Jaké to je, když člověk zažije v politice něco takového?
Člověk musí umět přijímat výhry, ale také prohry. A musí je být schopný lidsky ustát. Politika je běh na dlouhou trať a při takovém běhu prostě přichází různé facky a překážky.
Ale určitě jste přemýšlel nad tím, proč vás spolustraníci nezvolili za prvního místopředsedu.
Byla to kombinace celé řady faktorů. Řekl bych, že jich bylo dvanáct až patnáct. Nebyl jeden důvod, kvůli kterému by mě delegáti sjezdu nezvolili do vedení strany.
Mohl byste tyto důvody vyjmenovat? Souvisely především s tím, že nejste ve straně tak populární, nebo se například části delegátů nelíbí to, co děláte jako ministr?
Skutečně nešlo o jeden důvod. Určitě to souviselo i s děním v KDU-ČSL. Při volbách vedení existovaly různé skupinky, které se podporovaly. Svou roli mohlo hrát i to, že ne každému se líbila moje jasná vize, jak reformovat KDU-ČSL. A klidně to mohlo souviset také s tím, co dělám na životním prostředí. Jak říkám, bylo toho víc.
Máte dál chuť a ambice měnit lidovou stranu?
Před sjezdem jsem chtěl straně pomoci. Nemáme dobré preference a musíme navrátit důvěru v lidovce. Musíme jednoduchým způsobem ukázat, kdo jsme, koho hájíme a co nedopustíme. Na to je třeba stranu nastavit, dát jí směr. Ale je možné, že strana není zatím na něco takového připravena.
Takže cítíte zklamání?
Rozhodně to není tak, že bych hodil flintu do žita a teď řekl: Protože mě lidovci nezvolili, tak ať si dělají, co chtějí. To ne. Je to za mnou, jedu dál naplno.
Není problém i v tom, že vystupujete jako výrazný bojovník ochrany přírody? Není toto téma lidovcům přece jen trochu vzdálené?
Nesouhlasím. Životní prostředí bylo, je a bude vždycky integrální součást lidové strany. O zemi musíme pečovat a musíme ji v dobrém stavu předat budoucím generacím. To je přece základní křesťanský princip.
Při pohledu do minulosti drželi post ministra životního prostředí spíše jiné strany. Navíc se zdá, že ochrana životního prostředí není v české společnosti zrovna téma, které by přinášelo voliče.
Problém posledních let je v tom, že životní prostředí si část veřejnosti představuje jako aktivismus. Lidé prožívají aktivistické akce typu, že se někdo přilepuje k silnici nebo polévá umělecká díla barvou. Já dělám konzervativní zelenou politiku, která je naprosto běžnou součástí mainstreamových stran, jako jsou konzervativci ve Velké Británii nebo třeba v USA, aniž bych hodnotil samotného Donalda Trumpa. My jako lidovci děláme zelenou konzervativní politiku.
Jakmile se u nás vzpomene životní prostředí, okamžitě následuje debata o tom, do kdy bude možné jezdit auty se spalovacími motory.
Na druhé straně Češi milují přírodu a krajinu. Ale jasně, z jednoho slova, která záměrně nevyslovím, se stal strašák.
Určitě myslíte Green Deal.
Mám pocit, že nikdo pořádně nezná obsah tohoto slova. Jeho součástí je přece modernizace elektráren, tepláren, zateplování domů, ochrana výrobků z EU, zalesňování, cirkularita materiálu, využívání kritických surovin a energetická bezpečnost. A toto všechno Češi velmi podporují. Problémem je jedna jediná věc: A to je automobilový průmysl.
Jenže vypadá to, že to zastínilo všechna ostatní témata. Když jsem byl v prosinci na sjezdu Motoristů, vypadalo to, že boj za auta se spalovacími motory je skoro jejich náboženstvím, které získává stále více stoupenců.
Padesát procent emisí je z elektráren a tepláren. Toto umíme dnešními technologiemi vyřešit. Pokud jde o automobily, toto technologicky nezvládáme, protože evropské automobilky zaspaly, jak řekl ministr dopravy Martin Kupka. Ty musí velmi skokově inovovat, aby byly ve světě konkurenceschopné.
Podporujete tedy například to, aby automobilky neplatily pokuty za to, že nesplní emisní cíle?
Samozřejmě, ale tyto peníze se musí dát do moderních technologií. Zároveň dlouhodobě říkáme, aby byl zrušený zákaz spalovacích motorů do roku 2035. Nechejme to na trhu. Jakmile bude něco levnější, budou to lidé kupovat. Jsme také pro technologickou neutralitu. Může se stát, že se prosadí vodík, biometan, elektrovůz nebo syntetické palivo. Ať se prosadí to, co bude nejlevnější.
Mimochodem, co říkáte na Motoristy? Možná už mají více voličů než vaše strana. Slova o národním konzervatismu a o tom, že člověk se prý nemusí omezovat, protože nehrozí žádná ekologická katastrofa, jako by zabírala.
My lidovci jsme stranou pro odpovědné voliče. Pro ty, kteří chtějí děti a chtějí, aby se jim v budoucnosti na tomto světě dobře žilo. Motoristé jsou béčko hnutí ANO. Jsou vymyšlení jen kvůli tomu, aby Andrej Babiš mohl vládnout. Jsou pohrobkem Václava Klause.
Jenže neslyší určitá část voličů na to, že se nemají omezovat, ale naopak si mají spíš užívat a soustředit se výhradně na prosperitu?
Jejich koncept ale přece nedává smysl ani v případě boje za spalovací motory. Jejich boj by ve skutečnosti vedl ke konci automobilového průmyslu v Evropě. Protože pokud nebudou evropské automobilky inovovat a modernizovat, tak nás Čína naprosto převálcuje, protože bude vyrábět auta levněji a dovážet do Evropy. Nemluvě o tom, že ideologie Motoristů směřuje k tomu, abychom se vykašlali na budoucí generace.
Lidé mají ale často pocit, že na zelenější budoucnost musí dennodenně doplácet. A že nejvíce doplácí ti, kteří až tak moc peněz nemají, zatímco miliardáři dál bohatnou.
Ale všechno, co děláme, směřuje k tomu, aby fungoval princip, že znečišťovatel životního prostředí platí. Proto jsme změnili zákon o ovzduší i o vodách, to je přece jasná odpověď. Modernizujeme teplárny, elektrárny, od roku 2030 se nebude používat v teplárenství uhlí. A v novele zákona o ovzduší, která prošla sněmovnou, výrazně navyšujeme poplatky pro ty, kteří prostředí znečišťují.
Takže nemáte pocit, že by stát ustupoval zájmům třeba miliardářů Daniela Křetínského nebo Pavla Tykače?
Pokud od někoho v naší zemi cítím lobbing, tak je to od firem, které se věnují odpadovému hospodářství. Vlastníci v energetice a teplárenství vidí, jaký pokrok Česko udělalo. Na rozdíl od minulé vlády jsme v této oblasti udělali velmi mnoho. Udělali jsme obrovské změny v komunitní energetice, v akumulaci, agregaci, podíl v energetice dnes může mít každý.
Jenže třeba zrovna odpadové firmy by zase řekly, že bojujete za výrobce nápojů, když mohutně prosazujete zavedení zálohování plastových nádob a plechovek.
Proti něčemu takovému se těžko brání. Jsem přesvědčený, že dělám to nejlepší pro Česko. Stále se nám v přírodě, na skládkách nebo spalovnách povaluje 900 milionů obalů. Chápu, že je tady velká lobby, která by nejraději dál skládkovala a doufá, že přijde vláda hnutí ANO, jejíž dřívější ministr životního prostředí Richard Brabec posunul konec skládkování z roku 2024 na rok 2030. A někteří doufají, že se posune i tento termín, což mi absolutně nedává smysl.
Kde se ve vás vzal tento boj za ochranu prostředí? Vždyť jste se před nástupem do vlády tolik životnímu prostředí nevěnoval.
Hlavně nejsem žádný bojovník. Nedělám žádné aktivistické nebo alarmistické věci. Jsem politik, který se snaží chovat zodpovědně k naší zemi.
Ale jak jste se dostal k životnímu prostředí kromě toho, že vás na tento post nominovala vaše lidová strana?
Pocházím ze sedlácké rodiny. Odmalička jsem byl každou sobotu v lese, na poli nebo u zvířat. Skutečně každou. Vztah k půdě, přírodě a biodiverzitě jsem získával odmalička díky dědovi, otcovi a dalším. Kromě toho jsem byl jako politik čtyři roky předsedou představenstva brněnských tepláren, což je jedna z vůbec nejvíce progresivních firem, která už dávno nepálí uhlí. A životní prostředí jsem měl na starosti i jako náměstek brněnské primátorky. Tehdejší zkušenosti mi nyní obrovsky pomáhají.
