Je úterní podvečer a asi dvacítka mladých žen a mužů, ale i starších manželských párů se pomalu schází v jedné z učeben Teologické fakulty UK. Na první pohled je nic nespojuje, ale přece jen mají jedno společné. Jejich blízcí, nebo přímo oni sami se dostali do kontaktu s korejskou církví Šinčchondži.
Na univerzitu dnes večer přišli z různých důvodů. Někteří si jen chtějí promluvit s lidmi, kteří mají stejnou zkušenost jako oni. Doufají, že se tak lépe vyrovnají se svým vlastním příběhem. Jiní ale hledají pomoc a radu. Jejich dcery a sestry totiž v korejské církvi stále zůstávají a oni přemýšlí, jak je z ní vymanit. Celé setkání je anonymní, a proto i na následujících řádcích čtenář nenalezne žádná jména.
"Nevíme, s kým bydlí. Nevíme, kam chodí. Nevíme, kde tráví volný čas. Prostě jedno léto už naše dcera nepřijela domů. Přerušila s námi veškeré styky, nezvedá mi telefon," popisuje muž, jehož dcera v Praze studovala druhým rokem architekturu. "Byla to jedničkářka, ale najednou školy nechala. Všechen svůj volný čas začala věnovat něčemu jinému, ani nevíme čemu," říká.
Nejrůznější indicie ho nakonec dovedly k tomu, že se jeho dcera stala členkou jihokorejské církve Šinčchondži. O takřka identický příběh se během večera podělí ještě několik ztrápených rodičů a příbuzných.
Setkání na fakultě vede religionista a univerzitní pedagog Zdeněk Vojtíšek. Nezapomene však zmínit, že to vlastně dělá nerad. "Nerad proto, že respektuji rozhodnutí každého člověka, co se týče jeho náboženské orientace a víry. Sám jsem rád, že už třicet let žiji ve svobodné společnosti, kde do toho ani mně nikdo nemluví," říká skupině Vojtíšek.
V životě by ho prý nenapadlo svolat podobnou schůzku třeba k působení členů hnutí Hare Krišna. "A to přesto, že mi na něm ledacos vadí. Jediné, co mě k tomu vede v případě církve Šinčchondži, je fakt, že její členové byli oklamáni a jsou naváděni k tomu, aby klamali i ostatní. A také to, že vy, jejich příbuzní a přátelé, trpíte záměrně vytvořeným informačním deficitem," říká Vojtíšek.
Naráží na to, že církev do svých řad už roky láká převážně mladé křesťanky potají a pod nejrůznějšími nevinnými záminkami. Trvá tak i několik měsíců až let, než se dotyčné vůbec dozvědí, že mají co do činění právě s korejskou církví Šinčchondži. Organizací, v jejímž čele stojí Korejec Man Hee Lee, který se považuje za anděla pravdy a druhý příchod Ježíše. Praktiky této organizace v Česku deník Aktuálně.cz nedávno popsal na výpovědích dvou českých dívek.
Nezůstaly však samy. Další takové ženy přišly i na setkání na teologické fakultě. Je jich asi deset a veskrze potvrzují vše, co už uvedly první dvě dívky. Zejména to, že o sektě Šinčchondži a jejím učení nepadne při osobních schůzkách ani náboženských seminářích nikdy ani slovo. "Aniž bych věděla, o co se jedná, čtyři měsíce jsem chodila na schůzky s misionářkou," říká jedna z žen, která je povoláním zdravotní sestra. "Já byla v sektě pět měsíců," dodává další.
Některé z nich přitom opustily společenství teprve nedávno a poznání, že jejich křesťanský seminář není tím, čím se zdál být, je silně zasáhlo. "Jsem také jednou z těch ulovených dívek. Pak se ke mně ale přes kamarádku dostal jeden z článků o Šinčchondži a udělalo se mi z toho špatně. Potom jsem s nimi přerušila veškeré kontakty," říká velmi mladá dívka.
Ztrácíme naše dcery, naléhají rodiče
Bez výjimky jde ale o ženy, které navštěvovaly pouze počáteční osobní schůzky nebo následný náboženský seminář na Palmovce. Ani jedna z přítomných se nestala skutečnou členkou Šinčchondži. Tou se stávají až při jakési promoci, kdy jim členové církve konečně prozradí, z jaké organizace jsou a co je podstatou jejich víry. Z dosavadních zkušeností se zdá, že dívky, které překročí tuto hranici, už organizaci opouštějí jen zřídka.
Církev si totiž velmi dobře rozmýšlí, komu své tajemství prozradí a kdy. Dojde k tomu až ve chvíli, kdy jsou si církevní hodnostáři jistí, že je na to daná osoba připravena. A to může trvat různě dlouho. "U každého člověka je to jiné. Někomu to můžeme říct po dvou nebo třech setkáních, jsou ale lidé, kterým to nemůžeme říct třeba ani za rok nebo rok a půl. Řekneme jim to poté, co se slovo stane jádrem jejich života," uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Simon Yang, jeden z členů církve.
Yang v rozhovoru mluví i o tom, proč církev českým dívkám mnoho měsíců lže. Na internetu podle něj totiž kolují nejrůznější zvěsti, které by potenciální členy církve od studia bible v této organizaci odradily. Jednou z takových pomluv je podle něj i to, že církev nutí mladé lidi, aby opustili své rodiny a vzdali se starého způsobu života. To podle něj není pravda.
"Není to tak, že lidé vzdávají svůj život a jdou do Šinčchondži. Nestrašíme lidi a netlačíme na ně, aby nám něco dávali nebo se něčeho vzdali. Mají vlastní osobní život. Někteří chodí na univerzitu, jiní do práce a další se profesionálně věnují svému oboru," tvrdí Yang.
Jenže rodiče a přátelé popisují úplně jiné zkušenosti. "Naši dcerku ta děvčata ulovila v naprosto katolickém prostředí, dokonce víme, ve kterém kostele. Ostatně, sekta tam pravděpodobně loví mladé stále," říká muž se šedivými vlasy i vousy a pokračuje: "Je to už rok, co se od nás odstěhovala. Teď bydlí s těmi soukmenovkyněmi a mezery mezi našimi setkáními se neustále prodlužují. Pětkrát to slíbí a jednou se skutečně potkáme."
V přednáškovém sále sedí i několik přátel členů sekty, kteří si přišli pro vysvětlení, proč ztratili své nejlepší kamarády. Také podle nich za sebou často tito lidé pálí všechny mosty. "Kamarádka se k nim přidala před třemi a půl lety. Už je to dva roky, co jsem ji neviděla," popisuje jedna z dívek.
Počet lidí, kteří během posledních čtyř až pěti let prošli náborovým programem korejské církve, se jen těžko odhaduje. Většinou se mluví o několika desítkách až stovkách lidí, ale přesnějšího odhadu si nikdo netroufá. Navíc se objevují indicie, že církev v utajené evangelizaci nijak nepolevuje, spíše naopak.
Naznačuje to i Vojtíšek, který má kromě univerzitní dráhy také poradenskou praxi a lidé se na něj v podobných otázkách obracejí. "V posledních měsících je takových lidí poměrně dost a mezi různými náboženskými skupinami se církve Šinčchondži týká nejvíce dotazů," říká religionista.
Dívky v církvi zřejmě netrpí
Pravdou ale je, že ne všichni o své blízké po jejich kontaktu se Šinčchondži přišli. Sestra jedné z dívek, která se na setkání přišla podívat, je v církvi přes tři roky. Přesto se se svou rodinou stále stýká, ač méně často.
Nebýt toho, že nemá na své blízké tolik času, dost možná by si její rodina dlouho ničeho nevšimla. "Když s ní mluvím jako sestra, nepůsobí na mě nijak zvláštně. Je pravda, že se s námi vídá méně a je taková agresivnější, ale jinak se osobnostně příliš nezměnila," říká dívka, jejíž sestra členství v církvi popírá. Místo toho doma tvrdí, že navštěvuje kurzy angličtiny.
Kde se dá o Šinčchondži dozvědět víc?
I kvůli snaze sekty o utajení není mnoho dostupných pramenů, ze kterých lze informace o působení Šinčchondži v Česku čerpat. Nejpodrobněji se tématu věnuje religionista Zdeněk Vojtíšek, který se zabývá studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí. Vznik i podstatu učení sekty podrobně popsal například na tomto odkazu v časopisu Dingir. Další zprávy nejen o působení Šinčchondži v Česku publikoval na webu Náboženského infoservisu. Další informace je možné najít na server scjinfo.cz.
Také podle Vojtíška je zcela mylná představa, že člena sekty člověk pozná na první pohled. "Sektáři nikdy nejsou takoví, jak si je představujete. Takové představy jsou formované televizí a bulvárem. To, že je tahle mladá žena normální a směje se, je úplně běžné. Ti lidé jsou v tomhle smyslu skutečně normální, nečekejme nějakou skleslou skořápku s upřeným pohledem," říká religionista.
Zároveň však dívka popisuje, jak její sestra věnuje všechen volný čas církvi Šinčchondži. "Volné má jen neděle," říká. Právě časové vytížení její sestry rodinu poprvé přivedlo na stopu tomu, že je něco v nepořádku. Zameškala totiž hned dvě rodinné oslavy za sebou, a to jen proto, že údajně musela na hodinách angličtiny, na které chodila třikrát týdně, prezentovat referát. "Vůbec jsme nechápali, jak kvůli tomu může promeškat tátovu a pak babiččinu oslavu narozenin, a nebyla nám to schopná vysvětlit," říká dívka.
Dodává však, že členství v Šinčchondži má na její sestru paradoxně i pozitivní vliv. "Dříve hodně kouřila a pila, byla to taková párty holka. Od té doby, co je v Šinčchondži, brzy ráno vstává, má pravidelný režim a zlepšila se její životospráva," popisuje dívka. Když to říká, jsou na ní znát pochybnosti, zda má vůbec smysl sestru z organizace zachraňovat.
Vyšší patra organizace jsou Češkám zapovězena
Přesto většinu přítomných zajímá, zda mohou nějak přispět k tomu, aby jejich blízcí korejskou církev opustili. Bohužel Vojtíšek pro ně žádné zaručené rady nemá. Navíc je varuje před tím, aby na dotyčné naléhali a nutili je vzdát se členství v církvi. To podle něj zpravidla vede k ještě většímu zatvrzení a ke zpřetrhání rodinných vazeb.
Jedinou nadějí podle něj je tolerance a snaha dívkám porozumět. "Často říkám, že všechno tahání, strkání a tlačení je špatné. Je potřeba s tím člověkem tančit. Přiblížit se k němu a všechno s ním sdílet. V takovém tanci pak máte možnost tanečního partnera trochu usměrnit do jednoho z rohů tanečního sálu, ale jinak to nejde," říká religionista.
České církve před Šinčchondži varují své věřící
Působení sekty Šinčchondži neuniklo ani pozornosti tradičních křesťanských církví. Po množících se zprávách o tom, že se členové sekty pokoušeli oslovit jejich věřící, vydaly některé z nich společné prohlášení, ve kterém před zastíracími taktikami korejské církve varují.
Útěchou může podle Vojtíška alespoň být, že dívky v církvi pravděpodobně nezůstanou navždycky. "Spíše z toho bude s odstupem dvaceti let taková nepříjemná epizoda, kterak dívka ztratila čtyři roky života, utratila osm set tisíc a nevystudovala architekturu," říká.
Korejská církev podle něj totiž bude jen obtížně českým dívkám nabízet uplatnění, které by je do budoucna naplnilo. Jednak je to v podobných organizacích problém obecně a jednak tomu bude překážet i jejich tuzemský původ. "Češi v církvi zřejmě velmi brzy narazí na strop. Korejci jsou totiž velcí nacionalisté, a tak je také tato církev velmi nacionalistická. Není tak dost možné, aby někdo z Česka postoupil do nějakých vyšších pater," myslí si Vojtíšek.
Šlo o první ze setkání, která se budou pod vedením Vojtíška sektě Šinčchondži věnovat. Další budou následovat. Řada dívek a příbuzných, kteří se chtějí o organizaci dozvědět víc, se totiž první schůzky účastnit nestihla. Stále se zvyšující počet takových lidí je ostatně další z indicií, která naznačuje, že se korejské církvi v Česku daří.
