Praha - Ministerstvo dopravy musí do třiceti dnů zveřejnit smlouvy, které uzavřel s externími právníky někdejší ministr za ODS Aleš Řebíček.

Městský soud v Praze o tom rozhodl na žádost ekologické organizace Děti Země.

Veřejnost se tak dozví, za co Řebíček a jeho nástupci zaplatili v letech 2008 až 2010 přes půl miliardy korun.

Neprůhledná soutěž

Kontrakt s právními kancelářemi, který koncem roku 2007 uzavřel Řebíček, patří ve sféře externích služeb pro ministerstva k nejdražším a nejlépe utajovaným.

Neproběhlo otevřené výběrové řízení, ale ministerstvo pouze oslovilo osm právních kanceláří a z nich vybralo čtyři. Přitom nerozhodovala cena, ale kritérium "kvalita předlohových vzorových prací". Nabízenou kvalitu hodnotili sami úředníci ministerstva.

Zakázku za 450 milionů bez DPH nakonec dostaly kanceláře Jansta, Kostka & spol., Kříž a Bělina, Weil, Gotshal & Manges a Hartman, Jelínek, Fráňa a partneři. Hartman přizval ke spolupráci ještě kancelář Volopich, Tomšíček & spol.

Úředníci ministerstva a státních organizací Ředitelství silnic a dálnic a Ředitelství vodních cest mohli libovolně využívat jejich služeb v letech 2008-2010 do té doby, než vyčerpali půlmiliardovou částku. Pro každý konkrétní případ pak s advokáty uzavírali speciální smlouvu.

Do konce září

Ministerstvo i podřízené firmy dosud odmítaly smlouvy zveřejnit s odkazem na obchodní tajemství a na to, jak citlivé kauzy advokátní kanceláře vyřizovaly. Ekologická organizace Děti Země, která informace od roku 2009 požadovala, dostala nanejvýš smlouvy, kde byl začerněn jejich předmět.

Miroslav Patrik z Dětí Země proto považuje soudní verdikt za jednoznačné vítězství: „Městský soud v odůvodnění rozsudku jednoznačně potvrdil, že veřejné orgány musejí smlouvy s externími advokáty žadatelům poskytovat v plném znění," shrnul Patrik výsledek.

Soud rozhodl už v červnu a jeho rozsudek byl doručen 20. srpna, ministerstvo tedy musí smlouvy zveřejnit do konce září.

Výjimečně složité kauzy

Nad vysokými cenami za právníky se pozastavila loňská zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu. Kancelář Weil, Gotshal & Manges inkasovala za hodinu 4800 korun, ostatní kanceláře 3500 korun.

Ministerstvo dosud takto vysoké sazby vysvětlovalo výjimečnou složitostí kauz, které advokátním kancelářím svěřovalo. Jednou z nich měly být spory s tuzemskými rejdaři, kteří požadovali odškodnění za to, že ministerstvo nezaručilo dobré podmínky k plavbě na Labi.

NKÚ v této souvislosti zjistil, že ministerstvo původně právníky najalo, aby připravili PPP projekt na stavbu dálnice D3 z Tábora do Veselí nad Lužnicí a Bošilce. Teprve když z projektu sešlo, byli advokáti pověřeni jinými úkoly.

Sám Patrik podezírá ministerské úředníky, že platili advokátům vysoké částky za tak banální úkony, jako je poskytování informací občanům, nebo za dokazování, že správní rozhodnutí státních úřadů odpovídají zákonu.