V roce 2015 jste neuspěl ve volbě místopředsedů KDU-ČSL, když jste dostal 77 hlasů. Myslíte, že teď máte ve straně více příznivců? 

Od té doby se mohli členové strany i další lidé přesvědčit, že nekecám, ale pracuji. Kdo se podívá na mou práci a výsledky, tak vidí, že jsem dvakrát po sobě uspěl ve volbách do Evropského parlamentu. Už v roce 2014 jsem získal pět tisíc preferenčních hlasů a v roce 2019 to byl pětinásobek.

Proč jste podle vašeho názoru neuspěl při volbě místopředsedů?

V KDU-ČSL musíte nejdříve "uzrát", lidé si na vás musí zvyknout. Navíc jsem přišel z byznysového prostředí, kde se méně schůzuje a více rozhoduje. Byl jsem zvyklý vzít práci a udělat ji místo toho, abych příliš dlouho rozumoval o tom, co a jak uděláme. Nebyl jsem zvyklý tolik naslouchat. Na hodně lidí v minulosti působil tento můj přístup tak, jako by jim někdo dal před oči červený hadr.

Takže vás nemá nikdo před volbou předsedy podceňovat?

Určitě. Před volbami do Evropského parlamentu v roce 2014 mi také moc lidí nevěřilo, ale já dokázal oslovit i řadu voličů mimo naši stranu. A mnoho mých voličů byli například lidé z romské nebo židovské komunity, což byste a priori u křesťanského demokrata neočekával.

Ale teď potřebujete získat na sjezdu lidovecké delegáty. Nebojíte se, že ve volbě třeba propadnete?

Chci uspět co nejlépe. Jméno máte jenom jedno, a když bych prohrál, zažil bych syndrom kraba.

To znamená?

Když krab s druhým krabem prohraje, tak v dalším souboji, byť nabere sílu, tak i s dalším krabem patrně prohraje. Když si budujete politickou kariéru, tak potřebujete vyhrávat. A já chci KDU-ČSL měnit.

Vy jste zveřejnil deset věcí, které se podle vás musí ve straně změnit. Když teď před sjezdem objíždíte lidovecké organizace, co vám spolustraníci říkají? A jak vidíte své šance oproti soupeřům?

Uvidíme. Mám jednání za jednáním, jezdím po jednotlivých organizacích i krajích, setkávám se s delegáty a přemýšlím nad tím, co mi říkají.

A jaké slyšíte vůči své osobě výhrady?

Musím se přiznat, že občas není tato zpětná vazba příjemná, velmi často slyším řeči, které se šíří na Twitteru o tom, že jsem populista.

A nejste? Co vaši spolustraníci vzpomínají především?

Nejsem populista. Nelíbí se jim například to, jak si stěžuji na genocidu proti křesťanům v různých zemích světa.

Na sítích někteří lidé namítají, že rozhodně nejde o genocidu… 

Někteří členové KDU-ČSL mi také říkají, že bych neměl používat slovo genocida, lidé jsou na toto slovo alergičtí. Pro mě možná mnohá tato setkání budou důležitější zkušenost než výsledek voleb předsedy. 

Co ještě slyšíte od spolustraníků?

Členská základna často opakuje, že prý předseda KDU-ČSL musí být poslanec. A je těžké jim vysvětlovat, že to tak nemusí být, například než se stal předsedou KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, tak nebyl poslanec, ale krajský tajemník, mimochodem po mně. Někteří lidé to ale nechtějí slyšet. Prostě každý máme nějakou chemii a s některými lidmi si moje chemie nesedne. 

Takže cítíte, že to na vítězství nevypadá?

To jsem neřekl. Nebude to jednoduché, ale pořád věřím, že šanci vyhrát jednoznačně mám.

Nemá smysl neustále kritizovat Babiše nebo Zemana 

Pokud chcete vyhrát, musíte porazit poslance a místopředsedu strany Jana Bartoška. A patrně i dalšího poslance a bývalého ministra Mariana Jurečku, který si ještě kandidaturu rozmýšlí. Když jsem si porovnával mnoho vašich výroků, je jasné, že se od nich poměrně dost lišíte.

Nechci se vůči nim nijak vymezovat. 

Ale je důležité vědět, v čem a proč se lišíte. Zdá se mi, že například ve vztahu k Andreji Babišovi. Přišlo mi, že s výjimkou jeho střetu zájmů se proti němu nevymezujete tolik jako dvojice Bartošek-Jurečka. Podobně je to ve vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi. Proč?

V případě premiéra je to proto, že jsou situace, kdy ho jako europoslanec potřebuji.

Kdy?

Například když se zastávám českých řidičů kamionů, kteří jsou v zahraničí souzeni kvůli tomu, že údajně pašovali uprchlíky. V takových případech potřebujete, aby se premiér vaší země zmínil o této problematice u premiéra země, kde soud běží.

Takže vůči premiérovi je to určitá taktika?

Ale Andrej Babiš je stále premiérem České republiky a vy jako politik potřebujete s premiérem jednat.

A v případě prezidenta? 

Já respektuji to, že byl demokraticky zvolený. A nevidím smysl se k němu neustále vyjadřovat a hejtovat ho na sociálních sítích. Nemám to zapotřebí. Politika by se měla dělat tak, že když někdo udělá nepravost, tak ji pojmenujme, ale nebojujme proti nějakému člověku. Mně se v politice nelíbí, když se někdo vyjadřuje nenávistně na adresu někoho jiného.

Řada opozičních politiků považuje Babiše a Zemana za lidi, kteří škodí Česku. Váš pohled?

Myslím, že Miloš Zeman svou státnickou úlohu splnil. A to ať jako předseda vlády, nebo v prvním volebním období také jako prezident. V současné době ale může svůj úřad zastávat jen velmi těžko kvůli zdravotním problémům. Už by kvůli tomu neměl být prezident.

A předseda vlády Babiš?

Vzhledem ke svému střetu zájmů by neměl svou funkci zastávat. Ať se vzdá dotací, prodá své společnosti, nebo ať rezignuje na místo premiéra.

Související

Rozhovor skončil

Soukromé firmy nemají brát dotace, míní Zdechovský. V podvodech nejsme žádný extrém

Zobrazit otázky

Vstoupit do rozhovoru

Pokud by nebyl Andrej Babiš ve vládě, nebránil byste se možnosti, aby KDU-ČSL vládla s hnutím ANO?

Když by vedli vládu politici hnutí ANO jako Richard Brabec, Aleš Juchelka, Martin Kolovratník, Věra Jourová nebo Dita Charanzová, tak si dokážu představit spolupráci KDU-ČSL s hnutím ANO.

A to třeba i před parlamentními volbami v roce 2021?

Ano, i před těmito volbami.

Opravdu?

Když by byli premiéry oni, nebo třeba ministr Havlíček, tak si s nimi dovedu představit domluvu na vládnutí. Ale nedovedu si to představit, když bude premiérem Andrej Babiš.

Ale mnozí vám namítnou, že ANO rovná se Andrej Babiš.

Tady se pořád řeší personálie, kdo je nebo není proti Babišovi. Ale mě zajímá program hnutí ANO. Třeba bude ANO pro zavedení eutanazie, a v takové vládě bych určitě nebyl. Záleží na programu. A samozřejmě vylučuji jakoukoliv koalici s naší účastí, na které by se podílelo KSČM nebo SPD. Můžeme Andreje Babiše porazit, jen když mu vezmeme témata. Musíme udělat to, co on před časem udělal jiným. Teď je čas vzít si tato témata zpět. Já se snažím vidět věci v souvislostech, podobně jako třeba náš hejtman Jiří Čunek.

Ženské organizace jen sosají dotace

Vám by nevadilo, kdyby on byl předsedou KDU-ČSL, je to tak?

My máme s Jirkou přátelské vztahy a máme k sobě blízko. On mě podpořil i do Evropského parlamentu, čehož si obrovsky vážím. Jinak si ale myslím, že Jirkovy schopnosti jsou dnes skvěle zužitkovány ve Zlínském kraji. On je výborný hejtman.

Vy jste pro něj pracoval jako PR odborník v době, kdy byl ministrem pro místní rozvoj a měl obrovské problémy kvůli policejnímu vyšetřování. 

Je to tak. Určitě byl ale nevinný.

A z té doby máte názorově blízko i k bývalému premiérovi Mirku Topolánkovi?

Ano, s Mirkem jsme dodnes přátelé. Mám přátele v řadě stran. Mirek Topolánek mě v té době překvapil jako člověk, který s námi jednal na férovku. Což mně, tehdy osmadvacetiletému klukovi, do jisté míry imponovalo. Jako premiér si mě vzal stranou a radil mi, jak mám pomáhat Jiřímu Čunkovi, aby problém s obviněními komunikačně řešil.

A blízko máte také k europoslanci za ODS Alexandru Vondrovi.

Na řadu věcí mám podobný názor jako on. Jen v případě ochrany životního prostředí jsem na rozdíl od něj víc přesvědčený, že jde o skutečně velmi vážný problém, který je nezbytné řešit.

Mám pocit, že vy, pan Vondra, Čunek, Topolánek i mnozí další jste přesvědčeni, že Evropě hrozí velké nebezpečí v podobě různých levicových hnutí, třeba v podobě organizací, které bojují za ženská práva. Je to tak?

Myslím, že se to přehání. Boj za ženská práva se dnes bere jako možnost, jak vysosat peníze do některých neziskových organizací pro lidi, kteří si na tom postavili živnost.

Takže si nemyslíte, že je potřeba víc pomáhat ženám?

V mém okolí není většina chlapů v partnerství se ženou dominantních, když k nim přijdete, domácnost většinou vede žena. Je na každém, jak si nastaví to, kdo o čem bude rozhodovat. Moje generace je už taková, že i chlapi zůstávají na mateřské. Já vám řeknu sám za sebe, že kdyby moje čtyři děti zůstaly se mnou na mateřské, tak se bojím, že by dodnes příliš nepřežily.

Proč?

Protože se o ně nedokážu postarat jako moje žena. Ona má pro to větší cit, ten já tolik nemám.

Nejsou ale ženy stále v některých věcech diskriminované? Není užitečné například upozorňovat na domácí násilí, kdy převládá násilí proti ženám?

Myslím, že se to přehání. Hodně jsem se zabýval domácím násilím, kde jsou oběťmi muži. Když je vidíte, jak jsou třeba robustní, tak jim nevěříte, ale pak čtete lékařskou zprávu a vidíte, že jim žena skutečně ubližovala.

Ale není takových případů menšina?

Neřekl bych, o případech mužů se jenom tolik nemluví. Navíc trestné činy žen nejsou trestané tak přísně jako trestné činy mužů. Já trošku nechápu svět, ve kterém se neustále mluví o nějaké diskriminaci žen. Když se například podíváte na vysoké školy, tak tam ženy dominují. Neexistuje žádné povolání na světě, mimo kněze v katolické církvi, kde je žena nějak diskriminovaná.

V případě další hojně diskutované skupiny občanů, gayů a leseb, jste pro změnu přístupu KDU-ČSL. V čem?

V KDU-ČSL musíme obecně změnit přístup k homosexuální menšině. Musíme přestat dávat tyto lidi na okraj společnosti a musíme eliminovat členy, kteří o nich říkají, že jsou například nemocní.

Ale nadále nechcete, aby KDU-ČSL podporovala manželství homosexuálů, nebo to, aby mohli vychovávat děti.

Ano, nechci. Tohle nejsou věci, které by stát měl nějak řešit. Neměli bychom nikomu lézt do postele a kontrolovat, jestli má v posteli chlapa, nebo ženskou. Musíme mezi naše voliče přitáhnout konzervativní gaye a lesby mimo jiné tím, že se vůči nim nebudeme vymezovat. Napočítal jsem, že v KDU-ČSL máme přes 22 gayů a leseb ve středně vrcholové politice, ať jde o městskou, či krajskou politiku. Řada gayů a leseb jsou také naši voliči. Není správné například neustále omílat kritiku pochodu Prague Pride, když jde o akci jen určité minoritní skupinky.

Jak jste došel k číslu 22?

Tak vím, kdo je gay nebo lesba v KDU-ČSL.

To jste si dělal nějaký seznam?

Ne. Když jsem si procházel věci k této problematice, tak jsem si s tím spojoval i jména některých našich starostů či radních. Žádný seznam jsem nedělal.

Ještě se zmíním o jiné skupině, a to o uprchlících, kterých se zastává často například papež František. Někteří lidovečtí politici dosti často jeho slova šíří dál, vy tolik ne. Nepodpořil jste ani snahu vaší kolegyně ve straně a europarlamentu Michaely Šojdrové, aby si Česko vzalo několik desítek nezletilých z řeckých uprchlických táborů. Proč?

Míši jsem svůj názor řekl. Na druhé straně je mezi ní a mnou natolik férový a dobrý vztah, že se vůči ní nebudu nijak vymezovat. 

Co ale navrhujete vy?

Pomoc Česka musí být postavena na zdravém rozumu. Pokud bychom přijali děti bez doprovodu, znamená to, že za pět šest měsíců budete muset přijmout v rámci slučování rodin i jejich rodiny. Jsme připraveni přijmout od každého dítěte ještě 50 rodinných příslušníků?

Bylo by jich tolik? Nebylo by jich mnohem méně?

Myslím, že nebylo.

Jste vůbec pro nějakou pomoc na našem území? A pokud ano, tak pro jakou?

Já jsem pro to, abychom pomáhali, ale neupínejme se na děti bez doprovodu. Ať ministerstvo vnitra hledá rodiny, které by k nám mohly přesídlit, ale předtím se jich bez emocí zeptejme, jestli chtějí vůbec žít v České republice. Já vám řeknu, že 90 procent z těch, co žijí třeba i v nuzných podmínkách, k nám nechce, naprostá většina z nich chce do Německa, protože tam mají příbuzné.

Související

Novým předsedou KDU-ČSL se stal Výborný, jeho pravou rukou senátorka Jelínková

1:35

Vliv Ruska se přeceňuje, jeho propagandě většina lidí nevěří 

Mám pocit, že s vaším protikandidátem Janem Bartoškem se výrazně lišíte i v pohledu na Rusko nebo Čínu. On často před jejich vlivem varuje, u vás jsem si toho nějak nevšiml.

Jsem přesvědčený, že KDU-ČSL se musí zaměřit na témata, která skutečně lidi zajímají, a nesmí omílat různá okrajová témata, která zajímají malé procento občanů.

Co tím myslíte?

Lidi například víc zajímá, za kolik musí jezdit hromadnou dopravou, než to, jaká je situace Ujgurů v Číně. Ano, věnujme se i situaci Ujgurů, ale naše mediální komunikace musí být mnohem častěji o jiných tématech. Já například řeším dlouhodobě situaci křesťanů v řadě zemí, ale zároveň se přesvědčuji, že v České republice to vůbec nikoho nezajímá.

Ale není důležité věnovat se tomu, jak se Čína chová? 

Servilní politika vůči Číně, kdy jí někdo poleze až do zadku, nikdy nefungovala a nefunguje. Na druhou stranu ale nebudu Čínu hejtovat každý týden nějakým tweetem, protože Číňané si dělají skeny veškerých vyjádření politiků. Navíc, proč bych to dělal? Když chcete pomoci například křesťanům v Číně, tak jim nepomůžete tím, že budete Čínu neustále kritizovat na sociálních sítích, ale spojíte se s někým, kdo se do Číny dokáže dostat a konkrétně jim pomůže. 

Nebagatelizujete nebezpečí, které hrozí ze strany Číny, nebo třeba Ruska? Ať jde o jejich propagandu, dezinformační weby, nebo kybernetické útoky?

Pokud jde o ruskou propagandu, jsem přesvědčený, že tu jsme schopni porazit. Já pořád tady slyším řeči o tom, jak se Rusko všude možně snaží pronikat, ale proč? Protože my nejsme dostatečně sebevědomí, abychom ukázali, že se chováním Ruska nenecháme nijak ovlivnit.

Ale sám víte, jaké informace šíří weby, které jsou s Ruskem propojené, ať jde o Sputnik, nebo řadu dalších. 

Podívejte, já nemám o Rusku žádné iluze. Největší strach mám z toho, abych nikdy nemusel žít tak, jak se žije na ruské vesnici. Proto u mě nějaké "přiblblé" zprávy na Sputniku, nebo jinde, nehrají žádnou roli. V životě mě tyto zprávy neovlivní. A věřím, že neovlivní ani většinu lidí.

Někteří vaši oponenti vám vyčítají, jestli občas nepomáháte ruské propagandě. Ať už těmito svými postoji, nebo třeba kritikou některých severských či západních zemí.  

Já jsem v západním světě vystudoval a žiji v něm už několik let. Ale vidím i chyby tohoto západního světa. Neidealizujme si ho, neidealizujme si například problémy v Německu nebo ve Švédsku. Je evidentní, že se v těchto i některých dalších státech bezpečnostní situace zhoršuje. Slepý je ten, kdo to nevidí.

Vy ale například vystupujete proti "elfům", kteří v Česku poukazují například na řetězové maily šířící spoustu lživých informací. Nejsou tyto e-maily velkým problémem naší země?

Ale ano, je to problém. Mně se ale nelíbilo, když o mně "elfové" začali ve svých zprávách psát, že šířím ruskou propagandu, a to v momentě, kdy jsem poukázal na to, že ve Švédsku stoupá například počet znásilnění. Jestliže si nějaký člověk o mně myslí, že šířím ruskou propagandu nebo jsem proruský politik, tak je to, s prominutím, totální kretén. Moje názory jsou určitě proevropské, proamerické a určitě demokratické. Nejsem zastáncem žádné skupiny, ani ruské, ani čínské, ani žádné jiné.

Angažujete se v případu odebraných dětí paní Michalákové, zastáváte se českých řidičů kamionů souzených za pašování uprchlíků nebo zpochybňujete odsouzení Petra Kramného, který podle soudu zavraždil v Egyptě svou manželku a dceru. Proč?

Byl jsem vychovaný jako humanista v masarykovském duchu. Můj otec byl velikánský zastánce T. G. Masaryka a připomínal mi, jak se dokázal Masaryk postavit proti veřejnému mínění. Můj dědeček byl za druhé světové války v koncentračním táboře, kde viděl zastřelení svého strýce. To vše ve mně vyvolávalo pocit, že se musím zastávat slabších i těch, které soud nespravedlivě odsoudil. 

A nehraje v tom roli snaha získat další voliče? Když se někdo zastane Čechů, kterým ubližuje "zlá" cizina, má šanci na hlasy.

Málokdo ale ví, že nebojuji za každého, dostávám mnoho žádostí o pomoc, ale vybírám si jen ty, kde vidím zjevnou nespravedlnost. Určitě to nedělám kvůli získávání voličů. Pokud se někoho zastanete, většina populace vás začne hejtovat, protože na tyto lidi mnohdy není převažující pozitivní názor.