Praha - V úterý si David Rath v poslanecké sněmovně stěžoval na podmínky, v nichž nyní ve vazební věznici žije.
Psycholog a soudní znalec Slavomil Hubálek mu v rozhovoru pro Aktuálně.cz dává za pravdu. Vazba je opravdu hrozná a politici by to měli vědět, říká muž, který do vazebních věznic kvůli své práci často dochází.
Na druhou stranu ale z odborného hlediska Rathovi čte ze rtů to, že se ani po dvaceti dnech za mřížemi nesmířil s tím, že už není nedotknutelný a stojí bok po boku s "řadovými" zločinci.
"Lidé s určitým společenským postavením situaci, kdy jsou ve vazbě s ,řadovými' zločinci, vnímají velmi špatně, protože mají pocit, že mezi tyto lidi nepatří. Pan Rath (ve sněmovně) mluvil, jako kdyby nepochopil, že před zákonem si máme být všichni rovni," říká Hubálek.
Podle Ratha má vazba lidi zlomit, psycholog ale soudí, že Rath podle jeho úterního dobrovolného vystoupení před poslanci a televizními kamerami stíhání v trezorově uzavřeném příbytku zvládá v dané situaci dobře.
"Verbálně i neverbálně se na jeho projevu odrážela perfektní schopnost koncentrace pozornosti a ten výkon byl formálně brilantní," soudí znalec.
Poměry v českých věznicích dlouhodobě kritizují i lidskoprávní organizace.
Aktuálně.cz: Jeden z nejčastějších motivů úterního proslovu Davida Ratha bylo to, jak těžko zvládá své nové životní podmínky ve vazební věznici. Jak na takovou změnu reaguje lidská psychika?
Pro toho, kdo tam přichází poprvé, je vazba opravdu hrozná. Ten zážitek je otřesný. Myslím si, že by to politici měli vědět, jak vazba vypadá, setkává se s ní velké množství našich spoluobčanů.
A.cz: Jste soudní znalec, jak ty podmínky vypadají z vašeho pohledu?
V poslední době se to hodně zlepšilo, je tam alespoň vymalováno i nový nábytek, to byla výrazná změna. Ale na Pankráci mám vždycky takový pocit, že od protektorátu se tam moc nezměnilo. Často tam chodím, hrozivý už je jen příchod do prostor, kde za vámi zaklapávají kovové katry a přicházíte do cel, které jsou trezorově uzavřené.
Narcistická osoba
A.cz: Jak lidská psychika snáší tuto změnu? Jak na vás působilo, co ve svém projevu David Rath říkal?
Myslím, že to byla přehnaná reakce, byl to typický projev naprosté nesebekritičnosti, to znamená v podstatě intenzivní kritika všeho mimo mě. V psychologii se tomu říká extrapunitivní zpracování viny: vinný je systém, ministr vnitra, státní zástupkyně, vinni jsou všichni mimo mě. On se skutečně postavil do role, jak už to u narcistických osob bývá, že on je poslední spravedlivý a všichni jsou zločinci.
A.cz: Jak hodnotíte psychický stav Davida Ratha po dvaceti dnech vazby? Sám mluvil o tom, že jej tam chtějí zlomit.
Myslím si, že byl psychicky velmi dobře komponovaný. Existuje odborný termín vazební neuróza, ti lidé se chvějí, jsou plačtiví, jsou změnou svého stavu těžce zneurotizovaní, on však nic z toho nevykazoval. Verbálně i neverbálně se na jeho projevu odrážela perfektní schopnost koncentrace pozornosti a ten výkon byl formálně brilantní. Mluvil z patra tři čtvrtě hodiny, druhá věc ale je, že obsahově neuvedl na svoji obhajobu vůbec nic, co by mohlo být nějak smysluplné.
A.cz: Jak si vysvětlujete, že nepodlehl vazební neuróze, kterou jste zmínil?
On zjevně je silnou osobností. Když to porovnám s chováním jiných, kteří jsou poprvé v životě ve vazbě, tak si myslím, že to zvládá obdivuhodně dobře.
Mezi zločince nepatřím!
A.cz: Nestěžoval si ale na tu vazbu trochu jako rozmazlené dítě, asi nikdo si to nepředstavuje jako lázně. Co to o něm vypovídá?
Celý ten projev byl v podstatě postaven na vytvoření obrazu nevinné oběti jakýchsi zlých lidí. Také tam zdůrazňoval, co udělal pro děti či staré lidi. Spíš to vypadalo jako velké divadelní představení, možná poslední a velkou roli v tom sehrálo to, že se to událo před televizními kamerami.
A.cz: Vnímají lidé s určitým společenským postavením své dopadení a uvrhnutí do vazby specificky?
Ano, lidé s určitým společenským postavením situaci, kdy jsou ve vazbě s „řadovými" zločinci, vnímají velmi špatně, protože mají pocit, že mezi tyto lidi nepatří. Ale to už je otázka spravedlnosti a vězeňství, vězení máme pro všechny lidi stejné.
A.cz: Z jeho slov bylo cítit právě jakési vzpírání se tomu, že by mezi zločince patřil. Například zdůrazňoval, že už jen samotné obvinění je pro lidi, jako je on a další obvinění v této kauze, traumatizující a teď ještě vazba. Mluví z něj pocit nedotknutelnosti?
To jsou projevy nesebekritičnosti a toho, jako kdyby nepochopil, že před zákonem si máme být všichni rovni.
