Stínadla, mytická a stále neznámá oblast, čtvrť či chceme-li část města, o které vlastně nikdo netuší, kde by se měla rozkládat...

Tak dokonale Jaroslav Foglar ve svých knihách zmátl notorické hledače pravdy a milovníky záhad. Ti se již pár desetiletí snaží vypátrat pravé místo, lokalitu a dokonce město, v němž se legendární Stínadla měla a mají nacházet. Všude tam, kde Jaroslav Foglar žil a působil, se čtenáři a fanoušci jeho knih, duší Vontové, snaží najít jakékoli indicie a důkazy, že právě tady byla Stínadla...

...že právě tady se proháněli chlapci ze Stínadel - Vontové, právě tady byl ukryt záhadný hlavolam Ježek v kleci, kterým náčelník - Velký Vont - dokazoval svou "kvalifikaci".

Jsou v Praze?!

Při troše pátrání a za použití vylučovací metody je vám po chvíli jasno: Stínadla by mohla být v matičce Praze, někde mezi pražským Františkem, ulicí Národní a Revoluční, někde tam, kudy denně proudí stovky lidí. Tušíte, že právě těmito místy se legendární autor inspiroval při psaní svých příběhů.

Ulic zvaných Stínadla, Na Stínadlech i Ke Stínadlům najdete po celé zemi české několikero, jednu takovou, dokonale zapadnuvší do tajemné vontské atmosféry, máme i v Praze. A právě tato (dříve nepojmenovaná) neznámá ulička leží v srdci domnělých Stínadel na Starém Městě pražském, v oblasti, která paradoxně, a svým způsobem nepochopitelně až záhadně, zůstává ukryta davům zvědavých turistů, byť je jen pár desítek kroků od Staroměstského náměstí, a to doslova. Shluk okolních ulic a uliček zeje zvláštní prázdnotou, sem tam se ploužící postavy, jinak klid, ticho, to vše jen dokresluje neuchopitelnost tajemných Vontů a podtrhuje genia loci starých dobrých Stínadel.

Marně pátrat po důvodech, proč tyto uličky zatím neobjevily zástupy turistů, proč se nedostaly do bedekrů a proč ani rodilí Pražané nenacházejí cestu do nitra domnělých (skutečných?) Stínadel.

My jsme se tam vydali...

...potají, pod rouškou anonymity, abychom vyvrátili, či potvrdili přítomnost vontského ducha právě na Starém Městě pražském. Jakmile vejdete, blížíc se kostelu sv. Haštala, okamžitě vás pohltí pocit, že zrovinka vcházíte do světa, čtvrti, které/mu vládnou jiná - vontská pravidla. A nebráníte-li se, pak se vás zmocní i tušení, že jste Vonty na každém kroku sledováni, byť se procházíte téměř sami, jen sem tam potkáte maminku s kočárkem či osamělého pejskaře.

Oprýskaná omítka, ticho, staré domy s rozbitými okny...

...a také všudypřítomné, křídou psané vzkazy Vontů. Nemůžete být na pochybách, že někde tam, na jedné z půd, se za trámem, ve zvonici, pod starými prkny, pečlivě ukryt, skrývá Ježek v kleci. Že se, zcela jistě, v jednom z prastarých domů schází Vontská rada a že každá z okolních uliček má svého náčelníka, který si její pověst hlídá, nikým, tedy ani vámi, nezpozorován. 
Najednou chápete, že tady, ve Stínadlech, se musíte chovat tiše a žádným, natož okatým způsobem nesmíte dávat najevo příslušnost k jiným autoritám a hodnotám, než jsou ty jedny jediné ve Stínadlech přípustné - zákony Vontů!

Po pár minutách pochopíte ještě víc

Černé masky, tajemná organizace, která polepuje Stínadla svými vzkazy, si nárokuje vůdcovství a nadvládu nad Stínadly. Symbolika tří černých kápí, jež se skví na vzkazech místo podpisu, dává tušit, že vontská mystika žije v podobě tajemných organizací i dnes. 

Vedou tyto organizace snad potomci Vontů, sami Vontové?

Zvláštní svět tyhle Stínadla.