Ptákem roku 2022 je zvonek zelený

Zářivě žlutá páska v křídle v zeleném kabátku, mohutný kuželovitý zobák a hlasitý zvonivý hlas – to jsou hlavní znaky, podle nichž můžete poznat zvonka zeleného. Právě jeho vyhlásila Česká společnost ornitologická ptákem roku 2022. Ornitologové tím chtějí především upozornit na fakt, že ptáci, které považujeme za obyčejné a všudypřítomné, nemusejí být běžní napořád. Zvonek zelený z krajiny mizí, ohrožuje ho ptačí choroba trichomonóza.

Se zvonkem zeleným se můžeme setkat v celém Česku. „Zvonek obývá otevřenou zemědělskou krajinu s poli, sady a pásy křovin, ale žije i v lidských sídlech včetně největších měst, kde vyhledává zahrady a parky,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Podle něj jsme však nicméně za posledních deset let přišli o dvě třetiny české populace zvonků.

Ačkoliv zvonka dodnes zastihneme na celém území Česka, údaje z Jednotného programu sčítání ptáků ukazují, že zvonků ubývá. Zhruba až do roku 2010 se zdálo, že zvonek u nás nijak zásadně nemění svoji početnost, na rozdíl od řady dalších druhů zemědělské krajiny. Jako druh žijící v blízkosti člověka, často ve vesnicích, na tom byl lépe než řada jiných druhů. „Za posledních deset let ale dvě třetiny našich zvonků zmizely. V roce 2021 jsme napočítali jen 31 % zvonků oproti roku 2011,“ sděluje Vermouzek.

Smrtící bičenka

Zvonka zeleného ohrožuje závažná ptačí choroba trichomonóza. Ta je pro savce včetně člověka sice neškodná, pro ptáky je ale smrtící. Kvůli ní je zvonek jedním z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí.

„Trichomonózu způsobuje parazitický prvok bičenka drůbeží Trichomonas gallinae, která napadá zadní část ptačí ústní dutiny – jícen a vole. Zde se namnoží a způsobuje rozsáhlé záněty, které znemožňují polykání, a ptáci nakonec uhynou hladem. Bičenky se přenášejí slinami a zbytky potravy, která odpadne nakaženým ptákům od zobáku. Na vzduchu dlouho nevydrží, ale pokud kousek semínka hned sezobne jiný zvonek, je tragédie hotová. Krmítka, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, tedy přispívají k šíření nemoci, a proto se trichomonóze říká krmítková nákaza,“ popisuje Vermouzek.

Bez síly uletět

Nový typ nákazy bičenkou drůbeží napadající pěnkavovité ptáky, především zvonky, se objevil v roce 2005 ve Velké Británii, odkud se rozšířil dál do Evropy. „U nás jsme první zvonky uhynulé na trichomonózu pozorovali v roce 2012. Od té doby jsme zjistili úhyny řady druhů ptáků, vedle zvonků nejčastěji dalších zrnožravců, především pěnkav, čížků, dlasků, vrabců, ale i sýkor. Jedině na zvonky mají ale bičenky naprosto drastický dopad,“ popisuje Alena Klvaňová, vedoucí Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků.

Základními příznaky trichomonózy jsou netečnost, načepýřené peří, apatické chování. „Pták často nemá sílu uletět, v krmítku zdánlivě pospává. Může mít přivřené oči, problémy s dýcháním. Ptákům napadeným bičenkami tečou sliny, často mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu. Mnohdy hynou přímo na krmítku či v jeho blízkosti.

Pomoc zvonkovi – čistit krmítka

Smysluplná léčba volně žijících ptáků s trichomonózou není možná. Nákaza je pro ptáky vysoce infekční. Ornitologové radí, že pokud ptáka s trichomonózou pozorujeme, je potřeba přestat s přikrmováním aspoň na dva týdny, všechna krmítka vyčistit a nechat důkladně vysušit – bičenku drůbeží sucho spolehlivě zabije. Zároveň je nutné informovat sousedy, kteří mají krmítka.

„Abychom se vyhnuli trichomonóze na krmítku, je klíčová prevence. Denně z krmítka odstraňujeme zbytky potravy a trus. Pravidelně pítko i krmítko čistíme a po umytí necháme důkladně vysušit. Ideálně používáme závěsná krmítka se zásobníky, kde se ptáci nesdružují ve velkých hejnech, namísto velkých dřevěných krmítek, ve kterých ptáci stojí v potravě a která se špatně čistí,“ žádá Vermouzek.

Obyvatel teplejších nížin

Zvonek zelený je prakticky čistě evropský druh, areál rozšíření jen málo zasahuje do severní Afriky a do Asie. Evropu obývá celou s výjimkou nejsevernějších oblastí Norska, Finska a Ruska. V Česku žije po celém území, preferuje teplejší nížiny.

U nás jsou zvonci většinou stálí. Menší část populace je tažná (17 %) nebo tráví zimu v oblasti několika set km od hnízdiště (10 %), většina (73 %) se drží do 20 km od hnízdiště. V zimě na krmítku tedy potkáváme hlavně ptáky, kteří v létě hnízdí poblíž. Tažná část populace táhne od září do října do Středomoří, vracejí se v březnu až dubnu.