mezinárodním koncernem si určitě výhody jednotného trhu uvědomuje.
Babiš jako silový hráč a lídr v Sobotkově vládě trpěl. A pochopil, že pokud chce do praxe uvádět svoji představu, musí ve volbách uspět. A byl tomu připraven dát všechno. Vítězství téměř za každou cenu. Kdežto já říkám, že to za každou cenu nestojí. Zejména když to má ty sekundární negativní dopady. Třeba ten - a neříkám zdaleka, že jen jeho vinou - devastující pohled veřejnosti na Evropskou unii.
V Česku často zní obavy, že to, že se premiérem zřejmě stane obviněný člověk, poškodí už tak nepříliš dobré jméno republiky v unii. Vy osobně se s takovými výtkami na českou adresu setkáváte? A obhajujete svého bývalého stranického šéfa?
Snažím se takové situace nevyhledávat a chovat se korektně. Pro mě to není nic radostného, v čem bych se vyžíval. Mám tendenci to vysvětlovat. Včera tu seděla zástupkyně francouzské delegace a žádala vysvětlení situace u nás. Snažil jsem se jí dát maximálně objektivní obrázek. Ale jiná věc je to obhajovat.
To tedy neděláte?
To je mimo jiné jeden z důvodů, proč jsem nemohl v ANO zůstat. Protože to se nedá obhajovat. Můžete vysvětlovat, ctít presumpci neviny, to každopádně, ale toto je politika a nemůžu to navenek obhajovat, zejména když o té kauze vím jen z médií.
Dávají vám to, že jste donedávna zastupoval v Evropském parlamentu hnutí Andreje Babiše, "sežrat"?
Unie zase tak moc Českem nežije. Je to trošku na pozadí i v rámci toho, jak je Česko nyní v unii vnímané. Ale nějakou zátěž to představuje a může se to projevit v budoucnu. Pozice premiéra, který své jméno očistil, nebo se do takové situace vůbec nedostal, je samozřejmě odlišná. Nelze si nalhávat opak. A je to škoda, protože na rozdíl od předchozích premiérů má Babiš v Evropské radě předpoklady být silným lídrem.
Vy se chystáte zasáhnout do vrcholící prezidentské kampaně a vystoupit proti stávající hlavě státu. Proč?
Nemůžu akceptovat, co se tu děje. Smyslem je rozkrýt, kdo je hlavou státu a kdo znovu kandiduje. Pokud lidé chtějí reprezentativního, důvěryhodného prezidenta, který hájí zájmy občanů, tak se pojďme podívat na to, jak toto splňuje. Jakou politiku kdysi zastával, co říkal a sliboval. A čím je dnes. Pokud dnes má velmi malé zábrany ve svém chování, tak v budoucnu nebude mít vůbec žádné.
Je skutečně Miloš Zeman v Evropské unii vnímán tak negativně?
V tuto chvíli jsme snad v nejhorší pozici ze všech členských států, co se hlavy státu týká. Lidé tady tomu nerozumí a otevřeně vám říkají, že Rusko má v českém prezidentovi člověka, který de facto implementuje s radostí jeho politiku. A to vám řekne, nebudu ho jmenovat, skutečně vysoce postavený člověk, který má jinak velmi pozitivní vztah k České republice. Takže ta situace je velmi vážná.
Právě Andrej Babiš ale svérázné chování českého prezidenta nijak nekritizuje.
A to je jeden z důvodů, proč jsme se rozešli. Ale kdo skutečně, kromě některých prezidentských kandidátů, prezidentovi opravdu čelí? Jak mu čelí vláda? Není to tak, že nemůže nic dělat. Vláda mu schvaluje jeho cesty. Tak přece do toho musím vstoupit, korigovat to. Chtít konzultovat, co bude předmětem řešení a co ne. Jinak je to v rozporu s oficiální zahraniční politikou a přesně taková je realita. A o to silnější je to signál ve vztahu k našim spojencům. Vláda Zemana vytvořila. Dělá to, co mu umožnila.
Je ale reálné sebevědomého a svérázného Zemana v tomto ohledu skutečně stoprocentně "ovládnout"?
Nedělám si iluze, vím, že je to silná politická osobnost, býval to velmi inteligentní člověk. V minulosti se mi s ním i velmi dobře pracovalo, spousta věcí je proto dnes pro mě nepochopitelná. Ten prostor mu úplně nezavřete, ale vláda se měla pokusit ho omezit a selhala v tom. Vláda, ministerstvo zahraničí a političtí lídři.
