Mníšek pod Brdy - "Zapálíš z jedné strany špejli, necháš rozhořet a hodíš ji do láhve od vína. Na její hrdlo pak špičkou dolů položíš vařené oloupané vejce. Co se stane?" ptá se učitel. Páťáci ze Základní školy v Mníšku pod Brdy nadšeně sledují, jak se vejce "vcucne" dovnitř.
"Vzduch začal chladnout a snížil objem. Tlak, který působil shora, vtlačil vajíčko dovnitř," vysvětluje lektor Dušan Slovák princip atmosférického tlaku. Fyzikální pokus se neodehrával tradičně ve třídě, ale v autobuse.
Žáci si nejdříve vyslechli krátkou přednášku, dostali pracovní listy a ve skupinách pracovali na několika pokusech, které na závěr předvedli ostatním. Do mobilní učebny s velkou dotykovou obrazovkou se jich vešlo zhruba dvacet.
"Hledali jsme cestu, jak motivovat žáky a učitele, ale naráželi jsme na to, že jsme s sebou nosili čím dál víc pomůcek," říká David Bílek, ředitel centra celoživotního vzdělávání Eduteam. A tak zakoupil starší autobus, učitelé ho rozebrali a znovu postavili díky specializované firmě z Vysokého Mýta. "Jsme parta nadšenců. Celý autobus jsme i s vybavením stavěli rok," doplňuje jeho kolega Jiří Havlík.
Děti mají v EDUbusu poznávat nejen nové technologie, ale i fyzicky pracovat. Používají běžné řemeslnické nářadí. Pro děti z mateřských škol lektoři naopak připravují jednoduché mozaiky, skládačky a stavebnice. U žáků prvního stupně se aktivity rozvíjejí podle navštěvovaného ročníku a doplňují krátkými výukovými videi a animacemi, v závěru pak lektoři doporučují další náměty pro práci doma s rodiči nebo ve škole.
Starším žákům a středoškolákům dávají lektoři otázky a úkoly, aby museli zapojovat hlavu, ruce i své zkušenosti. Učitelé chtějí, aby studenti nebyli jen konzumenty techniky, ale dokázali si udělat představu o základních principech, na nichž stojí svět.
Technologický svět 21. století podle Havlíka českému školství uniká. Ve vzdělávání navíc chybí praktická zkušenost, protože školy málo spolupracují s firmami. "Cílem projektu je spojit tyto dva oddělené světy, protože oba jsou nedílnou součástí ekonomiky," říká. Autoři projektu také oslovují firmy, zda by se nechtěly zapojit, přispět nebo zapůjčit moderní přístroje.
"Některé pokusy se dělají jen jednou do roka a na to vybavení za 50 tisíc škola nepotřebuje," myslí si Havlík. Jiné, jednodušší, se ale dají dělat i před autobusem, a tak si mohou starší žáci z Mníšku pod Brdy rovnou vyzkoušet pokus lákavě nazvaný "bengálský oheň" s několika druhy dusičnanů nebo vystřelit z papírového děla střelným prachem na louce před školou.
S pojízdnou laboratoří chtějí učitelé navštěvovat zejména menší města, kde školy nemají moderní technické vybavení. Mnohdy z finančních důvodů nebo kvůli rychlému zastarávání technologií, někdy i vinou obav z neznámého.
Projekt zatím podle Havlíka vyšel na více než tři miliony korun. Dotace učitelé nevyužili, ministerstvo školství žádné vhodné, do kterých by se projekt mohl zařadit, nevypsalo. "Prozatím děláme autobus tak, aby nás to těšilo," tvrdí Havlík s tím, že jde o neziskový projekt. EDUbus nyní funguje ve zkušebním provozu a jeho autoři testují zájem ve školách.
