"Aktivní vozíky potřebují i klienti s částečným ochrnutím horních končetin, tetraplegici. Ti jsou často schopní i nakládat vozík do auta," popisuje pro Aktuálně.cz specialistka na kompenzační pomůcky z České asociace paraplegiků Zdeňka Faltýnková.
Aktivní vozíky se ovládají ručně, ale jsou dražší než ty klasické. Má to svůj důvod - jejich konstrukce je lehčí a dá se maximálně upravit pro jejich uživatele. Jenže k plnému využití takového vozíku potřebují tetraplegici malou pomoc - stabilizační kolečko, které se na pomůcku zezadu namontuje. Kvůli tomu už ale podle Faltýnkové pojišťovny takto postižené lidi nevnímají jako vyhovující pro to, aby jim aktivní mechanický vozík zaplatily.
"Platné zákony plně popisují kritéria pro předpis každého z typů vozíků," odpověděl mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Vlastimil Sršeň na dotaz Aktuálně.cz, v jakých případech nemusí pojišťovna vyhovět žádosti o doplatek na mechanický vozík.
"Přitom jsou pro tetraplegiky určeny předepisujícím lékařem v úzké spolupráci s kompetentními fyzioterapeuty i ergoterapeuty," uvádí Faltýnková. Po úpravě zákonů z loňského prosince kvůli tomu Česká asociace paraplegiků od jara zaznamenává stížnosti vozíčkářů, podle Faltýnkové jich stále přibývá. "Především pak od klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny a také Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra," přiblížila.
Mechanické vozíky se podle lékařky a členky Rady Konta Bariéry Lii Vašíčkové dělí do několika kategorií, například vozíky odlehčené, aktivní či speciální. Některé z nich pak podle ní pojišťovnám vrací lidé v případě, že je nepotřebují nebo si žádají o nový. Aktivní vozíky, o které neúspěšně tetraplegici žádají, patří mezi ty, které jejich uživatelům zůstávají.
Pokud ale pojišťovna tetraplegikům schválí levnější mechanický vozík, tedy ne ten aktivní, může to podle Faltýnkové vozíčkáři uškodit. Jeho dlouhodobým používáním totiž v některých případech dojde k přetížení svalů.
"Vozík této kategorie je sice variabilní, ale váhově těžší. Což se promítne především do pohybu v terénu a při samostatném nakládání vozíku do auta," přiblížila specialistka na kompenzační pomůcky.
Levnější vozík nižší kategorie nemusí vyhovovat ani těm vozíčkářům, kteří si ho chtějí pořídit jako druhý k tomu elektrickému, určenému ven. "Protože se obvykle jedná o těžce postižené klienty, pojišťovnou hrazený mechanický vozík včetně příslušenství do finančního limitu 17 tisíc korun je naprosto nedostatečný," uvádí Vašíčková.
Elektrické vozíky jsou sice určeny především méně pohyblivým, v některých případech ale i oni mohou chtít využít vozík mechanický. Například pro udržení zbytku svalů a jejich rozpohybování.
Nepohodlnost vozíku způsobuje nevhodné vyměření, změna váhy i psychické odmítání
Tím ale případné problémy při výběru vhodného vozíku nekončí. Další potíží může být podle ergoterapeutky Terezy Waldhauserové jeho špatné vyměření. Pokud se například v rehabilitačních centrech odbude, musí pak vozíčkáři po zmíněnou dobu žít s vozíkem, který jim nepomáhá, ale spíše naopak.
Na příspěvek od pojišťovny na nový mechanický vozík mají totiž zájemci nárok po pěti letech od poslední žádosti, u elektrického pak po sedmi. Na nový totiž jinak sami nemusí mít peníze. Ale ani po uplynulé době nezískává vozíčkář nárok na proplacení nového vozíku automaticky.
"Firma, která vozík dodala, musí napsat návrh na likvidaci vozíku a zdůvodnit, proč je pro pojišťovnu nerentabilní ho opravovat a je pro ni po pěti letech lepší dát nový vozík," vysvětluje Vašíčková.
Pokud ale podle ní firma či případně krajský revizní technik rozhodne, že lze vozík dále používat po možné opravě, pacient nový nedostane. "Pojišťovna se potřebuje ujistit, že nevydává peníze zbytečně, když třeba vozík může ještě sloužit," upřesnila Vašíčková.
Také z toho důvodu je důležité, aby vozík uživateli vyhovoval. "Co se týče domluvy s klientem i danou firmou, je zaměřování dost náročná práce. Pokud se proces nedotáhne do konce nebo se jeho určitá část podcení, může to být problém na několik let," dodává ergoterapeutka Waldhauserová.
Specialistka na kompenzační pomůcky z České asociace paraplegiků Zdeňka Faltýnková však upozorňuje i na vliv vozíčkáře. "Prvouživatelé někdy odmítají vysoký doplatek na vozík, protože třeba psychicky nepřijímají, že by byli jeho trvalým uživatelem," vysvětluje.
Nakonec si proto mohou vybrat příslušenství, které jim však fyzioterapeut nedoporučil. "Jako zdravotník sice s pacientem nemusím souhlasit, ale musím respektovat jeho rozhodnutí," říká lékařka Vašíčková. Záleží podle ní na konkrétní situaci klienta a na tom, jak mu lze zajistit co největší možnou nezávislost. "Aby s sebou nemusel třeba mít někoho, kdo ho bude pořád tlačit. Rozhodovací slovo má zkrátka uživatel vozíku," dodává.
Prvně zvolený vozík také podle specialistky na kompenzační pomůcky může po čase přestat vyhovovat, protože jeho uživatel přibral na váze. Také z toho důvodu se pak vozíčkáři obracejí třeba i na Konto Bariéry. Organizaci většinou žádají o doplacení zbývající částky.
"U klienta z nějakého důvodu vyvstane potřeba získat nový vozík dříve, než má nárok. Třeba po půl roce užívání pomůcky zjistí, že mu z nějakého důvodu nevyhovuje," uvedla pro Aktuálně.cz mluvčí Konta Bariéry Petra Seberová. Dodala, že vozíčkář také může vozík zkrátka opotřebovat dříve než po pěti či sedmi letech.
Revizní lékaři musí při žádostech vyjít vstříc klientům i pojišťovnám
Dalším problémem podle Zdeňky Faltýnkové z asociace paraplegiků bývá nedostatečné zdůvodnění zdravotní indikace typu vozíku a příslušenství. A to předepisujícím odborným lékařem, například rehabilitačním či ambulantním neurologem. Revizní lékař, který žádost na straně pojišťovny následně kontroluje, pak může takový formulář zhodnotit jako nedostatečný a zamítnout ho.
"Na jednu stranu musí vybavit pojištěnce odpovídající pomůckou, ale na druhou zodpovídá za ekonomické vynakládání finančních prostředků zdravotní pojišťovny," zdůvodnila potíže při žádostech Faltýnková.
Také podle mluvčího VZP Vlastimila Sršně musí být žádosti o vypůjčení či vydání vozíků dostatečně medicínsky odůvodněny. "V případě, že je nedostatečné, může být ze strany pojišťovny vyžádáno doplnění potřebné dokumentace," říká.
Jeho slova potvrdila také lékařka Lia Vašíčková. "Vše je třeba opravdu podrobně medicínsky vysvětlit, zdravotní pojišťovny sociální aspekty nezajímají."
Ročně pak podle Sršně pojišťovna eviduje asi osm tisíc žádostí o invalidní vozíky, z 97 procent je ale schválí. Veškerá rozhodnutí se podle něj řídí zákonem, který je výsledkem shody pracovní skupiny složené ze zástupců ministerstva zdravotnictví, pacientských organizací, pojišťoven, výrobců i odborných lékařů.
Cena mechanických invalidních vozíků se dle typu pohybuje od necelých osmi tisíc do 159 tisíc korun. U elektrických je cenové rozmezí 72 tisíc až téměř 230 tisíc korun.
