Fond národního majetku (FNM) v devadesátých letech držel strategický podíl 46,3 procenta akcií důlní společnosti Mostecká uhelná. Zbytek byl v držení drobných akcionářů, ale i investičních fondů bank či obcí. Když fond v únoru 1998 zjistil, že někdo v pozadí skupuje volné akcie na trhu, začal pátrat, kdo to je.
"Oslovili jsme akcionáře a u všech jsme se dozvěděli, že akcie nakoupili, ale drží je pro někoho - tím byla společnost Newton," vzpomínal před soudem zehdejší šéf fondu Češka.
Podle něj byl problém v tom, že akcie dolů skupovala společnost Newton Financial Management Group za peníze samotné Mostecké uhelné. A jejím zakladatelem byli dva z obžalovaných - Antonio Koláček spolu s Petrem Krausem. Koláček byl přitom členem představenstva Mostecké uhelné.
"Měli jsme doklady, že finanční rezervy, které byly určeny na pozdější sanaci, Mostecká uhelná svěřila společnosti Newton a ta organizovala skupování těch akcií," popisoval Češka. "Bylo to tři a půl miliardy korun," dodal na dotaz státního zástupce.
A do skupování se zapojil i tehdejší poslanec ČSSD Josef Hojdar, který byl v dozorčí radě dolů za město Most, které bylo jedním z akcionářů. "Zjistili jsme, že obcházel obce a domlouval skupování akcií," řekl Češka před senátem soudkyně Silvie Slepičkové. Sám Hojdar zatím k výslechu předvolán nebyl.
"Tehdejší právní úprava říkala, že když ovládáte nějakou společnost a váš podíl překročí nějakou hranici, například patnáct, dvacet pět či padesát procent, musíte to nahlásit organizátorovi trhu, což se v tomto případě nestalo," poukázal Češka.
Frontální útok na Fond národního majetku
Fond poté snahu o nepřátelské převzetí medializoval, což podle Češky vyvolalo obrovskou kampaň proti fondu ze strany sociální demokracie, která chtěla vedení odvolat, údajně pro špatné hospodaření.
"Do té doby neviditelný poslanec Hojdar najednou plamenně hovořil, jak fond špatně funguje, celé se to zpolitizovalo, zapojily se do toho i odbory, které se postavily proti FNM," rozpomínal se Češka.
A dosvědčuje to i záznam ze sněmovní debaty 24. března 1998, kde tehdejší poslanec ČSSD Stanislav Gross a Hojdar navrhli odvolání členů Prezidia Fondu národního majetku. Češku zase hájil tehdejší ministr financí Ivan Pilip (Unie svobody).
"Je tady důvodné podezření, že skupina spojená s managementem této společnosti nakupuje akcie Mostecké uhelné společnosti," reagoval na snahu o odvolání prezidia fondu Pilip, který poukázal, že kupcem byla například společnosti MV Invest.
"Členové představenstva společnosti MV Invest - která mimochodem sídlí ve stejné ulici jako Mostecká uhelná společnost, má pouze číslo domu o jedno číslo jiné - jsou pánové Koláček, Klimecký a Mekota," uvedl v debatě Pilip.
Vyvolává to pocit, že jste na tom zaangažován
"Pane poslanče Hojdare, znovu opakuji, že se vám nesnažím podsunout, že se zúčastňujete těchto operací, ale jste člen představenstva Mostecké uhelné společnosti a je chybou, pokud o těchto operacích nevíte, a nedivte se, že to může vyvolávat pocit, že jste na této záležitosti zaangažován a že je to jedním z důvodů, proč právě v této chvíli zahajujete zásadní útok proti vedení Fondu národního majetku," dodal Pilip.
Mimochodem, celou debatu řídil tehdejší předseda sněmovny Miloš Zeman, který jako předseda vlády o šestnáct měsíců později rozhodl o tom, že zbytkový státní podíl - 47 procent - akcií prodala společnosti Appian Group, která tvrdila, že je skutečný vlastník. Prodej se uskutečnil v době, kde díky opoziční smlouvě vládla jednobarevná menšinová vláda ČSSD.
Sám Zeman přitom spolu s dalšími členy vlády tvrdili, že o tom, že vlastníci majoritního podílu v dolech jsou manažeři dolů v čele s Koláčkem, nevěděli. "My to tehdy medializovali velmi silně," oponuje Češka a zapravdu mu dává i pohled do tehdejšího archivu článků.
Prázdná schránka ve Washingtonu
Necelý měsíc po uvedené debatě ve sněmovně se jako údajný kupec akcií přihlásila společnost Appian Group se sídlem ve Washingtonu a oznámila, že akcie pro ni skupuje společnost Investenergy.
"Snažili jsme se tu společnost (Appian) kontaktovat. Volal jsem Jirku Jonáše, který tehdy pracoval u Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu, aby do té společnosti došel. On tam byl a zjistil, že je to maličká společnost, která o žádné akvizici v Česku nevěděla. Bylo zřejmé, že je to jen schránka," popisoval Češka.
Fond se snažil situaci zvrátit ještě na následné valné hromadě, ale to zmařili zástupci FNM a ministerstva průmyslu v představenstvu. Ti na valné hromadě hlasovali proti pokynům, které obdrželi.
Bez zajímavosti ovšem není to, že oba i s Hojdarem nakonec skončili spolu ve společnosti Bilbo, která se zabývala uzenářstvím. Majoritní podíl v ní měla Mostecká uhelná, která jí také půjčila třicet milionů korun.
"Nabízeli 450 milionů, já se smál, že je to málo"
Češkův výslech se protáhl z plánovaných devadesáti minut na trojnásobek. Po něm měla vypovídat bývalá náměstkyně ministra průmyslu Milada Vlasáková, ale soudkyně ji přeobjednala na jiný termín. Vyslechla pak až tehdejšího ředitele odboru hornictví Jaroslava Kuneše.
Ten se podle svých slov počátkem roku 1999 účastnil schůzky, při níž představitel Appianu Jacques de Groote nabízel, že 46procentní státní podíl odkoupí firma za 450 milionů korun. Na schůzce byl i náměstek ministra Robert Sýkora, který je mezi obžalovanými.
"Já se usmál, že je to příliš nízká částka, že to má hodnotu několikanásobně vyšší," uvedl Kuneš a poukázal na to, že Mostecká uhelná vznikla spojením tří dolů - Komořan, Ležáků a Hlubiny. "V dole Ležáky jsem dělal ředitele, podnik měl kmenové jmění osm miliard korun. Důl Komořany deset patnáct miliard," uvedl s tím, že k dolům patřilo obrovské množství pozemků, řada hotelů či velké množství obřích rypadel a dalších strojů.
Na další jednání o prodeji dolů a vyjednávání o ceně pak už nebyl zván. "To už řešil jiný odbor, já měl na starost restrukturalizaci a útlum hornictví," uvedl. Za poloviční podíl stát nakonec dostal 650 milionů.
Proces bude pokračovat v pátek, kdy by měli vypovídat například bývalí ministři průmyslu a financí Miroslav Grégr a Pavel Mertlík.
Tajili, že mají v dolech většinu
Před senátem soudkyně Silvie Slepičkové stojí pětice mužů, jež stála za společností Investenergy, která doly koncem devadesátých let za jejich vlastní peníze ovládla. A to za pomoci složitě vytvořené struktury firem, do níž vyvedli peníze, které měly doly odložené na zvláštních účtech a měly sloužit na rekultivaci.
Antonín Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla podle obžaloby pak zhruba o rok později od státu za zlomek skutečné hodnoty odkoupili i zbylý státní podíl. Stát měl tehdy v dolech 46,3 procenta akcií. Šestým z obžalovaných je bývalý náměstek ministra průmyslu Robert Sýkora, který podle obžaloby za třímilionový úplatek zařídil privatizaci zbylého státního podílu za zlomek jeho skutečné hodnoty. Další z obžalovaných manažerů, Luboš Měkota, mezitím zemřel.
Státní zástupce vyčíslil celkovou škodu na 3,2 miliardy korun, stát jako poškozený si přihlásil škodu 8,6 miliardy korun. Švýcarské soudy již část bývalých manažerů v této souvislosti odsoudily z praní špinavých peněz a rozdaly tresty.
Není možné dvakrát trestat
Manažeři argumentují tím, že již byli odsouzeni ve Švýcarsku a není je možné potrestat dvakrát za stejný trestný čin. Shodná je však pouze část obžaloby. Švýcarský soud kromě možné korupce tehdejšího náměstka Sýkory neřešil ani to, že nesplnili zákonnou informační povinnost, když získali majoritní podíl v dolech. V tom okamžiku totiž měli učinit veřejný návrh na odkup akcií za cenu nejméně 615 korun na akcii.
Skupina skrytá za Appian Group a Investenergy však více než rok čekala, než cena na trzích klesne, a zbylé akcie od státu nakonec dokoupila za pouhou čtvrtinu. "Vytvořili situaci, kdy se nabídka s cenou 158,93 korun za akcii jevila vládě České republiky jako relativně výhodná," konstatuje obžaloba.
