Podle pražského radního pro ekologii Petra Štěpánka (SZ) by právě systém sdílení vozidel (car-sharing) mohl být jedním ze způsobů, jak ulevit hlavnímu městu od náporu aut.
"Z hlediska životního prostředí je dnes v Praze problémem číslo jedna doprava," připomněl Štěpánek. Vzduch v Praze patří mezi nejvíce znečištěný v celé zemi.
Magistrátu se přitom už ozvaly dvě firmy, které mají zájem o provoz této v západní Evropě hojně využívané služby. Štěpánek by chtěl, aby první vozidlo pro víc motoristů vyjelo do pražských ulic příští rok.
Auto nekupovat, jen s ním jezdit
Car-sharing je vlastně specifická forma půjčování vozidel za poplatek. Organizace, která tento systém provozuje, poskytuje auta, která jsou zaparkovaná na různých místech města. K dispozici jsou 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
Motorista se nejprve u car-sharingové společnosti zaregistruje. Pak už si podle potřeby na internetu nebo po telefonu vybere vůz, rezervuje si ho, odemkne ho svou osobní kartou a může vyrazit třeba na nákup. Automobil poté vrátí na některé z vyhrazených parkovišť.
"Tam, kde se těžko parkuje, naši zákazníci problém nemají," přiblížil jednu z výhod systému car-sharing Birger Holm ze společnosti Greenwheels, která tuto službu provozuje v Holandsku a Německu.
Dohromady disponuje tato soukromá firma 1 200 auty a působí například v Rotterdamu, Berlíně či Hamburku. V databázi má více než třicet tisíc zákazníků. Existují ovšem i car-sharingová družstva nebo kluby, které vlastní třeba jen tři, čtyři auta.
Nahradí se až šest vozidel
Podle českého Ústavu pro ekopolitiku bývá automobil jednoho majitele využíván v průměru něco přes hodinu denně. Vůz car-sharingové společnosti ovšem využívá víc lidí.
"Proto dokáže nahradit pět až šest soukromých nebo firemních vozidel," tvrdí ústav. Méně aut v ulicích vypustí méně jedovatých škodlivn, způsobí méně hluku a nepotřebují tolik míst na parkování.
"Studie Švýcarského úřadu pro energii ukazuje, že bývalí majitelé automobilů, kteří začali využívat car-sharing, snížili svou spotřebu energie při dopravě o padesát procent," dodal ústav.
V mnoha městech spolupracují car-sharingové společnosti s provozovateli veřejné dopravy a výsledkem bývá i kombinovaná jízdenka na městskou dopravu a "společný" automobil. V Brémách si kombinaci s roční jízdenkou vybrala třetina zákazníků car-sharingu.
Platíte, jen když jezdíte
Pokud motorista najezdí ročně méně než 15 tisíc kilometrů, přihlásit se do systému sdílených vozidel se mu podle Ústavu pro ekopolitiku jednoznačně finančně vyplatí. Náklady na pořízení a provoz auta se totiž rozdělí mezi všechny uživatele.
"Nejvíce se našim zákazníkům líbí, že utratí méně peněz," povrdil Birger Holm ze společnosti Greenwheels. Vypočítal, že jejich klient v průměru utratí za půjčování auta a za městskou hromadnou dopravu osmdesát až devadesát eur měsíčně. Majitel auta zaplatí až čtyři sta.
Kromě vstupního poplatku se za provoz auta platí hodinová sazba tři nebo čtyři eura plus benzin, elektronické vyúčtování je jednou za měsíc.
Torsten Ruhm ze společnosti StattAuto z německého Kielu dodal, že majitel vozu za své auto platí, i když právě nejezdí - například za povinné ručení. V případě sdíleného auta se o údržbu, opravy či pojištění stará car-sharingová společnost.
"Platíte, jenom když jezdíte," zdůraznil Ruhm. Když do společnosti StattAuto nastupoval, měla šest vozidel, prodělávala a hrozil jí bankrot.
Teď vlastní 36 aut ve velmi dobrém stavu a její služby v Kielu, který má asi 240 tisíc obyvatel, využívá na pět set lidí. Loni měla firma zisk zhruba sedm tisíc eur.
Auto nestojí před domem
Společné sdílení aut má samozřejmě i nevýhody. Spoustu lidí tato služba prostě neosloví.
Někomu například může vadit, že parkoviště car-sharingového vozidla není přímo u jeho domu.
Určitou komplikaci představuje i povinná registrace u car-sharingové společnosti.
Torsten Ruhm ze společnosti StattAuto Kiel uvedl, že je vždycky nutné si předem určit cílovou skupinu.
"My se zaměřujeme zejména na lidi, kteří by si například jinak pořídili další auto do své rodiny," řekl Ruhm.
