Litvínov - Autobusy městské hromadné dopravy přivážejí děti ze škol, houpavým krokem z nich vystupují i důchodci s nákupem, opodál se živě diskutuje před místní hospodou a z hřiště je slyšet dunivé rány. To jak míč naráží do zdi za fotbalovou bránou.
"Mě to vůbec nezajímá, že přijedou. Ať si přijedou, ničemu to nepomůže," říká před vchodem do jednoho z panelových domů Romka Kateřina Jeníčková. Strach si rozhodně nepřipouští, spíš ji zmínka o tom rozesměje.
Čtvrteční odpoledne na sídlišti Janov v Litvínově prostě vůbec nenasvědčuje tomu, že právě sem se na státní svátek 17. listopadu sjede možná až tisícovka příznivců extrémní pravice, která chce zatočit s "romskými teroristy".
Když dochází trpělivost
Její sousedka Jaroslava Linzová, která v Janově bydlí už deset let, považuje akci za legrační šou, za vytržení z každodenní rutiny. "Přijedou, budou něco křičet, projdou se sídlištěm a zase odjedou. Nezdá se vám to zbytečné? Co to změní?" ptá se.
Se sjezdem Dělnické strany a pochodem neonacistů, který Janov zažil už před měsícem, nesouhlasí ani člen janovského osadního výboru Zdeněk Klimpl "Násilí plodí jenom násilí, a to nemá smysl," říká. Na druhou stranu obyvatelé sídliště, kteří na osadní výbor docházejí se svými připomínkami a náměty, přiznávají, že pochod konečně upozornil na problémy, se kterými se Janov potýká.
Násilnosti rozhodně nepodporuje, ale je si jistý, že bez nich by se o Janovu nemluvilo a "věci se nezačaly hýbat".
Trpělivost už tady totiž začala docházet kdekomu. Ještě před třemi čtyřmi lety tu stálo ucházející sídliště s kulturním centrem, obchody, hřišti a dokonce i bankou. Původně tu bydleli zaměstnanci chemičky, rafinérie a uhelných dolů.
"Všechno zmizelo postupně s tím, jak se sem začali přistěhovávat nepřizpůsobiví Romové," říká Klimpl. Sídliště ale přitom stále vypadá dobře. Domy mají barevné fasády, jsou tu prolézačky pro děti. Mezi paneláky se line vůně z velké pekárny, která tu sídlí a zásobuje skoro celé Mostecko. Jenom chodníky už dosluhují, za domy se povalují odpadky a na člověka padá paneláková tíseň.
Proč Janov a ne Chánov?
Proč si pravicoví extrémisté vybrali právě Janov?
Především proto, že je to jedno z mála míst, kde je existuje rovnováha mezi majoritou a minoritou. Extrémisté podle poitologů věří, že tu snáz získají politické body. "Soužití těch dvou etnik je tu vyhrocené, zároveň tu ti lidé bydlí v těsné blízkosti vedle sebe a ani jedni ani druzí často nemají kam odejít," shrnuje situaci ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.
V čem je Janov jiný než třeba Chánov?
Vše se odvíjí od majetkových práv k bytům, kde lidé bydlí. V Janově jsou v rukách spekulantů. V Chánově nebo v ústeckých Předlicích jsou v rukách romské mafie. Místní předáci si ale dokáží získat respekt obyvatel a pokud se zároveň domluví s vedením města, jsou schopni na sídlišti zajistit klid a pořádek.
Jde to i jinak?
Například v Chomutově se radnice poučila a svůj bytový fond neprodala soukromým firmám. Pokud si chce někdo městský byt koupit, msuí tam podle smlouvy také bydlet. Tím se zabránilo spekulacím.
Za pět minut dvanáct
Trend privatizace městských bytů zasáhl před několika lety i Litvínov a Janov na to dnes doplácí. Spekulanti s nemovitostmi skoupili levné byty na sídlištích a začali do nich stěhovat sociálně slabé rodiny i neplatiče z celé republiky, a to nejen Romy.
Obyvatelé janovského sídliště sami sebe rozdělují do tří skupin: starousedlíci neromové, starousedlíci Romové a "nepřizpůsobiví". "Víte, s nimi se nedá mluvit. Když je o něco poprosíte, třeba ať si uklidí, zaútočí na vás slovně. Policistům se vysmívají do očí, nadávají našim dětem," říká Kateřina Jeníčková.
Také kvůli tomu začali ti, kteří mají prostředky a mají kam jít, z Janova prchat. Byty se tu prodávají jako na běžícím páse, což vyhovuje spekulantům, kteří sem díky tomu mohou přestěhovat další problémové rodiny.
"Poslední vlna přistěhovaných do Janova, to už jsou opravdu těžké sociální případy. Stojí na úplně jiných hodnotách než Romové, kteří do Janova přišli třeba před čtyřmi lety," říká o situaci Miroslav Brož ze společnosti Člověk v tísni, který se problematice chudoby a vyloučených lokalit věnuje.
Bývají zadlužení, často kvůli nízké kvalifikaci nezaměstnatelní, děti nemají hygienické návyky, jsou frustrovaní, deprivovaní, agresivní.
Podle Brože je teď situace v Janově přesně na hraně. Ještě se dá zachránit, ale má už "nastartováno, aby se z toho stalo ukázkové ghetto se vším všudy".
Jiné cesty
Město v čele se starostou Milanem Šťovíčkem dělá, co může, ale vzít zpátky privatizaci bytového fondu nejde. „Ani legislativně nemáme moc šancí, jak vlastníky například donutit, aby v jednom bytě mohl bydlet jen omezený počet lidí," poukazuje na bezradnou situaci.
Radnice proto zvolila jiné cesty. Městští strážníci rozjeli programy prevence kriminality a hlídkují v oblasti o sto šest. "Často na úkor jiných městských částí," přiznává velitel městských strážníků Zdeněk Urban. V Janově řeší hlavně sousedské spory, rušení nočního klidu, sem tam nějakou rvačku. Hlavně se ale lidem snaží domlouvat, nic jiného ani dělat nemohou.
Pokud je někdo nepustí, nesmí do bytu, odkud se třeba line hlasitá hudba, vstoupit. Maximálně mohou uložit pokutu. Urban přiznává i "únavu materiálu". "Když máme po jedenácté jet řešit rušení nočního klidu a víme, že to stejně nikam nepovede, je to... náročné," říká.
Slavné žebračenky zabírají
Své výsledky má i ombudsmanem kritizované zavedení tzv. žebračenek. Z 1518 lidí, kteří v březnu pobírali příspěvek na živobytí, ho v hotovosti dostalo vyplaceno pouze 171 lidí.
"To byli ti, kteří peníze prokazatelně nezneužívali a aktivně spolupracovali na hledání práce," vypočítává dvě z mnoha podmínek zisku hotovosti místo poukázek na jídlo vedoucí sociálního odboru města Zdena Grundová.
Na konci října takových lidí bylo už 300 z 1231, kteří tuto dávku pobírají. "Ten efekt je ohromný, lidé nám začali chodit na rekvalifikace. Stále ten systém zlepšujeme," má radost Grundová.
Vznikl tu nízkoprahový klub, kde děti tráví odpoledne místo poflakování po ulicích, investuje se do opravy hřišť, plánují se rekonstrukce chodníků a rozšiřují se terénní sociální služby.
"Doufáme, že se nám podaří schválit plán rozvoje ještě letos, abychom už příští rok mohli mít peníze z EU," plánuje starosta další finanční zdroje. Jak totiž už dávno pochopil, stát mu moc pomoct nemůže a pokud ano, tak to trvá dlouho.
Budeme tu dál
Přestože se místní stále s despektem dívají do oken, odkud se ozývá křik a hlasitá hudba, a vědí, kde je "ten hrozný vchod", zároveň se s optimismem dívají do budoucnosti.
"Ale snad nikdo si nemůže myslet, že ten problém Dělnická strana vyřeší hned zítra," shrnuje názor obyvatel Litvínova velitel městské policie Urban. "Vždyť tu ani nikdo z nich nebydlí," dodává.
Na dlouhou cestu z tenké linie mezi městskou částí a ghettem je připraven i Osadní výbor. Zdeněk Klimpl věří, že investice do prostředí a hlavně do lidí a do vztahů mezi nimi se vyplatí a Janov bude jednou zase normální.
Myslí si, že Dělnická strana tu může získat nějaké politické body? "Neonacisti přijdou a zase odejdou. My ostatní tu musíme být dál," uzavírá Klimpl.
