I to musíte v novém projektu překonat a dokázat jít dál.
Novou hru s názvem Cesta z ghetta představila společnost Čověk v tísni. Hra podle autorů simuluje reálný život více než 80 tisíc lidí v chudinských lokalitách. Hráči pocítí, jaké to je žít v ghettu, a jak obtížné je se z něj dostat.
Temný přebal hry dává tušit, že obsah nebude nijak radostný. Nejde totiž jen o zábavu na dlouhé zimní večery, ale o to vtáhnout lidi do problému, který zasáhl naší společnost.
Podle průzkumů žije v Česku více jak 80 tisíc lidí v lokalitách, kde platí zcela jiná pravidla, než v běžné společnosti. Lidé jsou z ní vyloučeni, chudí, zadlužení, většinou nezaměstnaní, závislí na sociálních dávkách, mají jen malou šanci se z tohoto kolotoče vymanit.
"Desková hra je dobrý nástroj, jak stravitelnou formou zprostředkovat informace o životě v ghettu a zároveň poskytnout intenzivní prožitek," říká autorka projektu Michaela Hirtová. "Chceme ukázat, že do této situace se může dostat každý. Stačí žít pár let v takové lokalitě a začnete se chovat, jako ostatní."
Pravidla jak ze života
Pravidla nejsou jednoduchá, ale ve zkratce jde o to dostat se se svými čtyřmi figurkami, členy rodiny, na poslední hrací pole - ven z ghetta. Na začátku to vypadá snadně, stačí házet správný počet na kostce, a je to.
Hráči záhy naráží na řadu komplikací a překážek. Každé kolo se zhoršuje stav bytu, nájem roste, každé kolo musíte platit za jídlo a inkaso. Když se nepodaří hodit potřebný počet bodů, přichází komplikace.
"Je před volbami s starosta se rozhodl zatočit s nepřizpůsobivými občany, mezi ně počítá i vás. Někdo vám v noci rozbil okno u domu. Zhoršil se vám technický stav domu a máte dvě frustrace," to je jedna z možných komplikací.
Můžete narazit na nepříjemného úředníka, který vás ponižuje, novináři o vás napíší hanlivou reportáž, nebo na vás udeří lichvář. Frustrace, červené body na hracím poli přibývají. Ty vám, ale i vašim kolegům, komplikují cestu z ghetta ven, tedy postup na další políčko.
Jediné, z čeho žijete jsou sociální dávky, ty se však rychle ztenčují, zadlužujete se, začnete krást, či prostituovat se, abyste alespoň něco získali. O práci se stejně jako v běžném životě můžete ucházet, stejně jako v životě, vám ji ale nemusí dát, protože jste Rom.
S tím vším musí noví obyvatelé ghetta začít počítat. Z frustrací, které jim život přináší se mohou na krátký čas dostat pitím alkoholu, fetováním, nebo třeba zmlácením druhého. Jestliže to udělá hráč jednou vyvázne beztrestně, když však vícekrát, je za to už sankcionován.
Jediným pomocníkem na cestě z ghetta jsou intervenční služby. Hráč může zažádat o pomoc sociálního pracovníka, nebo narazí na vstřícného úředníka. Možnosti využít tyto služby jsou ale omezené.
Vítězem je ten, komu se podaří celou čtyřčlennou rodinu dostat přes všechny obtíže z ghetta ven.
Naturalistická zábava
Hra se liší od ostatních her. "Je to hlavou proti zdi. U ostatních her si můžete vymyslet atraktivní prostředí, tady jsem musel vycházet z reálné situace," říká autor technického řešení Cesty z ghetta Jiří Mikoláš. "Oproti jiným hrám je tu více sankcí než bonusů. Aby to vůbec bylo hratelné, museli jsme přidat další bonusy v podobě sociálního pracovníka."
"Musel jsem pochopit ten problém a principy, které v těch lokalitách platí," říká Mikoláš. "S odborníky jsem pak konzultoval jednotlivé postupy, aby byl dostatečný tlak na hráče, a přitom to bylo zábavné."
Odborníci stanovili tři nejdůležitější oblasti, které mají na život v ghettu nevětší vliv. Rodina, bydlení a vnější společnost. Od těchto oblastí se pak odvíjela příprava jednotlivých událostí, komplikací a dějů ve hře.
Na hře pracoval tým sedmi expertů, kteří se vyloučenými lokalitami a životem v něm zabývají řadu let. První tisícovka her byla hotová za rok. Před měsícem ji dostali do rukou první zájemci.
Zatím si ji objednalo na 220 základních a středních škol. Pracovat s ní ale budou i úředníci z úřadů práce, či policisté při seminářích.
Příští týden se z ghetta pokusí dostat učitelé ze základní školy ve Zlatých Horách na Jesenicku.
"Chceme si to nejdřív vyzkoušet na sobě," říká učitel matematiky a dějepisu Roman Moskva. "Ta hra je dost naturalistická a drsná. Mnoho dětí, ale ani učitelů netuší, co lidé, kteří v těch ghettech opravdu žijí, mají za problémy. Ta hra jim může dát jiný náhled na to, vysvětlit, proč jednají, jak jednají."
Hru si objednali například i v policejní škole ministerstva vnitra v Praze. "Ještě jsme ji nehráli, ale koukal jsem na ni, je v ní spojeno několik témat a to může být přínosné," říká učitel Jiří Sůva. "Naši studenti to začnou vnímat nejen, jako problém Romů a kriminality, ale i jako problém chudoby, alkoholu, sociálních potíží."
Deniso, jdi krást
Proměnu v bandu zlodějů, prostitutek a násilníků už zažilo na vlastní kůži několik studentů gymnázia v Plzni.
Na začátku hry měli na tvářích úsměv. Vše začíná, sociální dávky rozdány, peněz dost, technický stav bytu (přestože teče jen studená voda) celkem dobrý. Všichni poctivě platí, shání si práci.
Stačí ale pár kol a už přichází problémy. "Dochází nám peníze, jdi krást," říká jeden z hráčů svému kolegovi. "Kdy dostaneme sociální dávky?" ptá se další. Frustrace přibývají, peněz ubývá.
Ke konci už i ty nejjemnější dívky začínají mlátit ostatní, pít, krást a prostituovat. Smích postupně ustává, hráči se vžívají do hry a bojují za svojí rodinu. Uběhly skoro dvě hodiny a ani jedna z pěti skupinek hráčů se nedostala z ghetta ven.
I studentka čtvrťáku Denisa Golová během své cesty začala krást, brát drogy a jednou zmlátila svého spolužáka.
"Hrozně mě to překvapilo, ta hra mě úplně vtáhla," říká Denisa. "Nikdy mě nenapadlo, že ti lidé mají tak málo peněz, že je odmítnou z práce jen proto, že jsou Rom. Nebo třeba taková banální věc, že mají vlastní pocity, že jsou ze své situace deprimováni."
Názor studentky zní až neuvěřitelně. "Mám sklon generalizovat, teď ale na ty lidi budu koukat jinak," říká. "Nikdy by mě nenapadlo, že ty věci nedělají schválně, ale proto, že jim nic jiného nezbývá. Došlo mi, že prostituce může být pro ně jediným způsobem obživy, nebo, že když vidím Roma, jak křičí na úředníky, může to být proto, že s ním ten úředník jedná zle."
I protihráč Michal Krištof byl ze hry překvapen. "Ti, kteří mají averzi vůči těmto lidem, by mohli pochopit, jak je to obtížné. Podle mě tu cestu z ghetta ven nejvíc komplikují úředníci a lidé z majority," říká student Krištof. "Tu hru by si měl určitě zahrát senátor Jiří Čunek."
