Dvacetiletou Vanessu Hájkovou v těhotenství psychické potíže provázely po dobu šesti měsíců. Pocitu zklamání sebe sama i svého okolí nepřidával ani společenský tlak, který naznačoval, že si právě zničila život. Dva intenzivní momenty, jež prožila během čtyřiadvaceti hodin, ji ale donutily jednat.
Jednoho dne při ležení na gauči najednou ucítila obrovskou vlnu tíhy, kterou zpětně definuje jako svou první panickou ataku. "Nemohla jsem dýchat, jen jsem se schoulila do klubíčka a s brekem stále opakovala 'promiň' směrem ke svému břichu," vzpomíná. Asi hodinu se snažila neúspěšně uklidnit, přitom jí v hlavě stále běžela myšlenka na to, jak ubližuje svému dítěti.
Podobný stav se opakoval o pár hodin později, když šla spát. "Poprvé v životě jsem přemýšlela nad tím, jestli by nebylo lepší, kdybych tu nebyla," popisuje nejhorší pocit svého života. Černé myšlenky ji vyděsily natolik, že druhý den ihned vyhledala odbornou pomoc. "Pochopila jsem, že v tom nemusím být sama," říká. Kontaktovala proto spolek Úsměv mámy, který jí zajistil terapeutická sezení. Zpětně lituje toho, že tak neučinila dříve. "Čím víc se člověku duševní problémy rozjedou, tím hůř se z nich vyhrabává ven," dodává.
Některé ženy jsou k psychickým problémům v těhotenství a krátce po něm přirozeně náchylnější. Významným předpokladem je historie duševních onemocnění v průběhu života. Sama Vanessa říká, že s úzkostmi bojuje už od dětství. "Ženy, jejichž matky zažily předporodní problémy, mají vyšší pravděpodobnost k horší reakci," doplňuje klinická psycholožka Michaela Killarová.
Úspěšné ženy mívají jako rodičky častěji pocity selhání
Pocity selhání se zase častěji projevují u rodiček, které byly dosud ve svém životě převážně úspěšné, a tudíž na sebe mají vysoké nároky. Mimo jiné psychiku ovlivňuje i aktuální dění ve světě či to, zda bylo těhotenství plánované.
Duševní nepohodu více než třetiny dotázaných zapříčiňují nepříznivé zkušenosti spojené s těhotenstvím, porodem či kojením. Jako příklady ženy uvedly nepřipravenost, komplikovaný porod nebo třeba nemožnost kojit.
Opakovaně zmiňovaný byl i císařský řez. Ten má za sebou i Jana Kubíková Tomanová, která se s psychickými problémy setkala až u druhého dítěte. "Kvůli komplikacím mě lékaři poslali na akutní sekci. Po probuzení jsem o dceři nic nevěděla, byl to pro mě šok," vybavuje si Jana, která miminko poprvé spatřila až po dvou dnech. Matka ani dítě přitom neměly vážné zdravotní komplikace.
Jana vidí hlavní problém ve špatné komunikaci s personálem. Nežádoucí chování zaměstnanců porodnice ve výzkumu uvedlo čtrnáct procent rodiček. "Nikdo mi neřekl, co se s dcerou děje, ani jak jí je. Můj strach vyústil až v úzkostné a depresivní stavy," vzpomíná.
Její psychické problémy umocnil i pocit viny a neschopnosti. Po druhém porodu totiž necítila to, co po tom prvním. Okamžitý mateřský instinkt a láska se po shledání s dcerou automaticky nedostavily. "Vyčítala jsem si, že jsem špatná matka. Mrzí mě, že jsem se nesvěřila terapeutovi. Mohla jsem sebe i dceru ušetřit těžkých chvil," lituje.
Těhotenství není vždy jen krásné, říká psycholožka
Klinická psycholožka Michaela Killarová zdůrazňuje, že těhotenství vždy není tak růžové, jak je popisováno v médiích. "Ženy by měly dopředu vědět, jaké pocity mohou v tomto období zažívat," dodává. Budoucí matky si totiž často nepřipouští, že by je někdo mohl pochopit a podpořit. Podle autorky výzkumu Kristýny Hrdličkové je proto potřeba upozorňovat i samotné rodičky na služby, které jsou k dispozici. "Říct si o pomoc je naprosto v pořádku," podotýká.
Veškerá pozornost je před porodem i po něm směřována spíše k fyzickému zdraví matky a dítěte, to ale velmi úzce souvisí se zdravím psychickým. Duševní problémy zažívá pětina těhotných žen, přesto se o nich stále skoro nemluví. "Většinou se za to stydí. Když jsem ale našla odvahu a započala diskusi, přitakala mi zhruba každá třetí matka z mého okolí," přiznává Jana.
Výsledky studie zdůrazňují převážně potřebu větší informovanosti o možných duševních potížích jak mezi zdravotníky, tak v nejbližších kruzích těhotných. Pomoci mohou předporodní kurzy, kde je účastníkům vysvětleno, že některé stavy žen jsou v těhotenství běžné. "Existují také mužské varianty školení, vzdělávat by se tedy měli i budoucí otcové. Někomu zase může stačit přečíst si knížky na toto téma," radí psycholožka Killarová.
Pomoct mohou porodní asistentky i dotazník
Svou roli v těhotenství hrají i porodní asistentky. V Česku ale jejich potenciál není využívaný tak, jak by mohl být, uvádí autoři studie. Mezinárodní výzkumy přitom značí, že kontakt s porodní asistentkou značně zmírňuje psychické potíže těhotných. "Přestože si u nás ženy musí tuto službu hradit samy, zájem o kontinuální péči porodních asistentek narůstá," říká ředitelka Unie porodních asistentek Ivana Antalová.
Další cestou je plošné zavedení psychologické péče do porodnic. "Momentálně spolupracujeme s více než deseti porodnicemi, kde buď funguje, nebo se připravuje zavedení screeningu psychosociálních obtíží," komentuje Hrdličková. Ženy vyplní online dotazník, který vyhodnotí riziko rozvinutí duševních problémů. Pokud je to potřeba, je jim nabídnuta pomoc proškolených konzultantek z organizace Úsměv mámy.
Spolek Úsměv mámy funguje jako výchozí bod pro ženy před porodem i po něm. "Otevřená diskuse o vlastních zkušenostech je velmi důležitá, jen tak se dá prolomit často zkreslená podoba představ o psychických potížích," myslí si Adéla Sedláková, jedna z vedoucích organizace.
I proto kromě podpůrných skupin a individuálních konzultací pro ženy pořádají i konference, webináře a besedy pro veřejnost týkající se této problematiky. Bezplatné psychologické konzultace poté poskytuje poradna pro rodiče Aperio. Mimo to nabízí i speciální Linku pro mámy a táty, kterou mohou volající využít anonymně.
