Poběžovice (Domažlicko) - I když někteří tvrdí opak, lze i v Česku nalézt důkazy, že absolutní inkluze může fungovat, a to ku prospěchu všech, tedy dětí, rodičů i školy.
"Inkluze má neuvěřitelný vliv na klima ve škole," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Vladimír Foist, ředitel školy v západočeských Poběžovicích.
Spolu s ostatními pedagogy, asistenty a psychologem se mu v malém městě na Domažlicku podařilo vybudovat školu, která může jít směle příkladem dalším po celé republice.
"Každá taková práce je běh na dlouhou trať a člověk nikdy nesmí chtít dostat se do toho, že řekne ´za pět let mám hotovo´. To nebude nikdy. Čeká nás spousta dalších problémů," říká Foist.
A.cz: Jak jste tu celý systém rozbíhali? Jaké byly jeho začátky?
Systém inkluzivního vzdělávání jsme začali rozpracovávat zhruba od roku 2008, kdy jsme se snažili podpořit první děti individualizací výuky a asistencí a od té doby uplynuly tři a půl, čtyři roky, kdy ten systém dostal nějaké pevné obrysy.
A.cz: Máte asi 240 dětí a jste spádovou školou pro šestadvacet obcí. Jaká část dětí patří mezi sociálně znevýhodněné?
Přibližně osmdesát dětí je v současnosti zahrnuto do té kategorie sociálního znevýhodnění - podmínky tady v pohraničí opravdu nejsou jednoduché, jsou tu děti, které třeba neví, co je to internet, které když sem přijdou, tak ta škola pro ně znamená v podstatě "výkvět civilizace". To je realita.
A.cz: Jak to tu máte zařízené personálně?
Dnes tu na částečný úvazek pracuje školní psycholog - je tu dva dny v týdnu, kdy provádí klasické věci, monitoring, vyšetřování dětí, je k dispozici jak učitelům, tak žákům a pak má ještě vlastní aktivitu, kdy se věnuje v rámci zájmové činnosti nadaným dětem a založil tady klub, který se jmenuje Albert - podle Alberta Einsteina.
Ten navštěvují děti, které mají v nějakém oboru výrazně lepší potenciál než ostatní děti. A týká se to i dětí, které jsou nadané i manuálně.
Pak je tu speciální pedagog, kolegyně Zítková, která koordinuje práci asistentů a také školního psychologa a je jakýmsi styčným článkem mezi vedením školy a poradenským pracovištěm, které na škole vzniklo. Je to udělané tak, že v letošním roce jsme tu měli pět asistentů.
A.cz: Jak je tu zkoordinovaná práce asistentů?
Co se týče asistentů, tak se nám osvědčil systém, kdy bereme studenty, kteří si potřebují "natočit" praxi, mají třeba pár měsíců do státnic a chtějí zjistit, o čem vlastně je základní škola.
Je to tu tak nějak půl na půl, kdy tu máme dvě dámy s vyloženě nadstavbovým vzděláním, kdy jedna z nich se profesně věnuje syndromům spojeným s autismem a druhá sociálně znevýhodněným dětem. Na těch to stojí, studenti vykrývají další věci.
A.cz: Jak vypadá vyučovací hodina na inkluzivní škole?
Celé to funguje tak, že je práce koordinovaná s učiteli tak, že třídní učitel ve třídě, kde jsou děti vyžadující individuální výuku, připravuje program dohromady se speciálním pedagogem.
V něm je konkrétně řečeno, které hodiny jsou pro děti společné a kdy jsou hodiny, v kterých se opakuje a v nichž se speciální pedagog nebo asistenti věnují konkrétním nápravám.
Prohlédněte si fotoreportáž z inkluzivní školy
To znamená, že maximálně pět až šest dětí odchází ze třídy na individuální výuku, při které pracují v malé, speciálně upravené učebně.
Zbytek třídy většinou opakuje - jde o to, aby nedocházelo k úbytku informací, kdy děti se nedovídají nic zásadně nového, ale opakují a fixují si učivo.
Celý ten systém se opírá o to, že u nás jsou ty individuální studijní plány postavené pro děti, které jsou nějakým způsobem znevýhodněné - ať to jsou poruchy učení, chování, nebo sociální znevýhodnění.
A.cz: Je situace znevýhodněných a nadaných dětí v něčem srovnatelná?
Když máte problematické děti, které z nějakého důvodu nejdou zařadit do hlavního proudu výuky, tak přinášejí problémy pro tu školu.
Děti, které nezvládají, nestíhají nebo stojí stranou - bez ohledu na to, z jakého důvodu, je to stejný problém, když se třeba talentované dítě nudí, protože probírá něco, co mu je málo, nebo je to sociálně znevýhodněné dítě, které přijde do školy bez pomůcek a nemá co dělat.
Dítě s tímto problémem na sebe začne upozorňovat, začne rušit hodinu, a tím pádem se na něj učitel zaměří a už to jede - stane se z něj potížista, on se do této role zařadí, začne na sebe nabírat další děti a už to jede v podstatě celou zbývající dobu jeho vzdělávání.
A.cz: Jaké má inkluze dopady na vaši školu?
V roce 2008 měla výchovná komise během dvou měsíců třeba třicet projednávaných případů a teď máme dva za rok. Inkluze má neuvěřitelný vliv na klima ve škole - za prvé umožňuje kantorům ve třídě reálně pracovat, bez střetů, o nichž jsme mluvili. Fantastické je, že děti si na tento systém zvyknout a již ho neřeší.
Tady se to hodně vyváží i tím, že na tu individuální výuku odchází talentované děti stejně jako děti, které něco potřebují. Trvalo to asi dva roky, než to přestali řešit a teď už to berou jako normálně fungující systém.
A.cz: Jak začít? Jakým způsobem máte vlastně ošetřeno financování?
Tyto věci musí odstartovat vedení školy - to má rozhodující vliv, jestli se to podaří rozjet, jestli se na to seženou peníze a jestli se podaří prosadit některé věci.
U nás třeba musí s prací každého asistenta souhlasit kraj, s čímž je spojená jak administrativa, tak nejistota, jestli to půjde po skončení souhlasu dál.
Musí se pořád hledat cesty - inkluze není konečný stav, pořád je třeba hledat cesty, jak ten stav udržet.
Nyní třeba chystáme přípravu projektu, který by měl trvat až do roku 2015, nevím, jestli nám to projde - takže musíme mít několik pojištěných cest, přičemž nejméně schůdná je ta, že získáme finance na inkluzivní vzdělávání třeba od zřizovatele.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Základní školy ve vašem městě.
