Praha - Jeho jméno je ve fotbalu pojem. A nejen v českém. K osmdesátinám přijel loni Josefu Masopustovi osobně blahopřát i Sepp Blatter, prezident FIFA.
Slavné příběhy o Masopustově gólu ve finále MS 1962 v Chile, o jeho přátelství s Pelém nebo o tom, jak si Zlatý míč, trofej pro nejlepšího hráče starého kontinentu, vezl ze Strahova domů tramvají v igelitce, už jste asi slyšeli nebo četli mnohokrát.
Ale tenhle příběh ještě zaručeně ne. Je to story o spolupráci Josefa Masopusta se Zpravodajskou správou Generálního štábu - tak jak o ní vypráví po dlouhá léta utajený spis číslo 10558.
Krycí jméno Slalomář
Je veden na spolupracovníka s krycím jménem "Slalomář". Tím "Slalomářem" nebyl nikdo jiný než Josef Masopust, tehdy hráč Dukly Praha, člen KSČ a major Československé lidové armády.
Nový Sport Aktuálně.cz
- Bílkův plán č. 1, jak vyhrát Euro. A varianty, když selže
- Vivat Bílek: Bere Daridu, Pudila nechá doma
- Rajtoral: V nároďáku plzeňskou partičku neděláme
- Fotoprofil Tomáše Rosického
Deník Aktuálně.cz tento svazek objevil v Archivu bezpečnostních složek. Velkou část spisu si můžete prohlédnout v této fotogalerii.
Spis popisuje, jak si vojenská rozvědka Josefa Masopusta vytipovala pro spolupráci v souvislosti s jeho chystaným angažmá v Belgii. Uvádí, že Masopust se spoluprací souhlasil - ale přímo v ZP, terminologií rozvědky "v zájmovém prostoru", pak očekávání nesplnil.
"Ne." To je stručná odpověď Josefa Masopusta, dnes 81letého důchodce, na otázky, zda ho zpravodajská služba vyzvala ke spolupráci a zda s ní souhlasil. Odmítá i další část spisu, v níž agent s krycím jménem "Palouk" popisuje, jak "Slalomáře" kontaktoval a neúspěšně úkoloval přímo v Belgii.
Ve spisu Masopustův podpis chybí
Žádný Masopustem podepsaný "Závazek o spolupráci" spis neobsahuje. Na několika místech spisu však zpravodajci učinili poznámku, že Masopust se spoluprací souhlasil.
Možnost, že by rozvědka vedla spis na někoho, koho by v něm označovala za svého vědomého spolupracovníka a vykazovala by záznamy o schůzkách s ním, aniž by se to celé opravdu událo, sice podle Pavla Žáčka, ředitele kanceláře Ústavu pro studium totalitních režimů, existuje, ale je velmi nepravděpodobná.
"Když jsme začali s Duklou nebo reprezentací jezdit do zahraničí, byla to možnost vyslat s námi někoho ze zpravodajců. My jsme takovému člověku žertem říkali třetí gólman," vypráví Masopust o své zkušenosti s tajnými službami.
Že by ho ale rozvědka "verbovala" pro spolupráci a že by jí někdy něco takového slíbil, razantně popírá. "Byl jsem několikrát osloven, abych tyto lidi informoval, co se kolem nás děje. Chtěli, abychom žalovali jeden na druhého, ale to pohořeli," popisuje Masopust kontakty, které v té době museli absolvovat mnozí sportovci, kteří jezdili na Západ. Více zde.
Svazek "Slalomář" ale popisuje spolupráci na úplně jiných základech.
Všechno začíná 29. listopadu 1967, kdy podplukovník František Svoboda pořídil zápis o tom, že Masopust, tehdy 36letý zasloužilý reprezentant, hodlá ukončit angažmá v Dukle Praha a přestoupit do belgického klubu Royal Grossing Brusel.
"Politicky vyspělý soudruh..."
"Nehodlám provádět kolem jeho osoby dalekosáhlé šetření, poněvadž jde o význačného sportovce a mohlo by se stát, že by šetření vyšlo najevo," píše Svoboda a hned doporučuje: "Může být tedy využit k získávání AS (agenturních situací), poznatků o novém působišti NATO v Belgii (pasivní formy získávání zpráv) nebo k typování."
Sám Masopust je pak v další fázi spisu označován jako "typ" - "Tajné služby měly za úkol vytipovat osoby, které jezdily do zahraničí a měly tam zajímavé kontakty. Pak o nich soustřeďovaly kádrové materiály, sbíraly další informace - a pokud se k tomu rozhodly, přešly pak do fáze, kdy se takového typa pokusily získat ke spolupráci," vysvětluje Pavel Žáček. (Více zde.)
"Zpravodajská správa Generálního štábu fungovala v rámci armády, byla zpravodajsky zaměřena do zahraničí a jako jediná složka nebyla přímo kontrolovaná Státní bezpečností," vysvětluje Žáček.
A tahle mašinérie začala zkoumat kádrové spisy Josefa Masopusta. "Jeví se jako politicky vyspělý soudruh..." začíná například hodnocení majora Tesaře. "Masopust měl dělnický původ, byl členem KSČ, jako major měl vysokou hodnost v armádě. Z ideového hlediska ideální kombinace. Ale jak říkám, spíš politická než odborná," odkazuje Žáček na to, že Masopust byl zvyklý hrát fotbal, nikoli například fotografovat vojenské objekty.
Klíčová schůzka v Internacionalu
"Typ se na jednání dostavil včas, při jednání se jevil z počátku nervosní (nevěděl, co mu chceme), ale pak se plynule rozhovořil. Při sondování, zda by byl ochoten něco pro naše zřízení vykonat, se vyjádřil kladně. Schůzka s typem je dojednána v tom směru, že mu telefonicky zavolám jako "Franta" či "Jirka", domluvím místo srazu a z něj odjedeme na místo schůzky. Navrhuji, aby byl při příští schůzce za přítomností s. Macešky získán za spolupracovníka a postupně školen na úkoly."
To všechno si podplukovník František Svoboda zapsal po schůzce s Josefm Masopustem 11. března 1968.
Dva měsíce nato, na schůzce 24. května 1968 v hotelu Internacional, už podle spisu rozvědka Masopusta "zlanařila". "Cílem schůzky bylo získání typa ke spolupráci, což se plně podařilo. Závazek o spolupráci zatím nebyl typu k podepsání předložen. Bude tak učiněno během spolupráce," zaznamenal podplukovník Svoboda, vyúčtoval vydání během schůzky ve výši 48 Kčs - a podplukovník Ladislav Hůla si mohl odškrtnout další ulovenou dušičku.
Nový spolupracovník dostává krycí jméno "Slalomář". Což upomíná na Masopustovu spektakulární akci z mezistátního utkání proti Rakousku, kdy obešel pět protihráčů a gólmana a slavně zavěsil. "Masopustův slalom" od té doby patří do fotbalové terminologie. Ta, jak vidno, posloužila i jako inspirace pro vojenskou rozvědku.
V Bruselu se přihlásil agent Palouk
Posouváme se v čase do března 1969. Masopust už je v Bruselu. A podle spisu jej tam kontaktuje agent "Palouk", dislokovaný při tamním zastupitelském úřadu.
Z první schůzky se Masopust omluvil (nebo vymluvil), kvůli neočekávané návštěvě. Pak už se potkali. "Schůzka byla provedena při zastávce během přesunu do servisu, kam jsem vezl SP (spolupracovníka) k převzetí jeho vozu po opravě. Slalomář se dostavil přesně a odjeli jsme po trase k servisu. Jednání jsme provedli v restauraci Midi, kterou jsme za tímto cílem navštívili," vypráví "Palouk", který si mimochodem za výdaje při schůzce vyúčtoval 70 belgických franků.
A čím Masopusta zaúkoloval?
"1) Při nejbližší návštěvě ZÚ (zastupitelského úřadu) vejít se mnou ve styk pod legendou uvedenou v zámyslu.
2) Vyhodnotit dosavadní styky a průběžně sledovat, zda se mezi nimi, i nově navazovanými, neobjeví osoba našeho zájmu. V kladném případě se zaměřit na zjišťování bližších údajů a výsledky hlásit.
3) Zjišťovat AS (agenturní situaci) akcí, které pořádá jeho klub nebo na které je zván, a v případě, že by se některá jevila jako možné výskytiště zájmových adres a byla možná moje účast z titulu legální funkce, zajistit moje pozvání."
Nechce se kompromitovat zpravodajskou činností
S uvedenými úkoly Masopust podle spisu souhlasil - ale zjevně se pak na to, aby "Paloukovi" něco hlásil a zval ho na večírky, lidově řečeno vykašlal.
Už v srpnu 1970 je totiž na něj napsán tento posudek: "Spolupráce se SP je zcela neefektivní. Jeho cílem je co nejvíce si vydělat a pochopitelně se nekompromitovat zpravodajskou činností. Jsou prováděny pouze udržovací schůzky bez jakéhokoli výsledku."
I na základě toho byl svazek Slalomář 31. ledna 1973 uzavřen a spolupráce ukončena. "U rozvědky platilo, že když už do někoho investovala čas a energii, tak se k tomu člověku pořád vracela. Tady je vidět, že nad ním velmi brzy zlomili hůl. Chlapci zjistili, že tady se prostě netrefili," glosuje spis expert Pavel Žáček.
Masopust zjevně zpravodajské službě nebyl k ničemu dobrý. Přesto dnes razantně odmítá, že by kdy do takovéto formy spolupráce s vojenskou rozvědkou vstoupil a kontaktoval se v Belgii s jejím agentem. "Chodil jsem v Bruselu na ambasádu, kde jsme byli informováni o věcech, které se v Evropě děly. Ale to nebyly schůzky osobní, s jednotlivcem, ale vždycky schůzka více lidí, tam se to probíralo," trvá na svém Josef Masopust.
Právě jeho autogramem (pokud by tedy nebyl zfalšován) je opatřeno Prohlášení o mlčenlivosti k obsahu schůzky se zástupci rozvědky z 11. března 1968. Kdo ví, možná se Josef Masopust tímto svým podpisem cítí být vázán ještě dnes. A proto o skutečnostech uvedených ve spisu mlčí.
