Praha - Připouštěl důkazy, které neměl. A ptal se na věci, o nichž spor nebyl.
Tak se dají ve zkratce popsat hlavní výhrady Vrchního soud k práci soudce Vojtěcha Cepla mladšího, který před rokem posuzoval kauzu takzvané justiční mafie.
A jsou to v kostce i hlavní důvody, proč se Vrchní soud rozhodl už Cepla k případu nepustit. Kauzu sice musí znovu projednat Krajský soud v Praze, ale případ, ve kterém se brání nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká výroku své předchůdkyně Marie Benešové, na stůl Cepl nedostane.
Redakce Aktuálně.cz získala usnesení, v němž odvolací senát - vedený soudkyní Naděždou Žákovou - vysvětluje, proč případ vrací.
"Při přijetí tohoto opatření (případ vrátit, pozn. red.) zohlednil (odvolací soud - pozn. red.) závažnost procesních pochybení samosoudce soudu prvního stupně spočívající zejména v nerespektování zásady koncentrace řízení, provádění důkazů ke skutečnostem, které nebyly vůbec tvrzeny, popř. tvrzeny až v závěrečném návrhu žalované, v nerespektování práva účastníků vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny," zdůvodňuje vrchní soud, proč případ odebral známému soudci.
Věci, které nebyly v žalobě
Z usnesení vyplývá, že Cepl pochybil například tím, že se během líčení zabýval věcmi, které nebyly předmětem žaloby žalobců vůči Benešové. Jádro problému tkví v tom, že se žalobci ohrazovali pouze proti výroku, který Benešová pronesla 20. prosince 2007 v pořadu Radiožurnálu Ozvěny dne. Soud se však zabýval i jinými výroky stínové ministryně spravedlnosti.
"Žalobou vymezený skutek soud prvního stupně, v rozporu se zákonem, nerespektoval a dokazování zaměřil i na skutečnosti s předmětem sporu nesouvisející," stojí v usnesení vrchního soudu. "Jen žalobce určuje skutečnosti a posléze skutek, z něhož se odvozuje uplatněný nárok," upozorňuje vrchní soud.
Výtka k důkazům
Problematické podle něj bylo i nakládání s důkazy.
Žalobci podle něj splnili svoji povinnost "tvrzení a důkazní", zatímco žalovaná - Marie Benešová - během prvního jednání tvrdila, že "výroky jsou hodnotovým soudem" a že nepovažuje za nezbytné dokazovat ovlivňování kauzy tehdejšího vicepremiéra Jiřího Čunka.
Krajský soud však "okruh skutečností, které byly tvrzeny a mohou být předmětem dokazování" nerespektoval a zabýval se i věcmi, které "nebyly tvrzeny v rámci obrany žalované". Zmiňuje například kauzu katarského prince Sáního.
Soud navíc chyboval, když "nehodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením §132 o.s.ř. (občanského soudního řádu - pozn. red.)". Náležitě prý neodůvodnil, proč uvěřil části výpovědi svědkyně Andělové (krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová - více v infografice pod textem), ale další části už nikoliv.
Během druhého jednání navíc žalobci navrhovali, aby je soud vyslechl, protože chtěli zpochybnit věrohodnost svědků. Soud však návrhu vyhověl jen z části, zbytek zamítl s tím, že jde o opožděný návrh (Podle zákona musejí být důkazy navrženy během prvního jednání, výjimkou ovšem jsou spory na ochranu osobnosti, kdy mohou být důkazy navrženy dodatečně, pokud mají zpochybnit věrohodnost důkazů předložených během prvního jednání.)
Ozvěny z Kataru
Další výtka souvisí s již zmiňovanou kauzou Katarský princ. Soudce Cepl podle vrchního soudu vzal okolnosti případu za "prokázané a všeobecně známé", tedy za tzv. notorietu - obecně známou skutečnost, která je dostatečně známá, a proto ji není nutno dokazovat.
"Podle názoru odvolacího soudu okolnosti tzv. kauzy Katarský princ za notorietu však považovány být nemohou. Chybí totiž základní předpoklad, že širokému okruhu osob jsou známy všechny skutečnosti," míní vrchní soud. Na kauze prince Sáního přitom "soud prvního stupně založil ve značné části své skutkové a právní závěry a jde o hrubé porušení základních principů dokazování".
Všechny výše uvedené výtky nakonec mohly mít podle vrchního soudu za "následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava".
