Nedávno jste řekl, že se česká společnost po roce pandemie "potácí v chaosu, nejistotě a neporozumění". Mohl byste to přiblížit?
To jsem měl na mysli především vztah společnosti a její politické reprezentace, která svými kroky pomáhá v zemi udržovat nejistotu a chaos. Ještě nedávno jsem si byl jistý, že to byl výsledek nezvládnutých politických kroků a jejich komunikace ze strany vlády a jejích představitelů. Ale dnes si už jistý nejsem. Série protikladných vyjádření, nepřipravených a nelogických kroků, i v rámci jednotlivých stran, jak dokládá poslední dějství vnitřního rozkladu ČSSD, by mohla naznačovat, že jde nejméně částečně o záměrnou strategii znejišťování a chaotizace. Přehlednost totiž umožňuje pochopení a tak i veřejnou kontrolu, chaos a nejistota je znemožňují a možná právě o to jde. Aby většina občanů ztratila orientaci a byla pak vděčná za cokoliv, co bude nabízet i jen náznak jistoty. Populace uvržená do zmatku a chaosu ráda podporou ve volbách ‘zaplatí’ zachránci, který slíbí, že ji zmatku zbaví. Problém je v tom, že zdroj ohrožení i údajný zachránce jsou v tomto případě ta stejná osoba.
Takže podle vás vláda mezi lidmi záměrně šíří chaos, proč? Nemělo by být společným zájmem tuto krizi úspěšně zvládnout?
Nemluvím zde o žádném spiknutí či řízení z jednoho bodu, jen o určitém typu politické strategie. V nepřehledném prostředí se lépe zakrývají různé obchodní zájmy, které českou politiku ovlivňují. V tomto kontextu bych třeba rozuměl nejen tomu, co dělá premiér, který takto dlouhodobě zpochybňuje svůj střet zájmů, ale také to, jak vystupuje prezident. Naposledy v souvislosti se zapojením ruských tajných služeb do výbuchu ve Vrběticích.
Co říkáte na opakovanou výměnu ministra zdravotnictví? Jak to podle vás lidé vnímají?
Není rozumět osobní politice premiéra. Proto také není divu, že se její vysvětlení hledá v politických a obchodních zájmech, které podle řady výkladů ohýbají fungování institucí českého státu ve svůj prospěch. Celkově to zapadá do již zmíněného komunikačního chaosu a nepředvídatelnosti. Nový ministr v něm ostatně neomylně pokračuje. Hned v prvních dnech ve funkci měnil počty lidí, kteří se mohou potkávat venku, vyvolal poprask kolem rektálního testování dětí i nošení respirátorů v létě, "když teď budeme zlobit".
Mají tak lidé pocit, že jim nikdo nerozumí? Souvisí to s tím, že je důvěra ve vládu tak nízká?
Jestli mají lidé pocit, že jim nikdo nerozumí, nevím. Každopádně řada z nich má pocit, že nerozumí svým představitelům. V únoru téměř dvě třetiny české dospělé populace nerozumělo důvodům protiepidemických opatření. Předpokladem spravedlivého a srozumitelného politického rozhodování je, že není spojeno s nějakým konkrétním zájmem či ekonomickou skupinou. To v českém případě, ačkoli se to netýká jen Česka, rozhodně neplatí. Zatímco ještě donedávna jsme mohli diskutovat o tom, nakolik velké peníze ovlivňují politiku a jestli náhodou jejich vliv nepřesáhl danou mez, v současnosti tyto zájmy politiku do značné míry ovládají.
Můžete uvést nějaký příklad?
Do vysokých politických funkcí se dostali reprezentanti ekonomických zájmů, premiér se opakovaně zaklíná tím, že stát, který patří všem občanům, řídí jako firmu svých zaměstnanců. Takový stát pak funguje především ve prospěch zájmů určité omezené skupiny. Jen s trochou nadsázky můžeme říct, že jsme v období investiční demokracie, v níž i některé politické strany fungují jako podnikatelské projekty. A netýká se to jen stran. I současné prezidentství, zdá se, má takovýto investiční charakter, navíc se zájmy, které sahají mimo Česko.
Podmiňuje podle vás současná situace v lidech nějaké negativní vlastnosti? Kam zmizela ta počáteční soudržnost a vzájemná podpora?
Podle toho, co kolem sebe vidím a i na základě dat, která jsou v omezené míře k dispozici, se nezdá, že by vzájemná podpora zcela zmizela. Naopak se zdá, že jednotlivci jsou mezi sebou schopni vzájemné podpory ve chvíli, kdy stát selhává pod tlakem ekonomického lobbování, které efektivně ochraňuje zájmy velkých firem, ale na malé se nedostává. Příběhů podpory malých podniků jsem v médiích zaznamenal mnoho. A není vůbec jejich chybou, že nedokážou kompenzační politiku státu nahradit.
Co ve společnosti tedy nejvíce chybí?
Chybí nám schopnost jednat v souladu, což je podle slavné definice ikony politického myšlení Hannah Arendtové základ politiky a kolektivní schopnosti měnit svět kolem nás. Podle našich výzkumů Češi občanství definují pouze v omezené míře z hlediska aktivní účasti na politickém dění. Zatímco účast ve volbách do jejich koncepce občanství ještě spadá, představa dobrého občana není moc spojena s vyvíjením politických aktivit. Český občan je tak chápán jako poslušný a spíše politicky pasivní.
Jak se něco takového projevuje?
Výsledkem je to, že namísto politických řešení problémů kolem nás, kterých bychom se spoluúčastnili, čekáme často na nějakého pozemského mesiáše, který je pro nás jednou provždy vyřeší. I nové politické projekty z nedávné doby trpí představou, že politickou spásu nám přinese nějakými zvláštními schopnostmi nadaný lídr. Tohle je mylná představa, ve skutečnosti bychom neměli hledat spásu, ale praktická řešení ve formě funkčních institucí. Ty nám chybí, ať už se jedná o zvládání pandemie, nebo třeba fungování daňového systému.
Proč podle vás nefunguje daňový systém?
V Česku daněmi příliš zatěžujeme práci, ve srovnání třeba s daňovým zatížením majetku. Jinými slovy, daň z příjmu plus odvody jsou vyšší než například daně u nemovitostí. Opakovaně to řešila i Národní ekonomická rada vlády a viděla v tom jeden z důvodů, proč mají firmy během pandemie problémy. A Česko, zdá se, také dosud nechápe výzvy, které plynou z možností firem vyhýbat se zdanění v daňových rájích.
Jak se lidé budou podle vás chovat, až se věci začnou vracet do normálu? Když vezmeme v potaz, že už jsou z opatření unavení a někteří je nedodržují… Navíc se začíná oteplovat. Zavládne jakási kolektivní bezohlednost, nebo se lidem naopak uleví a nebudou tak vystresovaní?
Myslím, že si oddechneme, už jenom proto, že se ulehčí rodinám a domácnostem. Z našeho soukromého prostoru se stal hybrid, který pro mnohé nyní slouží nejen jako pracoviště, ale také jako místo celodenní péče o děti. Pro řadu lidí, a to včetně dětí, to vytváří velmi stresující podmínky, které se podle informací, jež máme, již podepisují na našem psychickém zdraví.
Navíc spousta lidí kvůli pandemii ztratila schopnost se uživit. Podle nových zjištění Agentury pro sociální začleňování se obrací trend, který v letech před pandemií zlepšoval situaci mnoha lidí, a to nejen v nízkopříjmových skupinách. Očekává se, že efekty pandemie ohrozí příjmovou chudobou sto až dvě stě tisíc lidí. Podle výzkumů již dnes roste prostituce, poptávka po drogách a potřeba využívat potravinovou pomoc u lidí, kteří před pandemií byli schopni svou situaci zvládat.
Ovlivní podle vás rok s covidem společnost trvale?
Možná prožitek pandemie vytvoří kohortu lidí, která si tuto zkušenost ponese dále životem. Nedokážu ale předvídat, jak se to v jejich jednání projeví. Na jedné straně to může vést k odpovědnějšímu jednání, na straně druhé jen k tomu prostě si zavčasu dobře užít. Bylo by skvělé, kdyby to vedlo k tomu, že se naše společnost stane ve vztahu k současným výzvám citlivější a začne se na ně lépe připravovat. Bojím se ale, že se nic takového nestane a karavana se opět rozjede starým směrem.
Myslíte si, že když se otevřou obchody, školy - pokud to situace dovolí - a začneme zase normálně žít, tak na to všechno dokážeme nakonec zapomenout?
Úplně zapomenout není žádoucí, měli bychom si ze současné krize naopak vzít lekci a tu si pamatovat. Mám na mysli lekci o tom, jak křehký je život planetární civilizace, jejíž spojení se mohou téměř přerušit během několika málo dní. Dostáváme šanci si vyzkoušet, co by s naší infrastrukturou mohla udělat pokračující změna klimatu, tedy zesilování jiného globálního rizika, na které nám přitom současná krize dává šanci reagovat. U nás ale nějakou viditelnou verzi tohoto učení nevidím.
Jak se podle vás bude chovat společnost, když by se po rozvolnění objevila koncem jara či začátkem léta další vlna a došlo by opět na zpřísnění opatření?
Myslím, že by se to projevilo nejméně v krátkodobé mobilizaci proti takové politice a určitě by se to vepsalo do výsledku podzimních voleb, i když není možné říct přesně jak.