Z Albertova pod Vyšehradem se vydali do centra Prahy. Demonstrace organizovaná spolky mládeže 17. listopadu 1989 měla připomenout nacistickou likvidaci českých vysokých škol za druhé světové války. Změnila se ale v projev nesouhlasu s komunistickým režimem. Na Národní třídě demonstranty obklíčili policisté a brutálně je zbili. Společnost zareagovala, studenti, herci a později i podniky vstoupili do stávky, opakovaly se protesty a komunistický režim v Československu padl.
Dnešní nástupce studentů a mladých lidí, kteří v sametové revoluci hráli zásadní roli, oslovila redakce Aktuálně.cz a zjišťovala, co pro ně výročí znamená. Ze 107 respondentů od 18 do 26 let hodnotí většina porevoluční vývoj jako remízu - něco se povedlo a něco ne. Odpovědělo tak 75 lidí. Šestadvacet mluví o úspěchu, zbylých šest s vývojem nesouhlasí.
"Přirovnání k remíze je pro mě dobrá zpráva. Není to náznak nedůvěry v demokracii, spíš kritické posuzování reality, v níž žijeme," uvádí historik Michal Stehlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Za názorem mladých podle něj stojí fakt, že komunistickou éru nezažili. "Mají tak čistý stůl ke kritickému hodnocení období, ve kterém žijeme dnes," dodává.
Nadpoloviční většina mladých se však shodla, že sametová revoluce má zásadní význam i pro současnost. "Svobodu jsem bral jako samozřejmost. Kvůli událostem letošního roku jsem si ale uvědomil, že je na čase, abych si vážil toho, co mám. Teď je svoboda křehčí než kdy předtím," říká jeden z oslovených studentů, třiadvacetiletý Petr Doležel z Prahy.
Vývoj posledních tří dekád od pádu komunistického režimu v Československu a ostatních zemích východní Evropy i rozpadu hegemona východního bloku - Sovětského svazu - narušila letos v únoru invaze ruských vojsk na Ukrajinu.
"Že můžeme žít, jak se nám zlíbí, není samozřejmost. Připomínáním moderní historie se naučíme lépe porozumět tomu, z čeho vycházíme a kam chceme jako společnost směřovat," říká Adam Heres, kreativní ředitel spolku Díky, že můžem, který každoročně pořádá oslavy 17. listopadu na Národní třídě.
Podobný názor má i historik Stehlík. "Období klidu má nebezpečí, že se věci stanou automatickými. Mnohé si neuvědomujeme jako zásadní, jakmile jsme ale konfrontování s agresí, která narušuje základní principy, začíná nám to docházet," vysvětluje.
Většina oslovených studentů si to uvědomuje. Stovka z nich odpověděla, že svobodu nevnímají jako samozřejmost, pouze sedm si nemyslí, že může být ohrožena.
V posledních letech ale debaty o 17. listopadu podle Herese ukazují na to, jak je společnost rozdělená. "Budování demokracie vnímají lidé rozporuplně, možnosti, které svoboda přinesla, nemůže plně využít každý. Čelíme navíc globálním výzvám, jako je klimatická krize nebo dopady ruské agrese na Ukrajině," připomíná.
Jen něco málo přes polovinu oslovených uvedlo, že na ně rodiče přenesli atmosféru 17. listopadu, téměř stejný počet řekl, že ne. "Můžeme to brát jako doklad toho, že část společnosti změnu přijala pasivně, čekala, co přijde. Je to přirozené, navíc rodiče, kteří revoluci brali pozitivně, o tom nemuseli doma mluvit," vysvětluje Stehlík.
Přibližovat mladým, jak vypadal komunistický režim v předlistopadovém Československu a jaký význam má jeho konec, se snaží kromě jiných právě spolek Díky, že můžem. "Veškeré vědomosti, které máme, chceme předat další generaci. Přestože revoluci nezažila ani většina z nás, historii studujeme, sbíráme pamětnické výpovědi a učíme se o příbězích, které předáváme dál," říká Jan Hlaváček ze správní rady spolku.
Letos spolek k 17. listopadu na Národní třídě chystá expozice, divadelní představení a koncerty - kromě historie zaměřené také na aktuální témata. Kromě připomínky sametové revoluce tak nebudou chybět debaty k lednovým prezidentským volbám, evropským tématům nebo ruské invazi na Ukrajině. "Chceme, aby si lidé připomněli ideály svobody a demokracie a zároveň se zamysleli nad současností," prohlašuje Hlaváček.
