Praha - Už teď je nová kniha rozhovorů současného vicepremiéra a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s názvem 'Nepodceňujte moji zlomyslnost' podezíraná z toho, že se má stát součástí jeho případné prezidentské kampaně.
Kniha zatím vyšla jen v Rakousku a v němčině. Schwarzenberg v ní s novinářkou Barbarou Tóthovou mluví o „politice, morálce a budoucnosti společnosti". Dostávají se ale i k tématu, které rozděluje Česko a Rakousko v současnosti nejzřetelněji: tedy k atomu. Napětí stouplo zvlášť po havárii v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě.
Česko-rakouské vztahy poznamenaly v nedávné době také exekuce uměleckých děl v souvislosti s kauzou Diag Human nebo zabavení testovací lokomotivy plzeňské Škody.
Přímoúměrně s bouřlivými česko-rakouskými vztahy se zostřoval i vztah Rakušanů k muži, který v zemi v době své nucené emigrace žil, v centru Vídně je ulice, náměstí i palác pojmenovaný po jeho rodině a který patří k rakouskému veřejnému životu.
Kníže von Schweik
Právě za podporu jaderné energii si od vídeňských novinářů vysloužil Schwarzenberg přezdívku „atomový kníže". Rakouští novináři ho také před rokem obvinili z toho, že v české politice „zmutoval do Švejka".
„Pro Rakušany je podle mého názoru složité to, že je tady český ministr zahraničí, který mluví perfektně německy, který část svého života prožil v Rakousku a teď pracuje pro „druhou stranu", pro Česko a je jejím „PR" ministrem," řekla v rozhovoru pro Aktuálně.cz novinářka Barbara Tóthová při své návštěvě Prahy.
I když, možná to byl Schwarzenberg, kdo si se „svými" Rakušany začal. Hned zkraje svého působení ve vrcholné české politice označil rakouské protitemelínské aktivisty za „magory".
Sám Schwarzenberg teď mezi rakouským publikem vtipkoval, že o Česku se v Rakousku bude psát pozitivně nejdřív za sto let.
Barbara Tóthová, která vyrůstala ve Vídni a pracuje tam pro levicově liberální týdeník Der Falter, má podobně jako Kníže kořeny v Česku. Její matka je Češka, otec pochází ze Slovenska. Se Schwarzenbergem už v roce 2005 vydala jeho biografii.
Aktuálně.cz: V jaké řeči jste spolu s Karlem Schwarzenbergem vedli rozhovory, které nyní vyšly knižně v němčině?
Mluvili jsme spolu německy. Karel Schwarzenberg se sice narodil v Česku, ale mnoho let žil v Rakousku. Jeho němčina je pravděpodobně stejně perfektní jako čeština, i když občas v ní používá některé starobylé výrazy. To je ale podle mě zajímavé, protože oproti němu většina politiků používá uniformní jazyk.
A.cz: Vy nemluvíte česky?
Moje matka je Češka, můj otec se narodil ve slovenském Lučenci do maďarsky mluvící rodiny. Moji rodiče spolu mluvili česky a slovensky, ale když jsem začala chodit do školy, už jsem nechtěla mluvit jazykem svých rodičů. To je typické pro druhou generaci přistěhovalců. Česky rozumím, ale mluvení mi tolik nejde.
Oblíbená neřest
A.cz: Kniha rozhovorů se Schwarzenbergem se jmenuje ,Nepodceňujte moji zlomyslnost'. V čem spočívá jeho zlomyslnost?
Na tomto názvu trval Karel Schwarzenberg sám. Říká, že zlomyslnost je jedna z posledních neřestí, které se může věnovat. V knize říká mnoho různých ,zlomyslností'. On je celkem otevřený. To je jedna z věcí, díky níž je oblíben nejen v České republice, ale i v Rakousku. Nemáme politiky, kteří by říkali věci, které si doopravdy myslí.
A.cz: Týkají se ty ,zlomyslnosti' také jaderné energie? Pokud dobře počítám, během doby, kdy jste rozhovory vedli, se musela také stát havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima. Atom je patrně nejtřaskavější téma mezi Prahou a Vídní.
Kapitola věnovaná jaderné energii je velmi zajímavá, protože Karel Schwarzenberg je samozřejmě jejím zastáncem, já nikoli a v Rakousku odmítáme jaderné elektrárny. Na tomto tématu se také ukazuje, že ten rozhovor je také mezigenerační. Mohla bych být Schwarzenbergova dcera, což vedlo k zajímavým diskuzím. On má samozřejmě více zkušeností, já přináším úhel pohledu mladší generace. Celým rozhovorem se prolíná to, že spolu mluví dva lidé rozdílného věku i životopisů.
A.cz: Mluvili jste o česko-rakouských vztazích a napětí, které panuje mezi Prahou a Vídní?
Je to samozřejmě součástí knihy, ale není to ten hlavní motiv. Mě osobně už to unavuje. Je pravda, že jsme si velmi blízcí. A i to, že Rakousko neustále vytahuje témata, která jsou pro Česko citlivá. Což je jen hra, na které se nechci podílet.
A.cz: Ale i vztah Rakušanů ke Schwarzenbergovi se změnil. Bývá teď častěji kritizován v médiích.
Podle mě je pro nás složité to, že tady je český ministr zahraničí, který mluví perfektně německy a který prožil část svého života v Rakousku, a teď pracuje pro „druhou stranu". A zároveň je takový „PR" ministrem své země.
Dvounárodní ministr
A.cz: Je to tedy tak, že Rakušané snad žárlí, že Schwarzenberg je tu minstrem, že o vás tolik ví?
Trošku. Je to těžko pochopitelné pro lidi, kteří jsou zvyklí uvažovat v národních kategoriích. Myslím, že by bylo zajímavé, kdybychom měli víc „dvounárodních" politiků, jako je Karel Schwarzenberg. Pomohlo by to vzájemnému porozumění. Je to také více evropské, pokud má politik základnu ve dvou zemích. Ano, možná, že můžu žárlit na to, že nemáme rakouského politika, který by v sobě měl takovou komplexnost.
A.cz: Jak dlouho rozhovory vznikaly? Byl někdy zlomyslný k vám?
Rozhovor vznikal rok, setkali jsme se šestkrát, vždy asi na dvě hodiny. Samozřejmě že Karel Schwarzenberg má rád vtipy a bývá někdy ostřejší, ale myslím, že je příliš velký gentleman na to, aby byl zlomyslný k ženě. Býval někdy unavený kvůli velmi nabitému programu a všichni víme, že usíná, pokud ho debata nezaujme, proto jsem si musela dát záležet na otázkách. Ale mám pocit, že si užíval to, že u jednoho tématu může zůstat i dvě hodiny. Politický život je jiný, rozsekaný do dvacetiminutovek, kdy člověk musí přecházet z tématu na téma.
A.cz: Jak dlouho se znáte?
Už v roce 2004 jsem psala jeho biografii. Rok před tím jsem získala stipendium Mileny Jesenské na vídeňské univerzitě, kde jsem v rámci projektu napsala knihu o ročníku, který dokončil školu v roce 1989. Tato kniha byla vydaná a na její prezentaci se úplně náhodou objevil Karel Schwarzenberg a koupil si dva výtisky. Jeden pro sebe a jeden pro svého syna. Myslím, že kniha i to, jak jsem se pokusila odvyprávět příběhy těch lidí, se mu opravdu líbila a i proto jsem dostala nabídku, abych napsala jeho biografii.
