"Třetí vlna? To byla tsunami." Příběhy zdravotníků z dosud nejhoršího období pandemie

Tomáš Klézl Tomáš Klézl
20. 5. 2021 5:30
Mají za sebou dosud nejnáročnější období svého pracovního života. Takový nápor, jaký zažily české nemocnice během zatím poslední vlny covidu, nikdo z nich nepamatuje. Některým z nich vzal covid rodiče, dalším kolegy či přátele. Přesto je ale ani na vteřinu nenapadlo polevit. Aktuálně.cz přináší příběhy deseti zdravotníků, kteří během třetí vlny pandemie dennodenně bojovali s koronavirem.
Foto: Aktuálně.cz

Vyacheslav Grebenyuk, mladší sekundář na Klinice infekčních, parazitárních a tropických nemocí Fakultní nemocnice Bulovka

Mladý doktor Vyacheslav Grebenyuk má za sebou složitý rok. Jako mladší sekundář na klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka se staral o vůbec první pacienty s covidem v Česku. "Já jsem tehdy sloužil, mám vše v živé paměti," vzpomíná.

Během první vlny podle něj lidé často jezdili do nemocnice, protože se báli - pozitivně testovaný na koronavirus byl nakonec málokdo. Během podzimu se situace otočila - kdo přišel do nemocnice, ten covid měl.

Vůbec nejvíce pacientů měla nemocnice v listopadu a následně v lednu až březnu. Pod náporem hospitalizovaných se o pacienty museli starat i lékaři, kteří by se za normálních okolností s dusícím se pacientem nikdy nesetkali. Jedním z Grebenyukových úkolů bylo těmto doktorům radit. "Kolegové z ostatních oborů se ale ukázali velmi dobře a skvěle se s nimi spolupracovalo," říká.

Také ho překvapil snižující se věk pacientů. "Ani ne měsíc zpět jsem měl na oddělení kluka, který byl o rok mladší než já, a to mi není ani třicet. Skončil nejdříve na umělé plicní ventilaci a teď je na mimotělním oběhu. Je to normální zdravý kluk, normálně fungující. A to není první případ, co se něco takového stalo," vzpomíná Grebenyuk. "Rozhodně není pravda to, že covid je onemocnění starých a nemocných lidí, kteří by, jak někteří lidé říkají, zemřeli tak jako tak," dodává. 

I on upozorňuje na to, že se jako zdravotník stále více setkává s pacienty s postcovidovým syndromem. "Máme na oddělení lidi i třeba měsíc a půl po prodělání nemoci, kdy už nejsou ani infekční, stále ale potřebují kyslík," upozorňuje.

Do budoucna ale vzhlíží s optimismem. "Odmítám věřit, že když je nějaký takový problém, který omezuje tolik lidí na světě a celý svět je na něj soustředěný, tak že nepůjde vyřešit. Ta řešení už jsou, je jich čím dál více. Jsou vakcíny, čím dál lépe rozumíme tomu, jak s tím onemocněním zacházet. Jednou budeme mít i léky, které budou spolehlivě fungovat. Jenom to chce čas a nějakou trpělivost," říká.

 

Právě se děje

Další zprávy