Aktuálně.cz: Vy i váš manžel jste lékaři. V nemocnici na Karlově náměstí pracujete jako anestezioložka, váš manžel působí na zdejší lékařské fakultě jako učitel a vědec. Jsou situace, kdy se spolu v nemocnici na Karlově náměstí potkáte?
Monika Hilšerová: V nemocnici není příležitost. Bohužel se nesetkáme ani na oběd, protože já si ho nechávám donášet na sály a manžel chodí jíst do mensy. Takže jedině, když jsem si třeba doma zapomněla klíče, tak mi je přinesl do práce. (smích)
Předpokládám, že jako anestezioložka máte velké množství služeb a přesčasů. Nejste v nemocnici skoro pořád? Máte čas na rodinu?
Nějaké přesčasy samozřejmě mám, ale snažím se, aby mi to příliš nezasahovalo do rodinného života. Naše generace lékařů je trochu jiná. Nechceme už trávit v nemocnici veškerý svůj volný čas a sloužit tisíce hodin přesčasů za rok, jako byli zvyklí starší lékaři. Mnozí medicíně obětovali své rodiny, jsou rozvedení nebo berou prášky. Nedá se ale od lékařů do nekonečna očekávat, že budou v nemocnici pracovat do roztrhání těla.
V některých nemocnicích už lékaři řekli "dost". Například mělnická nemocnice musela letos na jaře uzavřít chirurgii a internu proto, že lékaři odmítli sloužit přesčasy déle, než jim ukládá zákon. Myslíte, že touto cestou půjdou i další nemocnice?
Pokud se situace nezačne nějak radikálně řešit - a tím myslím nárůst personálu i financí řádově, ne pouze v jednotkách - tak se obávám, že nezbude jiné řešení než zavírání oddělení nemocnic, které nezvládají péči o pacienty. Veřejnost má stále pocit, že o pacienty bude vždy řádně postaráno, ale některé nemocnice již opravdu nedokážou zabezpečit kvalifikovanou péči.
Dnešní mladé lidi studium medicíny přesto velmi láká. Na lékařské fakulty se hlásí desetkrát více studentů, než fakulty přijímají. Přitom absolventi medicíny nemají žádné růžové vyhlídky. Průměrný plat 120 korun čistého na hodinu, včetně příplatků za práci v noci a o víkendu. Co mladé lidi na studiu medicíny tak přitahuje?
Zřejmě neví, co je čeká. Až v průběhu studií teprve zjistí, oč jde. Například v mém ročníku nastoupilo první rok zhruba 600 lidí a končilo nás sotva 230, takže více než polovina studentů to uprostřed studií vzdala nebo neudělala nějakou zkoušku a museli si studium prodloužit. Další lidé "odpadávají" hned poté, co medicínu dokončí a zjistí, jaké jsou tu podmínky pro začínající doktory. Kdo by chtěl pracovat po šesti letech těžkého studia za 20 tisíc korun měsíčně?
Kam odcházejí absolventi, kteří se rozhodnou nedělat medicínu?
Mnozí jdou úplně mimo obor - ekonomika, kancelářské práce a podobně. Většina z těch, kteří chtějí pracovat v zahraničí, odchází rovnou po škole. Vadí jim, že plno nemocnic uzavírá s absolventy takzvané kvalifikační dohody, ve kterých se musí zavázat, že v "mateřské" nemocnici zůstanou třeba pět let. To v žádném jiném zaměstnání není. Žádaná podobná omezení v cizině neexistují, takže absolventi raději odcházejí do Německa nebo do Anglie, kde je navíc čeká mnohem kvalitnější vzdělávání.
Ministr zdravotnictví slíbil řešit nedostatek lékařů tím, že pošle lékařským fakultám 500 milionů korun ročně, aby mohly navýšit počet studentů. Pomůže toto opatření v lepší situaci mladých lékařů?
Podle mě takové opatření problém nevyřeší. Většina lékařských fakult nemá pro nové studenty žádné další kapacity. Ani stávající studenti se do
poslucháren již nevejdou. I my jsme v prvním ročníku seděli na schodech a hodně mých kolegů ani na přednášky nešla, protože věděla, že si nemá kam sednout.
Medici si také stěžují, že školitelé na ně nemají dost času a nedostanou se tedy k praktické výuce. Proč tomu tak je?
Školitelů je na papíře dostatek, ale ve skutečnosti jich je strašně málo. Většinou jsou zároveň ještě lékaři, takže vedle svých pacientů mají na starosti ještě mediky. Na jednoho školitele připadá i deset studentů. V takovém počtu si medik nic sám nevyzkouší.
V anesteziologii by si například měl každý sám zkusit napíchnutí žíly, držet masku pacienta na prodýchávání při operaci a podobně. Když je ale takových studentů deset, tak nejde, aby každý z nich postupně držel pacientovi masku. Nebo aby u porodu stálo kolem rodičky deset studentů. Školitelé navíc často nemají vyčleněný jeden den pouze na studenty, takže se stává, že například zkouší studenty k zápočtu a do toho mu zavolají, že má akutní příjem pacienta.
Pomůže tedy slíbených 500 milionů ročně, které chce ministr zdravotnictví dát lékařským fakultám?
Pomohly by, kdyby se nepoužily na navýšení počtu studentů, ale kdyby šly přímo školitelům. Nemocnice si dnes z finančních důvodů nemohou dovolit
uvolnit jednoho lékaře jen na školitele. Navíc finanční odměny školitelů jsou velmi malé. To samé platí i o platech učitelů. Manžel je učitel biochemie, takže vím, jak špatně je tato práce placená.
Medicínu začínají ovládat ženy, mužů se hlásí na lékařské fakulty čím dál méně. Myslíte, že muži o medicínu nemají zájem kvůli penězům?
Bohužel asi ano. Stále je zažité, že muž má uživit rodinu, ženy jsou zvyklé, že mají menší platy, i když je to mnohdy nespravedlivé. Feminizace medicíny je přitom čím dál větší a ukazují to aktuální čísla. Podle aktuálních čísel studuje medicínu na některých fakultách až třikrát více žen než mužů.
V některých oborech ale ženy muže těžko nahradí, například v ortopedii, traumatologii a v dalších oborech, kde je potřeba velké fyzické síly…
V cizině už to tak k mému velkému údivu funguje. Na evropském kongresu mladých lékařů jsem popisovala, jak naše medicína trpí přílišnou
feminizací, že je kvůli tomu budoucnost některých oborů ohrožena. Finské a norské lékařky se na mně nechápavě dívaly, co tím vlastně myslím.
Tak jsem argumentovala tím, že na několikahodinové operace velkých kloubů nebo mozku prostě holky konstitučně stavěné nejsou. A ony se stále velmi divily, že u nich i tyto obory klidně ženy dělají, že lékařky běžně operují stokilovým pacientům nohy. Takže ve Skandinávii je rovnoprávnost opravdu ve
všem.
Vy si myslíte, že ženy nahradit muže v medicíně úplně nemohou?
Myslím, že i když by se ženy naučily i těžkou fyzickou práci během operací, bude mužský element v medicíně chybět. Holky se na medicínu
dostávají snadněji také proto, že studium je zvláště na začátku hodně "šprtací". Kluci jsou dobří spíše v samostatném uvažování, které přichází
až v praxi. A musím říci, že pak v praktické medicíně toto mužské uvažování chybí. Chlapi jsou odvážnější, méně se bojí nových kroků a mají lepší
dedukci.
O které medicínské obory je mezi mladými lékaři zájem?
Určitě jde o obory, u kterých si pak lze otevřít soukromou ambulanci - tedy kožní, oční, plastická chirurgie, gynekologie. Naopak například traumatologie moc atraktivní není, je to velmi těžký obor a praxe velmi náročná, lékař denně zachraňuje těžce poraněné lidi.
Mladí lékaři podstupují různá příkoří. V okresních nemocnicích slouží bez atestací sami, protože na odděleních mnohdy není fyzicky žádný
kvalifikovaný lékař. Větší nemocnice zase mladé lékaře zneužívají tím, že je oficiálně zaměstnávají na malé úvazky, i když tam slouží třeba i více úvazek celý. Jak těmto lékařům může vaše sdružení pomoci?
Nyní jsme ve finální fázi přípravy projektu Férové pracoviště. Na naší stránce by si absolventi našli nemocnici a obor, o který mají zájem, a měli by tam k němu veškeré informace, které tam vložili ostatní lékaři, kteří na daném oddělení pracovali nebo pracují. Nyní žádná taková databáze neexistuje, absolventi tyto informace získávají buď kusé z Facebooku, nebo z osobních rozhovorů. V naší aplikaci by postupně vznikala databáze, kde by uživatelé hodnotili nemocnici, jak splňuje dané požadavky, které jsme do aplikace vložili. A nakonec těm nemocnicím, které budou "fér", udělíme titul Férové pracoviště.
