Potřebovala velkou míru svobody, byla kreativní a tvořivá. Tak popisuje svoji přítelkyni Janu právnička a spisovatelka Hana Frištenská, která jí po vleklé a nevyléčitelné nemoci byla doprovodem u asistované sebevraždy v Německu. "Věděla jsem to dlouho, už rok předtím vstoupila do spolku, kam musíte vstoupit jako člen, pokud se chcete o pomoc u smrti ucházet," popisuje právnička s tím, že žádost své kamarádky, aby byla u takového kroku přítomná, nemohla odmítnout. "Asi jsem se i bála, ale je to přátelská služba," popisuje v emotivním rozhovoru se Světlanou Witowskou.
Aby mohla Jana eutanazii v sousedním státě podstoupit, podle Frištenské musela shromáždit veškerou svoji zdravotní dokumentaci a dostat "dobrozdání" od všech lékařů, kteří ji měli v rukách. Následovala série návštěv psychologů a psychiatrů z Německa i Švýcarska, aby bylo stoprocentně jasné, že k rozhodnutí došla s plným vědomím.
"Pak vyčkávala asi tři měsíce. Říkala, že čeká na 'zelené světlo', a když přišlo, bylo na ní, jaký si zvolí termín. Jestli za měsíc, nebo za rok," popisuje Janina přítelkyně celý proces a dodává, že Jana byla v Německu asi pětadvacátá, která asistovanou sebevraždu podstoupila. "Není moc lidí, kteří se propasírují skrze celý administrativní systém," vysvětluje s tím, že by si přála, aby měli takovou možnost i nevyléčitelně nemocní v Česku.
Frištenská v rozhovoru popisuje i poslední "večírek" se svojí přítelkyní, který uspořádala jako rozlučku se svými blízkými. Jana si nepřála, aby ronili slzy, a pro přítomné bylo jen velmi těžké zůstat v rámci situace "normální". Rozhodnutí ukončit svůj život dobrovolně v rukou lékařů se právnička své kamarádce prý nikdy nesnažila rozmlouvat. "Co mi v ten moment proběhlo hlavou? Že smrt osvobozuje," dodává spisovatelka s tím, že ona sama si dokáže představit moment, kdy by k podobnému kroku jako Jana rovněž přistoupila.
