Praha - První případ diskriminace na základě pohlaví, který řešily české soudy, je znovu otevřený.

Nejvyšší sodu vyhověl dovolání manažerky Marie Čauševič, která zažalovala svého zaměstnavatele společnost Pražská teplárenská, protože ji nevybral na místo finanční ředitelky, ačkoli na místo vyhrála konkurz.

Nejvyšší soud vrátil spor k odvolacímu Městskému soud v Praze. Ten musí ve sporu znovu rozhodnout.

"Je to úspěch. Nejvyšší soud shledal, že Marie Čauševič byla v konkurzu znevýhodněna. Navíc má zato, že společnost neunesla důkazní břemeno. To znamená, že nedokázala, že moji klientku nediskriminovala," okomentoval rozsudek pro Aktuálně.cz právní zástupce Čaučevič Marek Odrobina s tím, že šance u soudu v Praze je těď mnohem vyšší. "Právní názor Nejvyššího soudu je závazný. Nižší soudy ho musí poslechnout."

Příběh Marie Čauševič je známý: daňová poradkyně se přihlásila do konkursu na ekonomického ředitele. V konkurzu uspěla, jako vítěze ji doporučila i poradenská firma. Představenstvo společnosti ji ale odmítlo do funkce zvolit. Firma vyhlásila nový konkurs a Čauševič už neoslovila. V druhém kole pak uspěl muž. Podle Čauševič s daleko menšími zkušenostmi než má ona.

Finanční expertka podala žalobu na firmu, kde stále pracuje, na Mezinárodní den žen v roce 2006

.

Podle názoru Nejvyššího soudu už samotný fakt, že se druhého kola konkurzu nemohla zúčastnit, Marii Čauševič poškodil.

"Byla-li žalobkyně z účasti v dalším výběrovém řízení vyloučena, je již z toho samo o sobě zřejmé, že tímto jednáním žalované byla ve srovnání s jinými (možnými) uchazeči o práci finančního ředitele znevýhodněna," uvádí v odůvodnění rozsudku předseda senátu Lubomír Drápal.

Pražská teplárenská se brání tím, že si na místo ve vedení firmy může vybírat, koho chce, a Čauševič znovu neoslovila proto, že v prvním kole neuspěla. Obecné soudy společnosti daly za pravdu a odmítly požadavky ženy na omluvu i milionové odškodnění.

Podle soudců Nejvyššího sodu, ale nebylo prokázáno, že hlasování představenstva jen nezakrylo záměr Čauševič vyloučit právě kvůli pohlaví.

Soud: Zaměstnavatel musí dokazovat, že nediskriminuje

Nejvyšší soud se případem zabýval kvůli otázce zásadního právního významu, což je důkazní břemeno ve sporech o diskriminaci.

Zjednodušeně lez verdikt číst tak, že zaměstnanec musí prokázat, že se mu stala újma a zaměstnavatel, pak musí soudu dokázat, že se tak nestalo třeba kvůli pohlaví nebo barvě pleti.

"Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že důvodem k její diskriminaci, kterou jí byla upřena příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, bylo ženské pohlaví. Ve smyslu ustanovení § 133a odst.1 o.s.ř. bylo třeba považovat tento tvrzený diskriminační důvod za prokázaný, ledaže by žalovaná tvrdila a prostřednictvím jí označených důkazů prokázala nebo by za řízení jinak vyplynulo, že žalovaná vůči zaměstnancům neporušila (neporušuje) zásadu rovného (stejného) zacházení (§ 1 odst.3 zák. práce)," stojí v rozsudku Nejvyššího soudu.