Praha – Pro českého učitele je to jak příběh z pohádek Tisíce a jedné noci. Osmačtyřicetiletý ekonom a pedagog Petr Polák si užívá komfort země, kde se neplatí daně, školství a zdravotnictví je zdarma a ceny potravin a benzinu jsou dotované. A kde je tak nízká kriminalita, že zpráva o vykradení auta míří na přední stránky novin.
Po předchozím angažmá na univerzitě v Melbourne už Polák šest let působí na největší univerzitě v bohatém ropném sultanátu Brunej na severu ostrova Borneo, kde pět roků vedl tamní katedru účetnictví a financí. I na základě zkušeností z ciziny je tvrdým kritikem českých, zejména ekonomických vysokých škol.
"Tady jsou studenti neuvěřitelně zdvořilí, na druhou stranu ale i nároční na kvalitu výuky. Jako všude v Asii je pro zdejší lidi vzdělání tím nejdůležitějším, to se týká většinové malajské i menšinové čínské populace," říká Polák, který na University Brunei Darussalam dosáhl titulu Associate Professor of Finance, jenž je adekvátní české docentuře.
Univerzita v hlavním městě země Bandar Seri Begawan si Poláka najala poté, co nějaký čas působil na Swinburne University of Technology v Melbourne, kde v polovině 90. let v rámci stipendia studoval.
"Po zhruba deseti letech jsem se na tuto školu vrátil jako pedagog. Australské vysoké školy jsou velmi oblíbené zejména mezi asijskými studenty a tak se stalo, že jsem se stal školitelem studenta z Bruneje při jeho diplomové práci," popisuje Polák. Společně pak publikovali několik článků a v roce 2009 byl Polák do země pozván, aby přednášel před tamější podnikatelskou a akademickou komunitou. Poté dostal nabídku působit na místní univerzitě.
Největší brunejská univerzita v té době začala proces významné přeměny a během několika let se dostala na zhruba 100. místo v Asii v žebříčku QS (QSWU), který hodnotí nejlepší univerzity světa.
"Což je značný úspěch. Zejména, pokud si uvědomíme, že Brunej má zhruba stejně obyvatel jako Brno nebo Ostrava a také množství a sílu univerzit v asijských zemích jako jsou Čína, Japonsko, Singapur, Hong Kong," poznamenal muž, který si velmi chválí i běžný život v Bruneji.
"Je tu nízká kriminalita, předpisy dodržující řidiči, zdvořilý personál v restauracích, obchodech, kavárnách. V podstatě každý zde hovoří na solidní úrovni anglicky," dodává.
Polák, který pracovně procestoval čtyři světadíly, působil například i v soukromém sektoru v Kanadě a krátkodobě i v Belgii, Dánsku a Nizozemí, si může dovolit porovnávat nejen život v tuzemsku a zahraničí, ale zejména systém a úroveň vysokých škol. A k těm českým a zejména jejich stále rostoucí snaze získávat zahraniční studenty na studium v češtině je velmi kritický.
"U nás probíhá výuka výhradně v angličtině, což by mělo být standardem i pro univerzity v ČR, pokud chtějí soutěžit na mezinárodní úrovni," podotýká. Cizinci v Bruneji, stejně jako například na univerzitách v USA, Austrálii či Holandsku, navíc musí platit vysoké školné. I přesto tamní školy nemají o zahraniční studenty nouzi. "Museli jsme zavést přísná výběrová kritéria, abychom omezili počet studentů a zajistili pro obor finance jen ty nejlepší," říká Polák.
Většina českých vysokých škol má spíše opačný problém. Berou proto leckdy i slabé žáky, navíc stále intenzivněji lákají cizince na studium v češtině, které je zdarma.
"Proces nabírání cizinců, zejména ze Slovenska, Ruska, Ukrajiny, ale i třeba Kazachstánu nebo Vietnamu, kteří poté studují zdarma (tedy za peníze českých daňových poplatníků) v češtině je v podstatě jen velmi jednoduchým způsobem, jak si vysoké školy mohou přijít ke státním penězům za počet studentů," míní Polák.
Ekonomický význam takového studia pro český stát je podle něho velmi problematický. "Troufnu si dokonce říci, že se ve většině případů jedná o vyhozené peníze," dodal pedagog, podle kterého navíc většina z takových zahraničních studentů nijak nezvyšuje úroveň školy.
"Žádný výjimečný student, a to ani ze Slovenska nebo Ruska, nepůjde studovat česky do České republiky. Domnívám se, že stěžejním motivem je skutečně studium zdarma, podepřené navíc různými stipendii a jinou finanční podporou," říká.
Petr Polák
Vystudoval VŠB – TU Ostrava a Swinburne University of Technology v Melbourne. Od roku 2010 působí jako Associate Professor of Finance na University of Brunei Darussalam v ropném sultanátu Brunej, pět let byl vedoucí katedry účetnictví a financí tamtéž. Akademickou praxi má od roku 2002 v České republice a Austrálii s krátkodobými pobyty v Belgii, Dánsku a zejména Nizozemí. V létech 1992 – 2001 pracoval v korporátním sektoru v Kanadě u firmy BC Hydro ve Vancouveru a v České republice (od pozice finančního analytika v bance až po pozici vedoucího útvaru financování v energetické firmě Dalkia).
Kromě akademických článků (seznam v databázi Scopus nebo na autorově Linkedin profilu), třikrát publikoval v prestižním periodiku Foreign Affairs vydávaným Council on Foreign Relations. Autorovy články slouží jako studijní materiál při výuce předmětů na prestižních univerzitách celého světa, např. Harvard University (HKS), Johns Hopkins University, George Washington University nebo University of Groningen, jsou součástí např. učebnice managementu vydané nakladatelstvím Oxford University Press v roce 2014 (autor Combe, Colin), i v rámci firemních prezentací pro pracovníky finančních ůtvarů (např. Firma SAP v Německu).
Úroveň řady českých ekonomických škol proto vidí pesimisticky. "Upřímně řečeno, spousta z nich nemá byznysu co nabídnout. Jejich vědecká a publikační činnost je v porovnání s vyspělým zahraničím nevýznamná. Značná část pedagogů, včetně děkanů a dalších funkcionářů neumí na solidní úrovni žádný cizí jazyk, na jedné a té samé škole jsou od svých doktorandských let bez jakéhokoliv styku s praxí nebo bez toho, aby získali některý ze svých titulů na jiné univerzitě," je přesvědčen pedagog.
Věří nicméně, že zejména na přírodovědných, medicínských a také technických školách je situace lepší. "V Asii jsem se setkal s lidmi z malajsijských univerzit, kteří cíleně posílají studenty na medicínská studia do České republiky. Je to studium v angličtině, studentem placené. Přínos pro české vysoké školy, jejich vyučující a také český stát je tady neoddiskutovatelný," myslí si Polák.
I přes svoji skepsi k tuzemské úrovni výuky ekonomie však návrat do Česka v budoucnu nevylučuje. "Mám doma rodinu, přátele. Navíc jako člověk, který za svůj život pracoval v korporátním i akademickém sektoru na čtyřech kontinentech jsem schopen žít a pracovat v podstatě v kterékoliv alespoň poměrně vyspělé zemi, tedy i v České republice," říká.
