Praha - Už několik týdnů se zastánci a odpůrci takzvané Istanbulské úmluvy chystají na její bouřlivou ratifikaci v českém parlamentu. Po vzoru dalších signatářských zemí, kde se závěrečný schvalovací proces často neobešel bez demonstrací v ulicích a nátlakových akcí obou táborů. Naposledy v Chorvatsku.
Ratifikace měla v Česku proběhnout do poloviny letošního roku - tak to alespoň slibovala předchozí Sobotkova vláda a s tímto termínem nadále operuje i většina aktérů sporu.
Vášněmi doprovázená Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, o níž čeští katoličtí biskupové a část politické scény v čele s KDU-ČSL tvrdí, že do českého právního a vzdělávacího systému zanáší "genderovou ideologii", si ale na závěrečné schvalování patrně ještě několik měsíců počká.
Babišova vláda dokument do parlamentu do dnešního dne neposlala, a jak vyplývá z informací Aktuálně.cz, v nejbližších týdnech se k tomu ani nechystá.
Pelikán: Nejdříve trestní zákoník
Ministerstvo spravedlnosti, které je gestorem celého ratifikačního procesu, totiž čeká na to, až bude dokončena novelizace českého trestního zákoníku. Až budou doplněny a upraveny některé paragrafy, které s násilím páchaným na ženách a domácím násilí souvisí (jde například o délku promlčecích lhůt u sexuálního násilí).
Istanbulská úmluva
Co řeší?
Svého druhu nejobšírnější a nejambicioznější mezinárodní smlouva zaměřená na prevenci a potírání násilí páchaného na ženách a domácího násilí. Jejím cílem je nulová tolerance tohoto násilí. Úmluva považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Zavádí soubor průlomových definic trestných činů, například i mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucená sterilizace. Také ale například ustanovuje nadnárodní orgán GREVIO, který má naplňování úmluvy v jednotlivých zemích monitorovat.
Kdy a kdo?
Úmluva byla přijata už v roce 2011 Výborem ministrů Rady Evropy v tureckém Istanbulu. Podepsalo jí 46 zemí, ratifikovalo zatím 32. Mezi zeměmi, které dosud neratifikovaly, je vedle Česka například také Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Řecko, Litva, Lotyšsko, Velká Británie a Irsko.
Kontroverze
Úmluvě je kritiky mimo jiné vyčítáno, že celý problém pojímá výrazně ideologicky, jako "třídní boj" mezi muži a ženami napříč lidskými dějinami. Odpůrci též vyjadřují obavy z přesunu některých kompetencí na neziskový sektor či z dopadů na vzdělávací systém.
"Nejdříve je třeba dokončit schvalování vnitrostátních změn, teprve pak se bude ratifikovat úmluva," řekl Aktuálně.cz končící ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).
Zmíněná novela trestního zákoníku je nyní v Poslaneckém sněmovně po druhém čtení a čeká na projednání v ústavně právním výboru. Pak by mělo následovat poslední třetí čtení.
K přípravě podkladů k ratifikaci Istanbulské úmluvy bude podle ministerstva spravedlnosti možné přistoupit teprve tehdy, až novelu trestního zákoníku schválí i Senát a podepíše prezident. Střízlivé odhady hovoří o tom, že navazující ratifikace úmluvy se tak odehraje až v podzimních měsících.
Více času pro odpůrce
"Že se ratifikace Istanbulské úmluvy o pár měsíců protáhne, žádná velká tragédie asi není, ale myslím si, že bylo možné ji ratifikovat i před novelou trestního zákoníku. Ještě se na to pana ministra Pelikána přeptám," říká Jiří Dienstbier (ČSSD), někdejší ministr pro lidská práva. Právě on se výrazně zasadil o to, že v roce 2016 přes odpor lidovců úmluvu odsouhlasila Sobotkova vláda.
Odklad ratifikace vítá bývalá poslankyně za TOP 09 Nina Novákova, která se nyní výrazně angažuje na straně kritiků úmluvy. Jak sama uvádí, úzce spolupracuje s českými a moravskými katolickými biskupy, kteří v polovině května rozeslali do všech farností list, v němž důrazně varují před dopady ratifikace "do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců".
"Budeme teď mít více času přesvědčit veřejnost o škodlivosti této úmluvy," domnívá se Nováková a věří, že Česko se nakonec vydá cestou sousedního Slovenska, které ratifikací na začátku letošního roku výslovně odmítlo.
Na straně českých zastánců úmluvy ale zůstává klíčová politická osobnost v zemi - premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Ten už v březnu po jednání s představitelkami České ženské lobby přislíbil, že se o ratifikaci postará. Lze očekávat, že na straně úmluvy bude většina poslanců ANO, ČSSD i KSČM. Proti je vedle lidovců také celá SPD, minimálně část poslanců TOP 09, STAN a ODS.
Vystačíme si sami?
"Úmluva je pro ČR zbytečná. Myslím, že hovořím za většinu našeho klubu, když říkám, že se nekloníme k ratifikaci. Úmluva používá velmi sporný slovník, celou tu problematiku násilí páchaného na ženách a domácího násilí je možné velice dobře řešit i formou vnitrostátních právních předpisů," argumentuje podobně jako lidovci poslanec za ODS Marek Benda.
"Když budeme takto uvažovat, tak nemusíme přistupovat ani k žádným jiným mezinárodním smlouvám lidskoprávního charakteru. Tímto aktem se přihlašujeme i k nějakým mezinárodním standardům," oponuje Jiří Dientsbier a hovoří o zástupných argumentech, které se proti úmluvě vedou.
Váhavý podpis prezidenta
Aby byla ratifikace úspěšně dokončena a úmluva se tak stala nedílnou součástí českého právního řádu, musí jí schválit prostou většinou obě parlamentní komory a podepsat prezident.
Od hlavy státu se očekává "automatický" podpis, nicméně Miloš Zeman, známý svým kreativním výkladem ústavy a spíše konzervativním smýšlením, může jistý vzdor projevit i tomto případě.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček pro Aktuálně.cz připustil, že hlava státu může s podpisem Istanbulské úmluvy váhat, pokud by zjistila, že "úmluva příliš preferuje nesmyslnou genderovou ideologii". Nicméně Ovčáček také podotýká, že se hlava státu musí s textem nejdříve detailně seznámit
