Jak si můžeme světelné znečištění představit?
Světelné znečištění samozřejmě není úplně fyzikální pojem, ale říká se mu tak všude po světě. Nejde o znečištění v tom smyslu, že by nás to nějak umazalo nebo že by vzduch špinily škodlivé částečky. Dá se říct, že jde o světlo vytvořené člověkem rozptýlené v zemské atmosféře. To vytváří světlý závoj nad městem, obloha tak působí neprůzračně, nejsou vidět slabší hvězdy.
Může být světelné znečištění škodlivé například jako znečištění vzduchu?
Je třeba si uvědomit, že oproti tomu nejde o problém první linie. Když se napiju znečištěné vody, tak mohu umřít, nebo mohou okamžitě zemřít desítky tun ryb, jako jsme to viděli na Bečvě. Podobné to je, když se dostane karcinogenní látka do ovzduší.
Světelné znečištění ale působí nenápadně. Může nám připadat, že nám světlo slouží dobře, ničím nám neškodí. Ale právě v tom je to nebezpečné. Můj kolega říká hezké srovnání: na to, že budete žít ve světelně intenzivním nočním prostředí, neumřete hned, ale posledních deset let života nebudete mít kvalitních.
Jen ve tmě totiž dochází ke tvorbě melatoninu, což je nejúčinnější antioxidant v lidském těle. Působí například proti rakovině. Pokud nejsme v dostatečné tmě, tak nevzniká.
Poškozujeme si také cirkadiánní rytmus, tedy naše biologické hodiny, na které jsme po miliony let zvyklí. Před 200 lety sedlák ráno vyjel na pole, byl celý den na slunci a v noci měl tmu, protože na svíci vydělával celý den. Dnes jsme na tom tak, že celý den sedíme v kanceláři se zataženými žaluziemi a v noci nám naopak do ložnic proniká světlo z ulice. Některým lidem to nikdy žádné problémy nezpůsobí, jiným stačí, když svítí měsíc v úplňku, a už mají potíže.
Nevyřeší problém to, že si na noc zatáhneme žaluzie?
Je to lepší než na sebe nechat pražit lampu. Ale má to dva nedostatky. Pro lidský organismus je samozřejmě zdravější, když se probudí do světla, čemuž ovšem žaluzie zabraňují. Zásadní problém je ale v přírodě. Zvířata si závěsy nezatáhnou.
Jak na světelné znečištění reagují zvířata?
Biodiverzita je dnes velké téma a s jejím úbytkem nepochybně souvisí světelné znečištění. Je třeba si uvědomit, že zvířata jsou mnohem citlivější na světlo než člověk. Jakmile například ryby nebo obojživelníci narazí na osvětlený most, tak ho nepodplavou, protože ho vnímají jako bariéru.
Pak například taková můra, která létá v noci, čeká na určitou úroveň tmy a až pak vylétne. Pokud ji nedostane, tak buď hyne, nebo se přemisťuje jinam. Nebo se jí může stát, že doletí až k lampě, kde se setká s takovým světlem, že si ji splete se sluncem a myslí si, že je den. Nočnímu hmyzu se tedy úplně obrátí biorytmus. Stačí pak takto narušit cyklus jednoho druhu a může to mít dopad na celý ekosystém. Mluví se o tom, že zmizely tři čtvrtiny hmyzí populace.
Za to ovšem nemůže pouze světelné znečištění.
Ano, určitě není na prvním místě, to spíše pesticidy, ale je to jeden ze zdrojů úbytku. Vše musíme brát v úvahu a být obezřetní. A zhorší se to, pokud bude dále tímto způsobem přibývat světlo. Podle expertů už nám dochází čas to napravit. 75 procent našich potravin je závislých na opylovačích. Jestliže je nebudeme mít, tak máme malér, nebudeme mít co jíst.
A co rostliny?
Rostlinám světlo v noci samozřejmě vadí, a to všech barev. V Česku jsem se už několikrát setkal s případem, že na nějaký památný strom bylo namířeno několik reflektorů. A je vidět, že on potom není schopný poznat, kdy přichází zima. Když se zkracuje délka dnů, stromy postupně začínají stahovat mízu z listů a větví, aby se na zimu připravily. Pokud je ovšem strom u nějakého reflektoru, tak to nepozná. Listy má pak klidně až do prosince a při prvním mraze zmrznou.
Dalším argumentem pro utlumení osvětlení je energetická náročnost.
Ano, z družicových snímků odhadujeme, že 40 procent světla z veřejného a průmyslového osvětlení jde vniveč a k ničemu není. Do horního poloprostoru se tak ročně zbytečně vysvítí asi za dvě miliardy korun. To je samozřejmě absurdní. Světlo nám škodí a ještě si ho musíme vyrobit a zaplatit. Hádám, že se zdražující se elektřinou se světelné znečištění bude řešit čím dál více.
Co způsobuje nejvíce světelného znečištění?
Před rokem byl proveden pokus v Brně, kdy se na noc zhaslo veřejné osvětlení. Zjistilo se, že světelné znečištění ze 45 procent způsobilo veřejné osvětlení a z 55 procent průmysl, výlohy a soukromý sektor. Při tomto pokusu se navíc ukázala zajímavá věc. Existují krásné fotky z ulic, kde na první pohled nešlo poznat, že osvětlení nesvítí. Výlohy bohatě stačily na to, aby se tam člověk mohl pohybovat.
Podle vás tedy svítíme zbytečně moc?
Přesně tak. Mohu uvést další příklad. Viděl jsem studii jedné křižovatky ve středně velkém městě. Od desáté hodiny večerní tam téměř neexistoval provoz, do čtyř projela asi dvě auta za hodinu. Přitom se tam svítilo naplno.
Celou situaci dokresluje slogan jedněch technických služeb, na který jsem narazil - "Svítíme vám, když spíte". Tím chtěli říct, že se opravdu snaží. Jenže to je něco, co opravdu nepotřebujeme.
Hodně lidí by vám na to pravděpodobně řeklo, že by se ve tmě báli, že je někdo okrade.
To je jediná sporná záležitost, o které se musí diskutovat. Lidé se cítí bezpečněji, když je světlo. Studie ale kupodivu nepotvrzují, že bývá v neosvětleném prostoru větší kriminalita než v osvětleném. I osvětlení ulic totiž může kriminalitu podpořit, pokud není dobře vymyšleno. Například na Andělu jsou zemní reflektory, které svítí nahoru. Když bude za reflektorem stát člověk, který mi v tu chvíli dá do nosu a ukradne mi peněženku, tak se mu to povede, protože budu oslněný.
Jak daleko světlo z města dosáhne?
Teoreticky se světlo může šířit až 300 kilometrů. Při měření světelného znečištění v CHKO Jizerské hory například běžně detekujeme pražské světlo. Se vzdáleností ho sice ubývá, ale jeho intenzita to nažene. Narážíme tak na podobné světlo z deset kilometrů vzdáleného Harrachova, z Mladé Boleslavi, která je odtamtud 50 kilometrů, i z Prahy, která je 100 kilometrů daleko. To by si měla města uvědomit. Že jejich světlo neohrožuje jen jejich obyvatele, ale také například vzdálené chráněné oblasti.
Ráno a večer svítit naplno, v noci utlumit
Jak moc bychom museli změnit naše osvětlení, abychom se dostali na nějakou únosnou mez?
To je těžké určit. Říkám toto: Sviťme jen, kde je potřeba. Sviťme jen tak silně, jak je potřeba. A sviťme jen tehdy, kdy je to potřeba. To se dá zkrátit do jedné věty: Sviťme účelně. To si lidé a firmy neuvědomují.
Jak tedy lze podle vás problém vyřešit?
Zaprvé je potřeba zastavit trend nárůstu znečištění. Ano, v posledních letech se do popředí dostávají různé technologie, které to umí zmírnit: spodní kryty na lampy nebo LEDky, které se dají namířit na jedno místo. Bohužel ale tento vývoj předčí to, že se obce neustále rozrůstají a světel přibývá. Je predikce, že pokud s tím nebudeme nic dělat, tak budeme mít na venkově světelný závoj jako ve městech a na horách jako v příměstských oblastech.
Řešení, které se nabízí, je přejít na systém biodynamického osvětlení, které umí měnit barvu i intenzitu světla. Večer a ráno by svítilo na 100 procent, klidně bílou barvou, ale během nočního klidu by se intenzita snížila. Pokud by byla v noci na polovině, zornička to ani nepozná. Je třeba tlumit intenzitu osvětlení i barvu. V době nočního klidu se dá svítit červenou, která nedává signál, že vyšlo slunce.
Tento systém už někde v Česku funguje?
Ano. Organizace Technologie hlavního města Prahy to dva roky zkoušela v osmi parcích. Mají na to velmi dobré ohlasy obyvatel, takže to chtějí překlopit z pilotního projektu do běžného užívání. Poté počítají s tím, že budou takto na noc tlumit až 8000 svítidel na různých komunikacích. To je přesně postup, jaký má být.
Kde se to dělá naopak špatně?
Špatných příkladů je bohužel více. Pamatuji si, že nás volali na pomoc v Oldřichově v Hájích na rozhraní CHKO Jizerské hory. Tam vyměnili staré typické sodíkové osvětlení za bílé LEDky. A obyvatelé se začali bouřit, protože najednou měli pocit, jako by byli na Václaváku. Nedalo se proti tomu ale nic dělat, bylo to podle norem.
Světelné znečištění tedy není nijak omezené zákonem?
V tuto chvíli žádný takový zákon nemáme. Světelné znečištění se ale jednou větou dostalo do nové úpravy stavebního zákona. Oporou bude norma pro omezení světelného znečištění. Doteď normy řešily pouze to, jak se musí svítit minimálně. Neřešily maximum. To se teď změní. Norma bude poprvé řešit také barvu světla. Takže se dostáváme na určitý kompromis.
Dobré také je, že ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu se dohodla na dotaci v programu Efekt, který zvýhodňuje šetrné způsoby osvětlení.
Česko bude chtít zvednout téma světelného znečištění v Evropské unii během svého předsednictví.
To je velmi dobře. Mluvili jsme o tom, že světlo se šíří 300 kilometrů. A světlo nezná hranice. Není to věc obce, města, ale ani jednoho státu. Stačí si vzpomenout na problém s polským skleníkem poblíž našich a německých hranic, který svítil víc než stotisícový Liberec. Problém se tedy musí řešit na nadnárodní úrovni.
Mohu říct, že ministerstvo životního prostředí je na jednání velmi dobře připravené. Na 26. října je svolána evropská konference a ta by měla připravit usnesení, které doporučí Evropské komisi a Evropskému parlamentu společný postup. To by měla být velká posila pro státy, které už něco udělaly, a pomůže to i státům, které to dosud neřešily, protože to dostanou na talíři.
Které státy jsou v tomto napřed?
Slovinsko má už od roku 2007 vládní nařízení, Chorvatsko teď vydalo samostatný zákon. V Itálii platí regionální zákony od roku 2000. Francie přikázala zhasínat výlohy hodinu po konci pracovní doby. Jsou ale státy, které to vůbec neřeší, například země Beneluxu.
Je tedy možné, že třeba během 15 let budou naše města v noci svítit méně?
Bohužel bych přidal. Nebude to hned. Norma zatím neplatí a žádný zákon nebude působit zpětně. Co se teď blbě postaví, tak bude svítit ještě 20 až 30 let. Jsem ale optimista v tom, že si myslím, že lidé nebudou chtít žít pořád ve světle. Nenacházím stranu, která by prohrála, pokud bychom omezili světelné znečištění. Možná kromě výrobců světla.
