Socha svatého Jana Nepomuckého dohlíží na Střílky z podstavce pod mohutnou lípou už více než dvě stovky let. Spolu s barokním hřbitovem je jednou z památek obce na pomezí Hané a Slovácka. Seniorka Božena Nováková, která v pátek po poledni přijela autobusem z Tábora, ale památku bez povšimnutí míjí. Za sochou jednoho z křesťanských patronů české země do obce se šesti stovkami obyvatel nepřijela.
S kufrem sbaleným na sedm dní a dvěma podložkami na jógu směřuje k místnímu zámku. Před branou je rušno. Z parkujících aut vystupují lidé ve lněných róbách a volných kalhotách, obutí do jednoduchých žabek.
Všichni přijeli na týden jógy a meditace pod vedením muže, který v jejich životě zaujímá zásadní místo. Sedmasedmdesátiletý višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda, nazývaný svými následovníky Svámidží, pochází z Indie a Česko navštěvuje už od 70. let. Založil systém pojmenovaný Jóga v denním životě a propaguje ho po celém světě.
Střílecký zámek má pro jeho žáky posvátný význam. "Je jedním z našich dvou světových center. Jedno je v indickém Džadanu, druhé tady," říká Václav Němeček, který je předsedou místního centra založeného v polovině 90. let.
V nevelké jihomoravské obci se konají největší evropská setkání příznivců Svámidžího, kterých jsou jen v Česku tisíce. Mistr sem přijíždí třikrát do roka na několikatýdenní semináře. S lidmi cvičí, medituje, zpívá duchovní písně a hovoří o osvícení. "Učíme se pečovat o své tělo i duši, uklidnit mysl v těžké době. On je naše světlo," říká paní Božena.
Část místních ale pochopení nemá. "O jogínech mi ani nepovídejte. Ten jejich 'brahmaputra' jenom využívá lidi," prohlašuje na návsi muž, který si nepřál být jmenován. Některým obyvatelům vadí, že tu bývá jogínů víc než místních. Jiní poukazují na jejich nezvyklé oděvy, další připomínají obvinění z pohlavního zneužívání.
Osvícené Poláky nebo Maďary nenajdete
S nevolí místních je nadšení stoupenců v prudkém kontrastu. "Svámidží mluví o tom, že v bývalém Československu je opravdu silné duchovní světlo. Výjimečná energie, která není nikde jinde v Evropě," líčí cvičitel jógy Michael Vlček. "Měli jsme tu osvícenou bytost Františka Drtikola, poté manžele Eduarda a Mílu Tomášovy. To není běžné. Osvícené Maďary nebo Poláky tak snadno nenajdete," připomíná Němeček propagátory jógy z dřívějších let. "Nerodí se tak často," doplňuje Vlček.
Jóga se v zámku cvičí od roku 1994, kdy jej stoupenci duchovního směru odkoupili. "Je to ideální místo. Blízko na Slovensko, do Maďarska, do Vídně. Jezdí sem i jogíni z bývalé Jugoslávie," říká Němeček, zatímco si na zahradě vychutnává kořeněný čaj masala.
Právě v těchto zemích si guru Mahéšvaránanda získal velký počet následovníků. Do Evropy přijel poprvé v roce 1970, o tři roky později se objevil v Československu, na semináři v Opavě. Už tehdy propagoval Jógu v denním životě, podle Němečka propracovanější, duchovnější formu běžné jógy. "Cílem je nalezení smyslu života. Nebo životů, pokud v to věříte," vysvětluje šéf stříleckého centra.
Tehdejší komunistický režim ale indickému učení příliš nakloněný nebyl. "Jóga se dělala čistě jako fyzické cvičení. O duchovní stránce si lidé povídali spíš po bytech, za zavřenými dveřmi," popisuje Němeček ostražitost před příslušníky tajné policie - Státní bezpečnosti. Ti se mezi jogíny podle jeho slov snažili infiltrovat.
Poté, co režim v roce 1989 padl a přišla uvolněná 90. léta, zájem stoupl. Právě tehdy začal nacházet smysl života ve východních učeních i sám Němeček. Přestože nyní na stříleckém zámku působí oblečený do žluté lněné róby jako ukázkový jogín, v běžném životě žije v Praze a vydělává si jako architekt.
"Hledal jsem Boha podle manželů Tomášových," zmiňuje pár, který jógu propagoval už v komunistických časech, v 90. letech jejich přednášky vyprodávaly pražskou Lucernu. "Když Tomášovi skončili, zkoušel jsem buddhismus a také dzogčhen. Nic z toho mě úplně neoslovilo. Našel jsem se až tady," jmenuje asijské duchovní směry. Teď má centrum na starosti. I mimo sezonu sem musí alespoň jednou za dva týdny vyjet. Každý týden se tu konají běžná cvičení, na která chodí i místní.
Stojky na hlavě i nedostatek vody
Na začátku 21. století začal počet lidí dojíždějících do Střílek prudce růst. Několikrát tudy v procesí příznivců Svámidžího prošlo víc lidí, než kolik jich žilo ve vesnici. Mnohdy i přes tisíc. Místní obyvatelé se proto cítí nesví. "V porovnání s echt jižní Moravou je u nás věřících méně, ale pořád je to skoro polovina. A tito lidé z jogínů úplně nadšení nejsou," popisuje starosta Viktor Ganjuškin.
Střílečtí vzpomínají, jak v lese běžně naráželi na jogíny stojící na hlavě, popisují ale i méně humorné zážitky. "Když do takové malé vsi přijede najednou 500 lidí, tak to je, jako by jich do Prahy přijel milion. Nemají kde zaparkovat, kam si zajít na jídlo, měli jsme obrovské problémy s vodou. Takže jsme tu měli proti jogínům i petice, lidé proti nim vystupovali ve volebních kampaních," vypráví Ganjuškin.
Spory vyvrcholily v roce 2008. Jogíni tehdy obecnímu úřadu oznámili plán vybudovat na jednom ze svých pozemků halu s kapacitou dva tisíce lidí. "Na schůzi v kulturáku se pak sešly stovky obyvatel. Zastupitelstvo stavbu odmítlo, na něco takového jsme nebyli připraveni," vzpomíná starosta.
Od té doby se situace uklidnila. Obec zařídila přivaděč vody z přehrady v nedalekých Koryčanech, jogíni zase postavili vlastní parkoviště. Místní si na ně zvykli. Návštěvy z větší či menší dálky se navíc rozmělnily - guru začal do Střílek jezdit častěji, seminářů přibylo a přestaly být tak výjimečné.
Objevily se ale nové problémy. Zatímco mladí Střílečáci se stěhují z obce pryč, prázdné domy skupují příznivci jógy, kteří jsou obvykle schopni přeplatit jiné zájemce. Někteří zde přitom tráví jen pár týdnů v roce, když zrovna přijedou na seminář.
Další začali podnikat. Na návštěvu místní vegetariánské restaurace lákají řidiče velké bannery desítky kilometrů daleko. V bývalé prodejně zase sídlí výrobce přírodní kosmetiky a zaměstnává několik desítek místních. V obci je i několik ubytovacích zařízení, poplatky z nich přispívají do rozpočtu obce.
Býložravci v pyžamech
Podle Ganjuškina dnes přistěhovalci za jógou tvoří desetinu až pětinu obyvatel. "Normálně se začlenili. Někteří učí na místní škole, kam chodí všechny děti společně. Když je školní akademie, jdeme se všichni podívat spolu. Společně pořádáme dětský den. Někteří občané chodí na lekce jógy. Jen když máme zábavu a pije se alkohol, tak nechodí," popisuje soužití.
Přesto se dál někteří na jogíny dívají skrz prsty. "Nevegetujeme s nimi," říká jeden z mužů posedávajících před prodejnou potravin. A prohlašuje, že jogíny nemá v lásce. Vzápětí svá slova mírní. "Jsou v pohodě. Jen chodí neupraveně do obchodu, celí ve žlutým. Já tomu říkám pyžamo."
Jeho mladšímu společníkovi vadí, že jediná trvale fungující restaurace je vegetariánská. "Vepřo knedlo zelo si tady nedáte. Z masožravců chcou udělat býložravce," povzdychne si.
Řeč se ale stáčí i na vážnější témata. Podle mladšího z mužů podryla důvěru v jogíny tvrzení několika žen včetně jedné Češky, že je guru nutil k orálnímu sexu. Jedno ze svědectví přinesl v roce 2011 i týdeník Respekt. V Rakousku se případem zabýval vládní Úřad pro sekty, v jiných zemích ztratil guru část podporovatelů. Mahéšvaránanda obvinění popírá, podle jeho žáka Němečka byla vykonstruovaná.
Jiní jogínům vyčítají, že zavřeli před veřejností zámecký park. "My jsme v něm strávili skoro celé dětství. Hodně jsme tam blbli," posteskl si nedávno pro Střílecký zpravodaj místní rodák Otakar Foltýn, dlouholetý armádní důstojník, bývalý člen speciálních sil a do letošního února náčelník Vojenské policie.
Ganjuškin je ale rád, že jogíni památkově chráněný zámek opravují. "Směrem na Kroměříž je obec Cetechovice. A tam jim zámek už 20 let neuvěřitelně chátrá. Přitom je taky památkou. V Koryčanech zase mají obrovský zámek, ale nevědí, co s ním dělat," srovnává. Nostalgii po časech bez jogínů odmítá. "Musíme se podívat i na sebe. Dříve jsme tu běžně zabíjeli prasata. Dnes je mají dva lidi. Takže jsme se posunuli i my," upozorňuje starosta.
