Praha - Když ve čtvrtek 29. června 1989 zveřejnilo exilové rádio Svobodná Evropa a další "štvavé západní vysílače" protikomunistickou petici Několik vět, zareagoval Ústřední výbor KSČ v čele s Milošem Jakešem promptně.
Proškolení straničtí funkcionáři začali organizovat v továrnách po celém Československu odsuzující rezoluce - i když protikomunistickou petici pracující lid mnohdy ani nečetl.
A jak připomíná článek "Několik vět" v odborném časopise Ústavu pro studium totalitních režimů Paměť a dějiny, okamžitě se na ÚV KSČ začaly hrnout až stovky písemných stanovisek denně, v nichž pisatelé požadovali "klid na práci" a odsouzení každého, kdo dokument podespal.
Například komunistky z mlékárny ve Frýdku-Místku zvláště zapáleně odsoudily všechny herce a další umělce, kteří si dovolili provolání podepsat. Navrhovaly poslat signatáře vydělávat si na chleba do zahraničí. Anebo do výroby, protože "lidé, kteří se umí snížit k takové podlosti, již mají všeho nadbytek a nevědí, co dělají".
Hlavní body Několika vět
- Propustit politické vězně
- Zajistit svobodu shromažďování
- Nepronásledovat nezávislé iniciativy
- Ukončit cenzuru
- Neomezovat věřící
- Umožnit diskusi o životním prostředí
- Umožnit svobodnou výměnu názorů o 50. letech, srpnu 1968 a normalizaci
Potrestejte ty, co zapalují hranici
Frýdeckomístecké soudružky požadovaly přísné potrestání těch, 'kteří zapalují hranici'."A jestli si to někdo neuvědomuje, může se stát, že nás komunisty budou postupně na ni házet a upalovat...," napsaly ve svém dopise komunistky z mlékárny.
"Bude to sice těžší vyhrát a upevnit si pozici, protože takovou podporu, jakou jsme měli v minulosti od sovětských soudruhů, už asi mít nebudeme, máme však za to, že to, co jsme se za ta léta naučili, ještě umíme a vybojujeme opět klid v naší společnosti," cituje se v článku v časopise Paměť a dějiny z listu soudružek.
Pláštík lidským práv
Základní organizace KSČ v Jablonném v Podještědí zase žádala radikální postup nejvyššího stranického vedení.
"Obyčejný dělník a komunista nepociťuje nedostatek lidských práv, ale pociťuje nedostatek rázných kroků ÚV KSČ proti těmto jevům. Chystáme se snad dobrovolně vyklidit pozice vydobyté od roku 1948?" napsali Jablonečtí v dopise.
V obdobném duchu se nesl i list, který tehdy sepsala jedna z plzeňských organizací KSČ: "Nelze přece pod pláštíkem tzv. lidských práv dopustit otevřené útoky na naši stranu a socialistické zřízení."
Tři měsíce, desítky tisíc podpisů
Přestože do sídla Ústředního výboru KSČ přicházel jeden vyrobený odsuzující dopis za druhým, stále to bylo málo ve srovnání se záplavou jmen, která se podepsala pod protitotalitní petici Několik vět (přiznejme ovšem KSČ, že její odsuzující listy mnohdy "vyjadřovaly stanovisko celých pracovních kolektivů").
Ale přesně: k 13. září 1989 došlo na ÚV KSČ 23 tisíc vesměs negativních reakcí na protest Několik vět. K 29. září, tři měsíce po jejím zveřejnění, naopak antikomunistickou petici podepsalo více než 30 tisíc lidí.
Rebelové v KSČ
Navíc už i mezi členy komunistické strany se začali objevovat lidé, kteří s peticí Několik vět buď tiše souhlasili, anebo odmítli připojit svůj podpis pod odsuzující dopisy.
Jak připomíná článek v odborném časopise Paměť a dějiny, například v polovině srpna 1989 na schůzi ZO KSČ podniku Důl Ostrava vystoupil inženýr Bernard s tím, že prohlášení odsuzující výzvu Několik vět nepodepíše, protože dosud neměl možnost si ji přečíst.
A Karel Fišer z pražského Jižního Města na korespondenčním lístku poslaném na ÚV KSČ napsal: "V plné míře souhlasím s textem Několik vět."
Veškeré aktivity KSČ a StB proti signatářům Několika vět ustaly až po 17. listopadu 1989.
