Praha - Všechno, na co si obviněný exhejtman David Rath po svém zadržení stěžuje, zažila Věra Jourová před šesti lety neprávem.
Třicet tři dní strávila zavřená ve vazbě v bezčasí, za náročných hygienických podmínek a v obavách o svou budoucnost a rodinu. Přesto se jí zatím nedostalo morální ani hmotné omluvy od státu, pro který dříve pracovala jako náměstkyně ministerstva pro místní rozvoj.
Loňský rozsudek, který jí přiřknul odškodnění 3,6 milionů korun za ušlou mzdu, zrušil totiž letos na jaře odvolací soud.
Ostatně Rath Jourovou ve svém projevu v Poslanecké sněmovně, v němž vazbu popsal jako „novodobou torturu" a zaútočil na současného ministra vnitra Jana Kubiceho, ve sněmovně přímo zmínil. Sama Jourová se ale od Rathových slov distancuje.
"Vazba není novodobá tortura, ale je to vězení, sankce, která se uděluje lidem, kteří neprošli soudem," míní dnes Jourová.
Impregnace hrůzou
Případy Jourové a Ratha se v několika aspektech shodují - jde v nich o korupci, evropské dotace i opravy zámků.
Bývalá náměstkyně Jiřího Paroubka byla v roce 2006 obviněna z toho, že přijala od tehdejšího starosty Budišova Ladislava Péti dvoumilionový úplatek za to, že prosadí přiznání dotace z evropských fondů na opravu budišovského zámku. O dva roky později soud konstatoval, že její trestní stíhání bylo nezákonné.
Zatkli ji na letišti. Nejhorší pro ni byly první hodiny v cele předběžného zadržení. Z nich si pamatuje i zvuk kapajícího kohoutku vody, který nešlo utišit jinak než suchým krajícem chleba.
„Když jste člověk, který žije normálním běžným životem, ani nevíte nic o tom, co se děje a jak je možné se bránit, tak jste impregnováni hrůzou," popisuje stav mysli člověka, který se z hodiny na hodinu ocitne v nejtěžších podmínkách vazby.
Vypláznutý jazyk
Z té doby si pamatuje i ponižování ze strany personálu, v jehož projevech nechyběly ani sexistické narážky.
„První zážitek byl hrozný. Když mě z cely předběžného zadržení vezli k soudu, tak se ti pánové tam bavili třeba tím, že se mě vyptávali, jestli umím vyplazovat jazyk jako pan Doležel (Zdeněk Doležel, bývalý šéf úřadu vlády a tehdy spoluobviněný - pozn. autora)," vypráví Jourová.
Personál ve vazbě samotné pak popisuje jako korektní. Pokud se prý zadržený podřídí a nedělá potíže, jednají i dozorci slušně.
Jourová potvrzuje hygienické podmínky vazby - teplá sprcha dvakrát týdně, denní příděl hygieny byl jen kohoutek se studenou vodou.
Mezi nejtěžšími okolnostmi vazebního stíhání zmiňuje to, že neměla ani listovní kontakt s rodinou. Kvůli cenzuře a zadržování pošty dostala první dopis od svých nejbližších až po třech týdnech po zadržení. Jediné zprávy zvenčí měla od svého advokáta.
Spolubydlící vztek
Jourová říká, že jejím spolubydlícím v cele byl vztek, zdůrazňuje ale také, že člověk v takové situaci nesmí propadnout sebelítosti. Během odpoledního bezčasí se podle svých slov věnovala meditaci. Překonat dny ve vazbě ji ale pomohlo také to, že si udržovala návyky, které patřily k jejímu životu na svobodě, a organizovala si program.
„Ráno jsem vstala, hezky jsme se oblékla a nalíčila jsem se, abych se cítila dobře. Kosmetiku jsem si nechala poslat. Pak jsem si uklidila ve skřínce a vytvořila si studijní plán. Nechala jsme si tam poslat knížky o dějinách umění, na které jsem nikdy neměla čas," popisuje vystudovaná kulturoložka.
Přestože však stíhání Jourové bylo nezákonné, ona sama se satisfakce nedostala, přestože se loni zdála nadosah.
Obvodní soud pro Prahu 2 tehdy rozhodl, že má nárok na 3, 6 milionu za ušlou mzdu a také na omluvu ministerstva spravedlnosti, a to jak soukromou, tak i v médiích. Naopak odmítl její požadavek na pětimilionové vyrovnání nemajetkové újmy kvůli promlčení.
Vazba pro bílé límečky?
Tato rozhodnutí - až na nepřiznání nemajetkové újmy - ale letos zrušil odvolací soud. Podle něj je i nárok na omluvu promlčen. Majetkovou újmou se teď v červnu bude zabývat soud.
„Dovoláváme se k Nejvyššímu soudu, otázku nemateriální újmy a omluvy chceme znovu otevřít a víceméně nalomit lhůtu promlčení, protože je jen šest měsíců, což se nám zdá, že je nepřiměřeně krátká doba," uvádí Jourová.
Když se dnes ohlíží zpět, kritizuje především způsob, jakým způsobem je v Česku vazba používána.
„Myslím si, že nám v systému chybí jiný způsob izolace, protože účelem koluzní vazby (vazba za účelem zabránění ovlivňování svědků - pozn. autora) je izolace. Je mi jasné, že nejde kategorizovat obviněné na takzvaně slušné, tedy bílé límečky, a notorické zločince, které je nutné zavřít, aby dál nepáchali zločiny. Spíš bych řekla, že se s vazbou nezachází jako s krajním řešením," říká.
