Můžete popsat, jak porod probíhal?
Během porodu se dítěti snížily srdeční ozvy, otec na moji žádost zavolal záchranáře. Ti přijeli pár minut před vlastním porodem. Dívali se, asistovali při porodu. Když se miminko narodilo, nebylo v dobrém stavu, tedy jsem ho začala oživovat. Oni stáli vedle, přihlíželi mému počínání. To totiž nemusí dělat tři lidi najednou. Stačí, když to dělá jeden, který ví, co má dělat.
Co znamená, že miminko nebylo v dobrém stavu?
Měří se takzvané Apgar skóre, to znamená činnost srdce, dýchání, barva, tonus a reakce na podráždění, za to se dávají body. Body vám tady říkat nebudu, nemám k tomu od rodičů svolení, ale zkrátka vyhodnocení nebylo úplně dobré.
Děti většinou mají tendenci se zlepšovat, to člověk ví a musí podpořit tuto jejich schopnost dostávat se do fyziologického stavu. Toho jsem právě dosáhla stimulací zádíček a plosek nohou a tím, že jsem dala dítě mámě, neboť jsem přesvědčená, že to, že je dítě u matky, je pro něj také dobrá stimulace k životu. Dále jsem dítě přikryla, aby nevychladlo, vytřela jsem mu pusinku a prodýchla ho několikrát ambuvakem. Záchranáři pak ještě pomohli tím, že odsáli pusinku odsávačkou. Tehdy zasáhli. Není to ale tak, jak se uvádí na stránce záchranné služby, že by bez jejich zásahu novorozenec nepřežil. Odsátí bylo pouze doplňkové.
Je to standardní zákrok, provádí se i v porodnicích při běžných porodech?
Taky. Když to dítě má problémy, tak ano. Někde to provádějí rutinně, někde jenom tehdy, když dítě nedýchá. Já jsem dítěti pusinku vyčistila, oni pak ještě odsáli.
Jak vypadala srdeční činnost dítěte po porodu?
Srdíčko bylo od začátku dobré. Šňůru jsme nestříhali, dítě na pupeční šňůře dostává kyslík i přes matku. To je dobrá věc právě třeba v případě, že dítě není úplně v pořádku, pak nepřijde o přísun kyslíku. Když se dítě narodilo, byla srdeční akce už v pořádku. Když je srdíčko v pořádku, přichází dítě k sobě rychleji. Pokud by nefungovalo vše tak, jak má, byla by situace samozřejmě horší. V tomto případě ale stačilo to, co jsem udělala. Minutu od minuty bylo vidět, že se dítě lepší, ale trvalo to nějakou dobu. Po dvaceti minutách už to bylo zásadně lepší, po třiceti minutách bylo dítě ve stejném stavu jako miminko, které tady tyto počáteční potíže nemá.
Jak se mu daří nyní?
Miminko je v pořádku.
Bude tedy bez následků?
Prohlížela jej už dětská lékařka a zůstalo doma. Jestliže je miminko doma, je v pořádku, jinak by bylo v péči lékařů.
Šlo o první domácí porod této dané matky, nebo rodila doma už někdy dříve?
Jde o její čtvrté dítě. To je vše, co mám povolení říct.
Mediální boj se záchrankou je pro mě nový
Jak dlouho působíte jako porodní asistentka?
To vám asi nebudu úplně říkat.
Nemůžete zmínit ani přibližnou dobu? Nebo kdy jste se začala o porodnictví zajímat?
Není to úplně jednoznačná informace, nebudu ji proto zmiňovat.
Tak tedy alespoň o kolikátý porod, při němž jste asistovala, přibližně šlo?
To také ne.
Proč tolik opatrnosti?
Situace okolo porodních asistentek je u nás přinejmenším komplikovaná, proto prostě některé informace neříkám.
Jde o to, že žena nemůže volit domácí porod za účasti porodní asistentky?
Přesně o to. Krajské úřady vydávají různá rozhodnutí, která jsou do určité míry v rozporu s naší legislativou.
Stalo se vám u některého z dřívějšího porodů, aby jej provázelo podobné dění jako tento porod? Aby vzbudil zájem širší veřejnosti a nespokojenost třetí strany?
Nic podobného jsem nikdy nezažila. Mediální boj mezi zdravotníkem poskytujícím péči a záchrankou je pro mě nová věc.
Jak si tedy vysvětlujete reakci ze strany záchranářů? Tvrzení vás a rodičů dítěte se liší od prohlášení záchranné služby.
Pan doktor Knor, který výjezd na facebookové stránce popsal, mu nebyl přítomen. Prohlášení napsal pravděpodobně na základě nějakého protokolu nebo těžko říct, co mu o výjezdu řekli kolegové. Každopádně, na místě nebyl. Jediné, co o něm vím, je, že napsal petici proti domácím porodům a usiluje o jejich zákaz. Nemá je evidentně rád. Rozumím tomu, že když je akutní případ, který si vyžaduje výjezd záchranky, je to nepříjemné. Co se ale dá dělat, tak to prostě je. Kvůli akutním situacím záchrannou službu máme. Abychom je mohli řešit. Je jedno, jestli je to u porodu, nebo v jiném naléhavém případě.
Není to ale naopak? Záchranná služba by přeci nemusela vyjíždět, kdyby na začátku všeho žena netrvala na domácím porodu.
Žena ale zkrátka má svobodu rodit doma. Když se tak rozhodne, kdo jí to zakáže? To zakázat nelze, může si rodit, kde chce. A buď bude rodit sama, nebo s porodní asistentkou. Urgentní situace mohou nastat i za odborného lékařského dozoru. Stát to ženám nezakázal a myslím, že jim to ani zakázat nemůže.
Reverz je pokaždé nepříjemný
Říkáte, že záchranáři byli přítomni resuscitaci, kterou jste však prováděla vy. Proč ji raději neprováděli sami záchranáři? A proč jste se na záchranáře vůbec obracela, když jste nakonec nevyužila jejich pomoc?
Byla to akutní situace. V takových člověk nikdy předem neví, jak to nakonec dopadne. Může se vyvíjet dobře a také špatně. Jediné, co je jisté, je to, že se to v ten daný moment nevyvíjí v pořádku. V tomto případě se to naštěstí nakonec dobře vyvinulo.
Resuscitaci umí běžná porodní pacientka provádět?
Jsme školené a víme, jak se v akutní situaci o novorozence starat, jak s ním zacházet. Umím to. Nevím, proč bych to tedy neměla provádět já, když vím, jak si při resuscitaci počínat. Záchranka tam byla pro případ, že by bylo třeba miminko převézt nebo provést i srdeční masáž. Například. Potom by zcela jistě byla jejich pomoc potřeba. Ale nebyla. Všichni jsme se dívali na to, že to, co dělám v danou chvíli já, stačí. Že se miminko lepší.
Kdy jste se shodli na tom, že k převozu miminka do nemocnice nedojde? Kdy se matka rozhodla, že reverz podepíše?
V těch třiceti minutách po porodu. Záchranáři nejdříve nabídli matce převoz do nemocnice, rodiče si to rozmysleli a odmítli. Reverz se pak musel sepsat, pak bylo ještě nutné matku poučit o možných rizicích a znovu se jí zeptat, jestli i přesto chce zůstat doma. Rodiče opakovaně převoz odmítli. Celé to trvalo tak asi deset minut. Po třiceti minutách záchranáři odjeli.
Záchranáři tedy na matku nenaléhali, aby svolila k převozu do nemocnice?
Trochu naléhali. Ale rodiče měli celkem jasno a já jsem je podpořila. Záchranáři rodičům nabídli převoz, pak jsme prostě vedli debatu, jaká to má rizika, když rodiče nepojedou. To je povinnost zdravotníků – poučit rodiče o rizicích. Rodiče se jasně vyjádřili. Taková výměna názorů padla asi dvakrát. Pak už se začalo psát. Všichni jsme ale viděli, že je dítě v pořádku. Viděla jsem to já, záchranáři i rodiče. Kdyby miminko bylo v ohrožení života, mohli by záchranáři jednat proti vůli rodičů. Ale toto ten případ nebyl, to bylo evidentní.
Vy sama jste si byla nějakých rizik vědomá?
Mně připadalo, že je všechno v pořádku. Děťátko mělo na začátku komplikace, ale to tak někdy bývá. Těch dvacet minut jsem nemusela provádět žádnou intenzivní resuscitaci, jinak bych sama byla pro to, aby dítě do nemocnice odjelo. Ale v tomto případě šlo jen o malou výpomoc, několikrát jsem jej prodýchla ambuvakem a ono potom dýchalo samo. Spíš to byla půlhodina pozorování. Úkony, které dítě podpořily, proběhly hned v prvních minutách. Pak už jsme se jen se záchranáři dívali, jak se dítě lepší bez toho, abychom něco dělali. Zlepšila se mu barva, dýchalo pravidelně, reagovalo, mělo zájem o okolí. To se dělo samo.
Na místě tedy k žádné konfrontaci mezi vámi a záchranáři nedošlo?
Ne.
Jak si tedy vysvětlujete prohlášení doktora Knora?
Tady bych chtěla zdůraznit, že na místě samotném to bylo v klidu. Vlastně jsme spolupracovali, třebaže záchranáři jen přihlíželi, ale vlastně nebylo potřeba, aby dělali něco dalšího. Pak mě podpořili tím, že dítěti odsáli pusinku. Ale nebyl tam žádný nesoulad. Možná ten reverz byl nepříjemný. Pro zdravotníky je to vždycky nepříjemné. Cítí se zodpovědní za poskytnutí co nejlepší péče. Reverz nemají rádi, mají pocit, že je to z právního hlediska nechrání. Nedělali to rádi, ale chovali se profesionálně. Když pacient řekne, že nechce, tak zdravotníkovi nezbývá než zaprotokolovat, že pacient převoz nechce, že jej poučil o rizicích. Oni rodiče respektovali.
Mě samotnou text doktora Knora překvapil. Nerozumím tomu, proč je text napsaný tak, jak je napsaný, když skutečnost byla jiná. Pan doktor zkrátka domácí porody nemá rád a má asi potřebu je potírat. Záchranáři na místě porodu s tím problém neměli.
Pokud budeme předpokládat, že je vaše verze pravdivá, znamená to, že doktor Knor ve svém prohlášení nemluví pravdu.
On napsal petici proti domácím porodům. Nemá je rád, eliminuje je tedy různými způsoby. Tak tomu rozumím já. Nechce, aby se děly, a tak je očerňuje.
Má to prohlášení na vás samotnou nějaký dopad? Hodláte se mu bránit?
Bránili jsme se tiskovou zprávou, kterou jsme zveřejnili na stránkách Unie porodních asistentek a Hnutí za aktivní mateřství.
Nejde jen o výsledek, ale i o proces zrození
Záchranáři přece jen museli vyjet k porodu, který kdyby probíhal v porodnici, by žádný výjezd nepotřeboval. Přitom v tu samou chvíli, kdy záchranáři vyjeli, dá se říct zbytečně, k tomuto, mohl někdo na jiném místě záchrannou službu skutečně potřebovat. Je podle vás přesto správné, že se rodiče rozhodli pomoc záchranné služby nevyužít?
Nikdy se neví, jak to dopadne. Kdyby záchranka vyjela k člověku, který měl nějakou jinou potíž a situace se u něho pak zlepšila, všichni by byli rádi, že to nakonec dopadlo dobře. Ale když se jedná o porod, lidé se zlobí.
Zásadní rozdíl je v tom, že náhlou zdravotní komplikaci si člověk nenaplánuje. V tomto případě šlo ale o plánovaný porod, který záměrně probíhal mimo nemocniční prostředí a který si vyžádal zvláštní výjezd.
Mohu jen zopakovat, že žena má právo vybrat si, kde bude rodit. My jsme nevěděli, jestli zásah záchranářů přece nebude nutný, ale všechno dopadlo dobře. Až dnes víme, že by se to zvládnout dalo, ale to se předem odhadnout nedá. Domácí porody jsou bezpečné právě v případě, kdy funguje návaznost. Když tu ta možnost je. Bez ní to ale dobré není. Když nastane tíseň a není možné nikoho zavolat, je to problém.
Pan doktor Knor se v prohlášení brání tím, že záchranáři jsou přivoláním k domácím porodům vystavováni obrovskému tlaku, musí řešit v krátkém čase situace, na které by za standardní situace měli času více. Přece nemáte pocit, že zatímco na pohodlí ženy a na její volbu se v případě domácích porodů berou ohledy, nehledí se příliš na záchranáře a na to, v jaké situaci se mohou ocitnout?
To by se ženám muselo zakázat rodit doma. To jim ale nikdo nezakázal. Občas prostě potřebují pomoc. Je to ale výjimka, vůbec to není běžný případ.
Jaké množství domácích porodů si nakonec vyžádá převoz do nemocnice?
Čísla vám nejsem schopná říct přesně. Jenom vím, že studie vychází dobře. Největší transfer do sekundární péče, tedy do nemocnice, je u prvorodiček, u vícerodiček je výrazně nižší. Porod doma je bezpečnější než porod v nemocnici právě pro nižší počet intervencí.
V porodnici se zasahuje více. Některé ženy mají špatnou zkušenost z porodnic, některé prvorodičky mají strach právě proto, že v porodnici ještě nikdy nebyly. Pak jsou rodičky, které budou rodit doma za jakýchkoliv okolností, protože to tak cítí.
Proč je pro ženu tak důležité, aby do porodu nikdo nezasahoval?
Pro hodně žen je porod důležitá část jejich identity. Porod má velkou sílu a velkou hodnotu pro jejich život. Nejde jen o výsledek, ale i o samotný proces rození. Rozumějte, když do porodu někdo hodně zasahuje, vezme vám možnost porodit dítě vlastní silou. Porodit dítě vlastní silou je posílení pro celý život. Já ty mantinely hlídám, neprovádím porod místo rodičky.
Dobrá, řekněme, že máme vyhlídku na silnější matku a silnější dítě. Ale stále je tu možná zdravotní komplikace, kterou v domácích podmínkách bez odborné péče je těžké řešit. Stojí to za to?
To si musí zvážit každá nastávající matka. Porody jsou většinou dobré. Až sedmdesát procent porodů je v pořádku. Ne každá žena může rodit doma, ženy musí být nízkorizikové. Když nastanou komplikace, měla by být dobrá návazná péče. Potom jsou domácí porody docela bezpečné, to říkají zahraniční studie. Problém v počátku porodu pozná kvalifikovaná osoba, třeba právě porodní asistentka.
Jak si vysvětlujete rozpor mezi přístupem k domácím porodům, který převládá v zahraničí, a přístupem v Česku?
Naše společnost je zvyklá na to, že porody patří do nemocnic. Teď přichází změna a žádná změna se nepřijímá snadno. Snažím se na to dívat s nadhledem.
Snaha tedy nespočívá v tom, primárně přesunout porody domů?
Vůbec ne. To se ale především ani nikdy nestane. Jen pár procent žen bude usilovat o domácí porody, nikdy to nebude vysoké číslo. Naše snaha se dá nazvat snahou o humanizaci porodů, ať už jde o porody v porodnici, nebo kdekoliv jinde. Dále jde o to, aby ženy, které chtějí rodit doma, měly možnost mít u sebe asistentku a aby fungovala návazná péče. Aby bylo víc možností. Primárně rozhodně nejde o to, přesunout porody domů, to se ani nestane. V Evropě se číslo pohybuje okolo čtyř procent, výjimkou je Holandsko, kde rodí doma okolo třiceti procent žen.
Pokud by se jaksi programově snížilo množství zásahů do porodů, dá se očekávat, že by se porody přemístily do porodnic?
To by si všichni přáli. Minimálně ty ženy ano. Když ale systém nějak funguje a vy ho chcete změnit, jde to pomalu. Lidé jsou zvyklí nějak pracovat a návyky se mění velmi pozvolna. Změna se děje svojí rychlostí. Jsem optimista, vnímám změnu k lepšímu. Ženy se začaly zajímat a vyžadovat, aby porod probíhal podle jejich přání. Systém se podle mě také učí, snaží se jim vyhovět. Postupně.
V čem ta změna podle vás spočívá?
Vidím posuny, porodnice se lepší. Lepší se dostupnost domácích porodů i jejich zajištění, ale jak jsme právě teď zažili, stále to má své mouchy. Třeba ve společenské diskusi. Tak jako teď. Porod byl v pořádku, zvrtla se diskuse.
Proč je pro vás tak zásadní zůstat v anonymitě?
Jednak jde o roli porodní asistentky, více než o konkrétní osobu. V téhle situaci nejsem sama. Krajský úřad vydává rozhodnutí o tom, že můžeme pracovat jako porodní asistentky soukromě, ale provádí různá omezení. V mém případě napsali, že můžu dělat všechno kromě porodů. Tak jsou dvě možnosti: buďto se nebudu nikde prezentovat, nebo řeknu na rovinu, že jsem to já a ať s tím dělají, co chtějí. Jsou to dvě možnosti, zvolila jsem tu první. Také se chráním proti veřejnosti. V lidech, kteří o porodech nic nevědí, vzbuzuje tematika negativní emoce. Nepotřebuji, aby mi kvůli mojí práci někdo dělal problémy.
